“Věda o klimatu“ v troskách: boj skutečných vědců proti OSN

Uveřejněno dne 12 prosince 2012 000 13:23

klimaPro vědu jsou to dnes ty nejlepší i ty nejhorší časy. Již po dobu několika let může svět sledovat zhroucení vědy alarmujícího rozsahu, kdy jeden vážný skandal stíhá druhý.

Tyto skandály nám odhalují, že mnoho z těch nejprestižnějších vědeckých organizací, institucí a publikací, je v zajetí rigidních ideologů, kteří vytvářejí rigidní počítačové modely; ideologů, kteří vyrábějí podvodné “důkazy“; ideologů, kteří uplatňují cenzuru a praktikují zastrašování proto, aby posunuli vpřed radikální “zelenou“ politickou agendu a umlčeli tak opravdové vědecké zkoumání a vědeckou debatu.

Někteří z prominentních vědců, kteří byli zapleteni do propagace alarmismu globálního oteplování, byli diskreditováni poté, co byli chyceni in flagrante při neetických, ilegálních aktivitách. Dokonce ještě předtím, než došlo ke skandálu s e-maily v roce 2009, který bývá nazýván Climatgate, mnoho vědců, kteří dříve skutečně věřili, že existuje lidmi způsobené globální oteplování (tedy antropogenické globální oteplování, či AGW), začalo opouštět loď a připojovat se ke skeptikům AGW. Od té doby se toto přeběhlictví proměnilo na skutečný proud. Toto je jeden z velkých příběhů současnosti, který se nikdy neobjevil v hlavních médiích establishmentu. Tato média nadále vytrubují alarmistickou propagandu.

Dvě přeběhlictví byla obzvláště významná. V době, kdy se světoví vůdci a desítky tisíc delegátů, NGO aktivistů a novinářů, shromáždily v červnu v Rio de Janeiru na konferenci o udržitelném rozvoji Rio+20, James Lovelock, britský vynálezce, vědec NASA, autor a původce GAIA hypotézy, v rozhovoru pro britský Guardian, zesměšnil udržitelný rozvoj, když nazval tento termín“nesmyslným žvástem“ a prohlásil, že OSN dělá “zmatek“ ve všem, do čeho se zapojí. V roce 2006 patřil Lovelock k nejznámějším autoritám environmentálního hnutí a tvrdil, že kvůli globálnímu oteplování “zahynou miliardy lidí, a ti, kteří se zachrání, budou přežívat na Arktidě, kde bude klima ještě snesitelné.“ Lovelock nyní prohlašuje, že tyto jeho předpovědi byly alarmistické a kritizuje své dřívější druhy za to, že proměnili environmentalismus na “zelené náboženství“. Lovelock rovněž podpořil jadernou energii a rozšířenou těžbu přírodního plynu prostřednictvím hydraulického štěpení, která bývá nazývána “frakování“. Nicméně Lovelockovou krajní herezí bylo jeho zničující odmítnutí takzvané “obnovitelné energie“, především větrných elektráren, jako životaschopné náhrady za paliva, jež jsou založena na užití uhlíku.

“Vrhli jsme se na obnovitelné zdroje, aniž bychom o tom jakkoli přemýšleli,“ prohlásil Lovelock. “Tato schémata jsou ve velké míře beznadějně neefektivní a nepříjemná.“ Lovelock rozčílil mnoho ze svých bývalých zelených bratří, když nazval větrné turbíny “hnusné“ a “bez užitku“.

Profesor Fritz Vahrenholt je dalším zeleným heretikem. Vahrenholt, který je zakladatelem německého environmentálního hnutí a ředitelem jedné z největších evropských společností na alternativní energii, šokoval “zelené“ v únoru tohoto roku, když vydal klimaticky skeptickou knihu pod názvem Die kalte Sonne (Studené slunce), v níž velmi důrazným způsobem kritizuje Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu, jakož i další alarmisty. Spoluautorem této knihy byl uznávaný geolog/paleontolog Dr. Sebastian Luning. Tato kniha byla vydána jedním z předních německých nakladatelů a sklidila v hlavních německých denících překvapivě pozitivní kritiky. Jeden z hlavních německých deníků, Bild, (16 milionů výtisků), věnoval více než polovinu stránky Vahrenholtově příběhu po titulkem „Lež CO2: tým věhlasných vědců tvrdí, že klimatická katastrofa je strašení politiků“. Bild poté pokračoval sérií příběhů o Vahrenholtově přeběhlictví a věnoval se rovněž hromadícím se důkazům, které ukazují na to, že se jedná o obrovský podvod, pocházící z dílny klimatických alarmistů.“

Hlavní německý týdeník, Der Spiegel, uvedl s Vahrenholtem exkluzivní čtyřstránkový rozhovor. Evropští alarmisté klimatu byli tímto rozhovorem zcela a naprosto šokováni. 18. července, dva dny před začátkem konference Rio+20, šokoval Vahrenholt znovu, když napsal článek do britského deníku Telegraph, který nazval “Globální oteplování: jiný názor environmentalisty.“

“Mnoho let jsem aktivně podporoval IPCC a jeho teorie o CO2,“ napsal Vahrenholt pro Telegraph. „Nicméně zkušenost s klimatickým panelem OSN mě donutila přehodnotit tento postoj. V únoru 2010 jsem byl přizván jako recenzent zprávy IPCC o obnovitelé energii. Uvědomil jsem si, že zpráva byla provedena naprosto nevědeckým způsobem. Zpráva obsahovala mnoho chyb a závěrečná verze zprávy byla upravována členy Greenpeace. Tento vývoj mě šokoval. Pomyslel jsem si, že pokud se takováto věc mohla stát v rámci jedné zprávy, mohla se přihodit rovněž i v rámci dalších zpráv IPCC.“ Vahrenholt viní IPCC, mimo jiné, z toho, že pojímá vliv Slunce na naše klima jako něco zcela zanedbatelného. “Soudobý výzkum mnoha vědců, uvádí Vahrenholt, poukazuje na to, že Slunce bylo tím, co stálo za vytvořením teplotní horské dráhy v průběhu minulých 10.000 let.“

Zhroucení “konsensu“

“Všichni souhlasí s tím, že změna klimatu představuje existenciální hrozbu pro lidstvo“, prohlásil v roce 2009, před začátkem konference o změně klimatu v Kodani, generální tajemník OSN, Ban Ki-moon. “Všichni souhlasí?“ “Existenciální hrozba?“ V tomto svém prohlášení šéf byrokratů OSN překonal o kvantový skok dokonce i nesmyslná tvrzení Al Gora. Gorův sbor tvrdil celé roky, že mezi vědci existuje naprostá shoda o tom, že katastrofa antropogenického globálního oteplování je reálná a že bezprostřední hrozba. Podle Ban Ki-moona jsme se nyní přesunuli od konsesu k jednomyslné shodě, a to nikoli pouze mezi vědci, ale mezi “všemi“, což pravděpodobně znamená, že každá jednotlivá osoba na zemi souhlasí s tím, že globální oteplování představuje strašnou hrozbu pro samotnou existenci lidstva. To je, samozřejmě, nesmysl.

Nicméně, i když má Ban Ki-moonův soud jasně směšnou povahu, tvrzení o konsensu obalamutilo velké množství lidí, včetně vědců, kteří by měli mít o těchto věcech lepší přehled. I když necháme stranou fakt, že věda není určována konsesem, ale pozorováním, experimentováním, či měřením, tak zjistíme, že koncensus AGW zahrnuje relativně malou skupinu vědců, kteří se zabývají klimatem. Tito vědci byli umístěni na klíčové pozice hlídačů brány, což jim umožnilo kooptovat tvrzení o “vědeckém konsensu“, který se týká existence antropogenického globálního oteplování. Tito lidé byli zároveň s to umlčet všechny nesouhlasné projevy a označit všechny ty, kteří s AGW nesouhlasí, za “cvoky“, “lháře“, či dokonce za “popírače“. Používání nálepky “popírač“ je obzvláště ohavná taktika, která je záměrně zacílena na to, aby pošpinila kolegy vědce, kteří nesouhlasí s teorií o AGW, když je, díky ekvivalentně znějícímu termínu, dá do souvislosti s popírači Holokaustu. E-maily z aféry Climategate prokázaly, že přední klimatičtí aktivisté na hlavních univerzitách, jakož i v rámci dalších institucí, konspirovali za tím účelem, aby potrestali vědce, kteří měli opačné názory a snažili se zabránit tomu, aby názory těchto vědců byly zveřejňovány ve vědecké literatuře. Tyto e-maily rovněž ukazují, že klimatičtí aktivisté upravovali své údaje ve velkém rozsahu, aby tak “dokázali“ své, předem stanovené, výsledky. Co je ještě horší, je skutečnost, že tito vědci odmítli zveřejnit tato svá data, aby mohla být podrobena nezávislému posudku od jejich kolegů – tak, jak to vyžaduje skutečně vědecký postup – a když se kvůli tomu dostali pod tlak, začali tvrdit, že se údaje ztratily. Někteří z předních klimatických alarmistů – Michael Mann, Phil Jones, Kevin Trenberth, Rajenda Pachouri, Stephan Ramsdorf, James Hansen, Peter Gleick – opakovaně prokázali, že hrubým způsobem zneužívají vědu ve prospěch globální politické agendy.

Konsensus antropogenického globální oteplování je jedním z nejvíce ohromujících podvodů v historii. Nikoliv pouze z toho důvodu, že je zcela jasně nesprávný, ale především proto, že je používán za tím účelem, aby pomohl protlačit to nejautoritativnější schéma pro globální ekonomiku a sociální a politickéreglementace v dějinách lidstva. Nejde zde pouze o teoretickou vědeckou debatu, tato “údajná“ věda je používána jako základ pro politiku a legislativu na globální úrovni. Opatření, která se, díky této politice, již podařila zavést, mají devastující dopad především na tu nejchudší světovou populaci. Dodatečná opatření, která jsou navrhována, by měla ještě strašlivější následky. Alarmisté AGW trvají na svém tvrzení, že “věda promluvila“ a tvrdí nám, že se musíme podrobit globálnímu vládnutí pod mandátem OSN, které má být, samozřejmě, určováno těmi vědci, kteří jsou propojeni se stranickou linií OSN a mají pověření IPCC.

I když liberální levicová média hlavního proudu podporují klimatické alarmisty, dostala se druhá část tohoto příběhu na veřejnost díky alternativním médiím. V dubnu tohoto roku 49 předních vědců NASA, včetně astronautů, zveřejnilo dopis, který byl předtím zaslán administrátorovi NASA, Charlesu Boldenovi, v němž vyjádřili své přesvědčení, že tvrzení NASA, obzvláště Goddardova ústavu pro výzkum vesmíru (GISS), o tom, že „lidmi způsobené globální oteplování má katastrofální dopad na změnu klimatu, se nezakládá na faktech.“

Velký počet známých klimatologů, paleoklimatologů, meteorologů, atmosférických fyziků, geofyziků, oceánografů, geologů a vědců, prakticky z jakéhokoli odvětví, se vyslovil proti tvrzení IPCC a Spojených národů a rázným způsobem odsoudil politizaci “vědy“ IPCC, která je používána k tomu, aby mohla být propagována finančně nesmírně náročná a drakonická globální politika. Mezi největší kritiky IPCC patří vědci, kteří pracovali jako vedoucí autoři a oponentní experti pro zprávy IPCC a stali se tak, přímo zevnitř, svědky nestydatého překrucování skutečnosti a politiky, která se převléká za vědu. Bývalí i soudobí experti IPCC, kteří se veřejně ohradili proti zneužívání vědy, zahrnují tak prominentní jména, jako jsou například:

Dr. Richard Lindzen, MIT, klimatický fyzik a profesor meteorologie na škole Alfreda P.Sloana, oddělení výzkumu Země, atmosférické a planetární vědy.

Dr. John Christy, klimatolog na Alabamské univerzitě a spolupracovník NASA.

Dr. Lee C. Gerhard,geolog a bývalý ředitel geologické společnosti v Kansasu a univerzitní profesor.

Dr. Patrick J. Michaels, klimatolog, recenzent panelu pro klimatickou změnu IPCC při OSN a profesor environmentálních věd na Virginské univerzitě.

Dr. Vincent Gray, chemik a klimatický vědec z Nového Zélandu.

Dr. Tom V. Sagalstad, geolog/geochemik, ředitel Geologického muzea v Norsku.

Dr. John Everett, bývalý starší manager Národní a oceánské a atmosférické společnosti (NOAA) a projektový manager Atlasu oceánů OSN.

Výše jmenovaní experti IPCC představují pouze malý zlomek vědců, kteří se zapojili do debaty s klimatickými alarmisty a berou tuto věc velmi vážně. Více než 31.000 vědců ve Spojených státech podepsalo petici, v níž vyzývají americkou vládu, aby odmítla politické návrhy environmentálních extrémistů OSN. Petice, která byla zorganizována Dr. Arthurem Robinsonem z Oregonského institutu vědy a medicíny a Dr. Frederickem Seitzem, bývalým prezidentem Národní akademie věd, odmítá tvrzení, že existuje jakýkoli “konsensus“, pokud se jedná o člověkem způsobené globální oteplování (AGW), ve smyslu krize, či existenciální hrozby. V této petici je, mimo jiné, napsáno:

Navrhované limity na skleníkové plyny by způsobily újmu životnímu prostředí, byly by překážkou pro rozvoj vědy a technologií a poškodily by zdraví a prosperitu lidstva. Neexistuje žádný přesvědčivý vědecký důkaz, že lidmi produkovaný oxid uhličitý, metan, či jiné skleníkové plyny, způsobují, či by v budoucnu mohly způsobit katastrofální oteplení zemské atmosféry a narušení klimatu Země.

Více než 1000 mezinárodně oceňovaných vědců zašlo ještě dále. Tito vědci nepodepsali pouze danou petici, ale vydali rovněž i veřejná prohlášení, v nichž odmítají klíčová tvrzení alarmistů člověkem způsobeného globálního oteplování (AGW). Tato důležitá sbírka veřejných prohlášení byla nejprve zveřejněna na internetových stránkách Marca Morana ClimateDepot.com a novější varianta byla zveřejněna senátorem Jamesem Inhofem z U.S. Environmentálního a veřejně-pracovního výboru. Těchto 1000+ jmen dotyčných vědců se čte jako Kdo je Kdo (Who is Who) globální vědecké komunity. Mezi těmito vědci jsou i tato jména:

Dr. William Happer, profesor fyziky, Princetonská univerzita.

Dr. Leonard Weinstein, 35 let práce pro NASA Langleyho výzkumné centrum, v současnosti starší vědec Národního institutu pro vesmír.

Dr. Robert B. Langhlin, nositel Nobelovy ceny, fyzik na Stanfordské univerzitě, bývalý výzkumný pracovník v Národní laboratoři Lawrence Livermora.

Dr. Anatoly Levitin, vedoucí laboratoře geomagnetických variací na Ústavu pro pozemský magnetismus, ionosféru a rádiovlny Ruské akademie věd.

ZáložkaDr. Hans Jelbring, švédský klimatolog z oddělení paleogeofyziky a geodynamiky na Stockholmské univerzitě.

Burt Rutan, uznávaný inženýr a vynálezce, průkopník letů do vesmíru.

Dr. Willie Soon, astrofyzik z Harvard-Smithsonianského centra.

Dr. Syun-Ichi Aksafu, emeritní profesor fyziky a zakládající ředitel mezinárodního výzkumného centra pro výzkum Arktidy při Aljašské univerzitě ve Fairbanks.

Dr. Bjame Andersen, fyzik a profesor na Ústavu Nielse Bohra při Kodaňské univerzitě v Dánsku.

Dr. Ian D. Clark, profesor pro hydrogeologii izotopů apaleoklimatologii na Ottawské univerzitě v Kanadě.

Zdůrazňuji ještě jednou, tito výše jmenovaní experti představují pouze malý vzorek respektovaného společenství mezinárodních vědeckých, všeobecně uznávaných expertů, kteří odmítají takzvaný konsensus o atropogenickém globálním oteplování (AGW). Toto je důležitá poznámka, neboť klimatičtí alarmisté zašli velmi daleko za použití podvodných argumentů, abyostatní přesvědčili o tom, že pouze pravicoví pomatenci a negramotní cvoci, mohou odmítat Al Gorovo tvrzení, že “vědecký svět se již sjednotil“. Alarmisté IPCC a jejich mediální spojenci opakují stále znovu, že zpráva IPCC představuje názor 4.000 klimatických vědců, kteří všichni podporují krizový alarmující stav a naléhavost situace, o níž informuje IPCC. Nicméně, jak upozorňuje John McLean ve své studii z roku 2009, která vyšla pod názvem “IPCC se nemůže dopočítat svých vědeckých expertů“, jsou uváděná čísla expertů nesprávná. Podle McLeana IPCC nejméně zdvojnásobil počet vědců, ale i toho číslo je nesprávné, jelikož do něho bylo započítáno mnoho personálu mimo oblast vědy, který byl rovněž součástí výzkumného hodnocení. A konečně, nevědečtí političtí nedouci, kteří vypracovali politické závěry pro zprávu IPCC, “unesli“ veškerou skutečnou vědu, která byla vypracována kvalifikovanými experty a přidali k ní falešné atributy o neexistujícího konsensu, či jednomyslnosti vědeckých týmů a ignorovali tak odlišné názory nekonformistů. McLeanova analýza, která byla vydána Ústavem pro vědu a veřejnou politiku (SPPI), uvádí, že konsensus “4.000 vědců“ pro čtvrté hodnocení IPCC, bylo číslo neuvěřitelným způsobem přehnané. McLean k tomu poznamenává:

Padesát tři autorů a pět oponentů, to by tak mohli být, velkoryse řečeno, všichni, kteří ve zprávě podporovali tvrzení o signifikantním dopadu člověka na klima Země. Zapomeňte na jakoukoli zmínku o tom, že 4000 vědců podpořilo toto tvrzení, zapomeňte i na těch 3750+ lidí, kteří byli zmíněni IPCC. Rovněž zapomeňte i na zmínky o tom, že všech 2890 jedinců, kteří byli autory, oponenty, či obojím v rámci této zprávy, toto tvrzení IPCC podpořilo. Jediná explicitní podpora je oněch méně než 60 lidí.

Prosím, vezměte na vědomí, že počet vědců, kteří ve zprávě IPCC podpořili tvrzení o katastrofálním AGW, je spíše 50-60, nikoliv 4.000. Toto je velmi signifikantní odchylka, řečeno velmi mírně! Tisícům skeptiků (či “klimatických realistů“, jak sami sebe raději nazývají), trvalo dlouho, než o sobě dali slyšet! Z jakého důvodu tomu tak bylo? Astrofyzik Dr. Nir Shaviv z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, sám bývalý věřící v AGW, tvrdí, že většina vědců je natolik zaneprázdněna ve svém vlastním odvětví, že, tak jako laikové, nepředpokládali, že by tento konsensus mohl být zcela vymyšlený. Ale to se, podle něj, již změnilo. “Každý z nás pracoval ve svém vlastním odvětví,“ prohlásil Shaviv, “jak jsme pracovali na vlastních projektech, každý z nás si uvědomil, že věci do sebe prostě nezapadají tak, aby bylo možno podpořit obraz AGW. Proto mnoho vědců změnilo svůj názor.“

Až donedávna měli alarmisté AGW zcela jistě navrch. Bylo to zaprvé z toho důvodu, že byli dobře zorganizováni. Zadruhé měli k dispozici mnohem větší finanční prostředky, než byly poskytnuty klimatickým realistům. V roce 2007 senátor James Inhofe (R-Okla), služebně nejstarší člen Environmentálního a veřejně-pracovního výboru, prokázal, že zastánci AGW měli, co se týče dotování výzkumu, oproti skeptikům obrovskou finanční výhodu. Alarmisté obdrželi, především od federální vlády, nesmírně štědrou finanční dotaci ve výši 50 miliard dolarů. Srovnejte to s ubohými 19 miliony a nějakými drobnými pro realisty klimatu. Studie z roku 2009, která vyšla pod názvem “Klimatické peníze“ od Joanny Nova, která byla provedena pro Institut veřejné politiky, zjistila, že americká vláda utopila v letech 1989-2009 79 miliard dolarů v aktivitách, které jsou spojené se změnou klimatu (vědecký výzkum, alternativní technologie, zahraniční pomoc, atd.). A tato částka v sobě nezahrnuje masivní financování od jednotlivých států unie, ani finanční pomoc nadací a velkých korporací. Na podobné úrovni probíhá dotování “klimatické politiky“ v rámci Evropské unie a národními evropskými vládami, jakož i v Japonsku. Tato nesmírně extravagantní, rozhazovačná politika státních dotací na novém poli vědy, vytvořila svébytné globální klimatické odvětví, které je živeno vládou a má zcela politický charakter. Nicméně, tyto částky, ať jsou jakkoli ohromující, reprezentují pouze velmi malý vrcholek hory “klimatické hotovosti“, která všechny politické třídy nesmírně přitahuje. Tito politici větří nejen desítky miliard dolarů na výzkum a technologie, ale rovněž stovky miliard na “klimatický dluh“, na zahraniční pomoc a triliony dolarů, které bude možné vydělat na schématu kreditů uhlíkových emisí.

Celá politizace a korupce klimatické vědy je možná nejzřetelněji patrná během stále pokračující kavalkády šokujících skandálů: skandál Climategate, skandál Climategate 2.0, skandál himálajských ledovců, skandál aljašských ledovců, skandál týkající se Amazonie, skandál zvyšování hladiny moří, skandál falšování údajů, skandál falšování údajů ze satelitů, skandál o antarktických mořích, skandál kolem grafu, který je nazýván hokejka, skandál týkající se hurikánů, skandál povrchových měřících přístrojů, tzv. Russiangate, atd. V Německu působící inženýr, P. Gosselin, zaznamenal na svých webových stránkách NoTrickZone.com celkem 129 klimatických skandálů. Naštěstí, každý z těchto skandálů způsobil, že si stále více vědců začalo uvědomovat, co se ve skutečnosti děje a začali být pobouřeni podvody, které byly prováděny politickými operativci, kteří se za vědce pouze vydávají. A skuteční vědci nyní do této záležitosti vstupují ve stále větším počtu, aby bojovali za pravdu a demaskovali tyto podvodné šejdíře klimatické změny, kteří zneužívají opravdovou vědu.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist