Tady nejde o žárovky a vy to víte!

Žárovky. I když já osobně si na jiné světlo nezvyknu, nejde tady v první řadě o žárovky samotné. Ne. Ani náhodou. Jde o to, jakým způsobem jsme o možnost svítit, čím chceme, přišli. Nerozhodli spotřebitelé, kteří by postupně nahradili starou dobrou wolframku něčím lepším, až by se nevyplatilo žárovky do našich končin dovážet. Nešlo o svobodné rozhodnutí ekologicky smýšlejících zákazníků, kteří začali žárovky bojkotovat. Ne!

Rozhodl za nás Brusel. Ani ne parlament, ale jakási nevolená Komise. Rozhodli za nás a žárovky zakázali. Objevily se názory, že úsporné žárovky zase tak úsporné nejsou (vzhledem k energeticky náročné výrobě), zaslechl jsem, že světlo z úsporek není pro oko přirozeně, že je snad i nezdravé. Nevím a je mi to jedno! Nedávno jsem psal o rozdílu mezi obsahem a formou. Přátelé, přestaňme v tomto případě diskutovat o obsahu (samotných žárovkách), ale o formě (zakázku).

Před několika hodinami mi psal kamarád, že občas jezdí do Afriky a má prý známé na Ukrajině a v jiných zemích bývalého Sovětského svazu a nabídl mi možnost dovozu omezeného množství zmíněného nedostatkového zboží. To jsme to dopracovali.

Stovky kilometrů od našich hranic sedí nějaký úředník, který rozhoduje, co je pro nás nejlepší. A víte co? Plánuju továrnu na výrobu „úsporných“ varných konvic na bázi elektromagnetické indukce. Budou pěkně drahé, takže bych byl rád, kdyby se dostaly do každé domácnosti. Nevíte, kterého komisaře mám s nabídkou zajímavé provize kontaktovat? Zaobalíme to zase nějakou tou ekologií, to na lidí zabírá, ne?

A běda vám, jestli si začnete vozit konvice z Ruska nebo Afriky!