V západní Africe biomasy přibývá, suchu navzdory

Uveřejněno dne 11 září 2012 000 10:26

afrikaNěkdo tam nahoře nás nemá rád, říkají Ghaňané na již téměř půl století trvající nezvyklé sucho. Klimatologové dávají část viny tamním žloutnoucím pralesům a prognózují zhoršování situace, protože stromy nebudou plnit svou funkci uklízeče oxidu uhličitého z atmosféry. Biologům vychází pravý opak.

Území dnešní Ghany pro Evropany objevili Portugalci. Na konci patnáctého století tam zbudovali pevnost a od té doby tam šíříme kulturu. Po Portugalcích se činili Angličané pak Holanďané, Dánové i Němci. Domů si odváželi pohlavní choroby a zlato. Za celou dobu christianizace se Zlatému pobřeží podařilo zbohatnout jen za druhé světové války. Okolo roku 1957 už ale název „Zlaté pobřeží“ zase pozbyl lesku, „vydrancované“ se nikomu moc nelíbilo a tak se oficiálním názvem stalo „Ghana“. V překladu to znamená „král“, ale protože jsou zřízením republika, tak v čele měli generála, nebo presidenta. S mocnou říší, jakou Ghana bývala v desátém století, má společné snad jen to, že nemá průmysl. Je vlastně s podivem, že mají ve znaku černou hvězdu a ne bob. Kakaovník tu je tu totiž jedinou a převládající monokulturou.

V Ghaně je příjemněji v létě. V zimě tam vane suchý a horký vítr ze Sahary a posledních čtyřicet let se nechce střídat s obdobím dešťů a tak jediné co v této zemi za něco stojí – mlžné pralesy se stávají  „nemlžnými“. Není divu, že pro jejich záchranu výzkum dostal zelenou, pomáhá i zahraničí a všichni se snaží, aby dříve stále zelený les přestal žloutnout, shazovat listy a opadávat.
Dvacet let výzkumu
Všichni asi máme v povědomí, že pralesy, mlžné a stále zelené lesy jsou plícemi planety. A když je začne sužovat sucho a budou chřadnout, začne pokulhávat fotosyntéza a jejich blahodárná schopnost vysávat z ovzduší skleníkový CO2 se utlumí. Spolu s tím klesne tvorba hmoty a tudíž i  ukládání uhlíku. Zkracuje se to na „roztáčení kola globálního oteplování“.

Ghanští a britští vědci ale prohlašují, že sucho má na západní Afriku jiný efekt, než s jakým se počítalo.  Produkční schopnost tamních lesů měřená množstvím vyprodukované biomasy, roste. Jinými slovy – vegetace absorbuje více oxidu uhličitého, než s čím počítají klimatické prognózy. Na svém kacířském prohlášení vědci tvrdošíjně lpějí a argumentují výsledky měření z devatenácti lokalit, které představují jakýsi průřez ekosystémů hlavních typů ghanských lesních porostů.

Nejde o výzkum nad kterým by šlo mávnout rukou, ale o sledování změn po dobu dvaceti let na pozemcích představujících deseti tisíce stromů, sledování jejich skladby, růstu a tvorby hmoty. Výsledkem je zjištění, že v subsaharské oblasti ani dlouhodobé sucho neznamená, že pralesy odumírají i když to z krátkodobého hlediska tak nějakou dobu vypadalo. Dlouhodobě sucho píše jiný příběh. Některé rostliny na větší sucho doplatí a původně stále zelený mlžný les, se silným zastoupením rostlin v nižších patrech s převahou stínomilných druhů se postupně stává jiným lesním společenstvím. Skladba podrostu se mění  ve prospěch suchomilných rostlin. Zvyšuje se zastoupení opadavých druhů dřevin s nižšími nároky na vodu. Život se přesouvá do vyšších pater a vévodit začnou déle žijící druhy. A také ty,  jimž vyhovuje více světla (Změny v zastoupení jednotlivých druhů v tabulce zde).

S úbytkem deštivých a podmračných dnů roste počet dnů, kdy Slunce pálí jako horkej tál.  Les sice prořídne, hustý podrost zmizí, ale fotosyntéza v rostlinjách úspornějších na vodu jede dál a  výsledkem je zvýšení produkce biomasy. (Tabulka srovnání tvorby biomasy zde)  Ghanským ekologům lesáci doporučili, aby si dali nějaký čas pauzu, protože jejich záchranné programy se ukázaly být kontraproduktivní. Procesy, které v ghanských lesích nyní probíhají, se ukázaly být tím nejoptimálnějším řešením. Spokojeni by mohli být i klimatologové protože z ovzduší se eliminuje ne méně, ale více oxidu uhličitého a do dřeva se umrtvuje uhlíku také více než dříve. Jenže asi nebudou protože jim přibude práce s přepočítáváním prognóz.

Zase jsme jednou dostali lekci v tom, jak málo toho o chování naší planety víme a na jak vratkých základech naše věštění budoucna stojí. Na otázku, zda si vědci myslí, že to co zjistili pro oblast západní Afriky bude platit i jinde, říkají: „Nevíme. Jediné co víme je, že zalesněné oblasti v době mezi lety 1990 – 2010 produkci biomasy zvýšily a to i přesto, že ve srovnání s obdobím let sedmdesátých  zde dešťové srážky poklesly téměř o čtvrtinu.“
Afrika během posledních 4000 let zažila i větší extravagance a řada změn je pro tamní faunu zcela přirozená. Na změny klimatu je značně „imunní“. Matce přírodě asi musí připadat hodně usměvné naše představy o tom, co je pro ní správné.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist