Kdo zaplatí bilion za vyvolání solární kauzy

Nesouhlasím s názorem hlavního mediálního proudu, že hlavním viníkem neustále stoupajících cen elektřiny v důsledku vysoké podpory fotovoltaických elektráren je výhradně Energetický regulační úřad.

K tragickému vývoji nešťastného náboženství přispěla především demagogická zelená propaganda a obvyklý nezájem vlád i parlamentu domyslet důsledky toho co schvalují. Rozhodně je však dobré probuzení novinářů i možná nikoliv pouze povrchní zájem postihnout ty co to způsobili. Pouze připomenu, že vysoké výkupní ceny fotovoltaiky i větrníků byly již součásti schvalovaného zákona. Mohu do problematiky, kde se zveřejňuje mnoho nesmyslů, z minulého působeni na ministerstvu průmyslu poskytnou možná zajímavá fakta.

Celou nešťastnou kauzu zahájila jedna z mnoha nedomyšlených směrnic Evropské unie, nařizující členským státům výraznou podporu obnovitelných zdrojů při výrobě energií. Nikde však nebylo řečeno, že se musí začlenit do naší legislativy formou zákona. Řada zemí Evropské unie si proto počínala uvážlivě. Nikoliv ČR, kde zeleně smýšlející lidovecký ministr životního prostředí Ambrozek prosadil do legislativního plánu práce vlády řešení výhradně formou zákona. Následně pak pověřil šéfa zelených Bursíka sepsáním zákona. Populistický zákon po vzoru Německa s vyššími výkupními cenami fotovoltaiky byl přes marné protesty spolupracujícího ministerstva průmyslu v připomínkovém řízení schválen v roce 2005 vládou na dobu 20 let. Nutno podotknout, že premiér Paroubek byl pod tlakem ministra životního prostředí a obavy z případného rozbití stávající koalice při neschválení ideologického zákona v tíživé situaci,

Souhlas zákonodárců v parlamentu již nebylo tak obtížné získat. Koaliční poslanci z nichž mnozí působí dodnes v parlamentu nebo i ve vládě jako je ministr financí, hlasovali poslušně a jednotně, přičemž opozice neměla potřebné hlasy na jeho neschválení. Tato politická tradice se objevuje v nejhorším světle dodnes.

Možnost změnit zákon alespoň částečnou novelizací za následující vlády premiéra Topolánka v roce 2007 nebyla využita. Nutno však dodat, že ministr Bursík by jakoukoliv změnu ve „svém“ zeleném zákoně nepřipustil.

Druhá zásadní chyba se stala v roce 2009 za úřednické vlády premiéra Fischera, kdy došlo k výraznému snížení pořizovacích cen fotovoltaických panelů. Byla proto ideální možnost stávající podporu výkupních cen výrazně snížit. Poslanci parlamentu na situaci však pozdě reagovali, měli jiné starosti.

Výsledkem obou uvedených zásadních chyb při neuvážené podpoře obnovitelných zdrojů, které nejsou životaschopné bez dotací z kapes občanů a průmyslu, jsou neustále zvyšující se ceny elektřiny. Již dnes přispíváme kolem 600 korun za jednu megawatthodinu a pokud nedojde k radikální změně bude podpora stále vyšší. Budeme ji všichni platit ještě po dobu asi 13 let, podle ustanovení nesmyslně ideologického zákona. Nebude to asi odhadovaný bilion, ale můžeme se mu k němu hodně přiblížit.

Zdroj