Naděje lidstva: Břidlicový plyn

Uveřejněno dne 16 července 2012 000 16:37

biplynLetos se staly Spojené státy v důsledku těžby břidlicového plynu zcela nezávislé na dovozu zemního plynu ze zahraničí a budou jeho čistými vývozci. Snižují tím emisní limity bezbolestně a ne tak hloupě, jak se to děje v přeekologizované Evropě.

V poslední době se objevil nový zdroj energie, který by mohl značnou měrou zlepšit naše zásoby energetických surovin a tak posunout do značné budoucnosti čas, ve kterém bude svět bojovat s nedostatkem energie a o kterém mluví tak rádi ekologičtí alarmisté původně soustředěni kolem tzv. Římského klubu a jeho Knihy knih – The Limits of Growths, Meze růstu. Zvládnutí těžby břidlicového plynu dalo lidstvu nový velice vydatný energetický zdroj, který by mohl posunout nebezpečí vyčerpání zdrojů přinejmenším do daleké budoucnosti. Není divu, že tato těžba se stala terčem kritiky „ekologů“ všech vyznání, které taková prognóza ohrožuje tím, že již se nebudou muset spřízněným firmám platit nestydaté subvence na tzv. „obnovitelné zdroje energie“ (OZE). Dvě z nejvážnějších námitek těchto odpůrců jsou, že těžba břidlicového plynu silně naruší čistotu spodních vod v dané oblasti a že povede vede k narušení tektonické stability zemské kůry a tím ke vzniku zemětřesení.

V této situaci je na jejich vyvrácení samozřejmě zapotřebí základní osvěty a lze jen přivítat, že se tohoto úkolu ujalo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) uspořádáním semináře „Je břidlicový plyn energetickou revolucí?“ Na seminář moderovaný ředitelem CEPu Janem Skopečkem vystoupili následující odborníci: Ing. Stanislav Benada, Ph.D., ředitel Muzea naftového dobývání a geologie v Hodoníně, posluchače seznámil s problematikou těžby břidlicového plynu, a příslušným přístrojovým vybavením, jakož i ovlivněním kvality podzemních vod. Odborník na seismický výzkum Mgr. Leo Eisner, Ph.D., z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR promluvil o možném nebezpečí tektonických poruch a tím také sekundárnímu ovlivnění čistoty spodních vod. Mgr. Ing. Miroslav Zajíček, M.A., ředitel Laboratoře experimentální ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE, zhodnotil možný ekonomický přínos těžby zemního plynu jak v USA, tak v Evropě potažmo v České republice.

Ing. Benada nejdřív popřel pomluvy, že břidlicový plyn má nějaké zvláštní chemické složení, které mu nedává možnost zemní plyn nahradit. Zdůraznil, že i v tomto případě se jedná především o methan CH4, který pro svůj vysoký obsah vodíku v molekule poskytuje ten nejekologičtější zdroj pro automobily i tepelné elektrárny. Ten vznikal v dávnověku anaerobním tlením planktonu v pravěkých mořích. Vzniklá černá bahna byla dále sedimentována do jílovců a nakonec do břidlice. Vše se odehrávalo v hloubkách 2000 – 3000 km pod zemským povrchem. Procesem zvaným „kitching“ vznikaly uhlovodíky, část unikala k povrchu, část uvázla v břidlicových slojích. Tento proces probíhá i nyní, takže zásoby takto vzniklého plynu se nevyčerpávají, ale stále se doplňují.

Těžba začíná vrtem, který je stejný, jako vrty, jichž se provádí ročně tisíce. Zde se ale užívá postupného vrtání, kde se v jisté hloubce přestane, vrt se vyplní cementem, pak se začne vrtat dále, ale menším průměrem vrtné hlavice atd. Tím se kolem vrtu vytvoří betonová ochranná vrstva, která zcela zabrání tomu, aby obsah vrtu pronikal do propustného podloží a tedy i do spodních vod. Skutečně, tato technologie se užívá již 60 let a za tu dobu se NIKDY nestalo, aby došlo ke kontaminaci spodních vod.K uvolnění plynu z břidličných mikropórů v hloubce 2000 až 3000 metrů se užívá tzv. hydraulické štěpení (hydrofracking). Do místa břidličné sluje se zavede trhavina, která se odpálí, čímž se vrstva břidlice poruší. Pak se do toho místa pod tlakem vhání voda s křemičitým pískem, která trhlinky rozruší a plyn se začne uvolňovat. Tato voda obsahuje nepatrné přísady solí (nejvíce asi 0,085 % surfaktantů, 0,06 % KCl). Tyto soli se ale v současnosti nahrazují zcela inertním škrobem. Ovšem další soli se do vrtů dostanou z okolí – mají stejné složení jako soli v přírodních minerálních vodách, přesto je jejich koncentrace podstatně menší než v nich, přičemž ekologové o žádné „kontaminaci spodních vod“ v okolí lázeňských kyselek nemluví ani náhodou. Aby nedošlo ke kontaminaci půdou z povrchu, je před těžbou z plochy asi 1 ha odstraněna ornice, povrch chráněn nepropustnou betonovou plochou. Po ukončení těžby je beton odstraněn, ornice znova navezena a okolí rekultivováno, takže ve výsledku k žádnému hyzdění krajiny nedochází.

Mgr. Eisner podotkl, že ekologická zátěž není větší, než zátěž obrovských zásobníků plynu, které se v posledních letech u nás budují ve velkém kvůli zamezení potíží se zahraničními dodávkami plynu. Navíc zmínil i námitky, že mohou během těžby vznikat otřesy půdy případně zemětřesení. Jako odborník na seismické jevy zdůraznil, že nejde o větší nebezpečí zemětřesení než to, které plyne z výstavby geotermálních elektráren, jejichž provoz ale bůhvíproč ekologickým aktivistům nevadí. Ani v tomto případě nemají proč protestovat. Přesto se z důvodu základní opatrnosti běžně provádějí seismická pozorování a v případě, že během vrtu by nastal i náhodný otřes větší než 0,5 magnitude (tedy takový, kterého si vůbec nikdo nemůže všimnout), vrt se zastavuje. V dosavadní historii byly zastaveny pouze dva vrty v souvislosti s geotermálními vrty a jediný v souvislosti s vrtem na získání břidličného plynu – samozřejmě žádný z nich nepřerostl v něco vážnějšího. Konečně připomněl, že i když v současné době dochází k masivnímu rozšíření těžby, nejde vůbec o nějakou novinku. První vrty v USA prováděla firma Halliburton v roce 1947, už roku 1949 byla zahájena komerční těžba. Přesto od této doby až doposud nebyl zaznamenán ani jeden únik nečistot do spodních vod, takže příslušná demagogie ekologů je založena na pusté lži.

Ing Zajíček připomněl, že u nás je ročně vyhazováno 38 mld. Kč na podporu obnovitelných zdrojů, z toho 24 mld. na fotovoltaiku. Každý si jistě dovede představit, jak výhodné by bylo použít těchto peněz na průzkum plynových zdrojů. U nás požádala o povolení průzkumu firma Cuadrilla, BAS. Ministerstvo životního prostředí udělilo průzkumu na Náchodsku licenci, ale věc způsobila takové vzbouření neinformovaného lidu, že na průzkum muselo být uděleno moratorium. V této souvislosti je také třeba vyvrátit opakovaný názor, že v USA se plyn těží v pouštích a na neobydlených místech, které v Evropě nejsou. Není tomu tak. Plyn se tam těží zhruba stejnou měrou v obydlených i neobydlených oblastech.

Důvodů, proč mají Spojené státy před námi takový předstih je více. Jednak ten, že těžba surovin má ve Spojených státech dávnou tradici, není zatížena takovými ekologickými předsudky jako u nás a zejména, že firma Halliburton, která má zejména z těžbou ropy své zkušenosti, a firma Mitchell Energy, která vyvinuje špičkové vrtné soupravy, vnášejí do těžby již hotové technologie. Hlavní důvod je ale legislativní povahy. Na rozdíl od prakticky všech evropských států platí v USA tzv. „Mineral rights“, podle nichž vlastníkovi pozemku nepatří jen jeho povrch, ale vše, co je pod ním až do středu Země. Cokoliv se tam najde, je jeho výhradním vlastnictvím, a jak s tím naloží, do toho mu nesmí kdokoliv mluvit, od státu až po militantní ekoteroristy. Proto potíže s těžbou se tam minimalizují. A právě proto už od příštího roku se USA stanou čistými vývozci plynu do světa.

Má to ještě jeden důsledek – zlevnění plynu na jednu třetinu světové ceny vede k masivní výstavbě plynových elektráren, což má za následek útlum jaderného programu. Na rozdíl od fanatického Německa běžící atomové elektrárny se tam nechávají doběhnout, ale nové se už neplánují.

Na základě uvedených skutečností lze pochopit, proč nejhalasněji se proti těžbě břidličného plynu ohražuje Francie a Jihoafrická republika. Tyto země se samozřejmě obávají, že těžba by mohla vážně ohrozit právě jejich jaderné projekty. Naproti tomu i v Evropě o těžbě vážně uvažuje Británie a Polsko, ve světě pak Austrálie a Čína.

A těžba břidlicového plynu má ještě jeden ekologický dopad. Masivní přestavba uhelných elektráren v USA na plynové povedou k masivnímu úbytku skleníkových plynů, takže Spojené státy snižují emisní limity, ale bezbolestně, ne tak hloupě, jak se to děje v přeekologizované Evropě.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist