Chvála barvosleposti

Zelená či modrá bude Šumava? Čtvrteční MF Dnes své čtenáře takto sugestivně oslovila hned na titulní straně obrazem i průvodním textem. Sdělujícím, že přijetí předkládaných verzí zákona o NPŠ znamená jistou cestu k likvidaci zobrazené zelené krásy. Poslanci,vezmete si to na svědomí?

Zelená či modrá? Málem přesně před třemi lety jsem na těchto stránkách zveřejnil předvolební blog nazvaný Třídění ponožek aneb politika na pohlaví nevázaná. Přiznal jsem se v něm mj. ke svému částečnému daltonismu, tedy barvosleposti. Zelenou, hnědou a červenou rozeznám jen právě tak dobře, aby to „stačilo na řidičák“. Modrá je dobrá – ale občas se mi tak jeví i růžová či fialová. Žlutá je OK, pokud nepřechází do oranžové. Nejlepší je samozřejmě oktarínová. A zcela perfektní jsem v rozeznávání šedé – čímž ovšem opakovaně vytáčím svoji paní, když přetřiďuji již spárované ponožky se slovy: „…copak nevidíš ten do očí bijící rozdíl…?“

Jsem velmi rizikový houbař, chybující ornitolog… A špatně použitelný politik, pokud bych se měl řídit více barvou názoru než jeho obsahem a přinejmenším formální logikou. Reklamní zkratky typu „zelená či modrá Šumava“ tedy beru prostě jako logo – nebo pitomost. Občas náhodnou, v naprosté většině však cílenou. A navzdory svému částečnému daltonismu a díky své profesionální deformaci také nesnáším černobílý pohled na svět.

Ono „zelená“ či „modrá“ si má čtenář – občan (a hlavně občan-poslanec, neb občan prostý už teď do přijetí či nepřijetí vstoupit nemůže, leda pučem) vysvětlit takto: Máte-li rádi přírodu, žádný zákon o NPŠ neschvalte. A nadále vzývejte jen Bůžka Bezzásahovosti. Chcete-li ze Šumavy udělat výrobnu prken (nověji výrobnu prken a lunapark), dejte „Přírodě“ náhubek dotyčným zákonem.

Takováto informační strategie ale už není o rozumných argumentech, jen o masivním pocitovém nátlaku.

Ty dva návrhy Zákona (verze „plzeňského kraje“ už prošla sněmovnou do druhého čtení, verzi „ministerstva životního prostředí“ čerstvě schválila vláda) se v řadě bodů – více či méně – liší. Pokud oba dojdou do dalších „čtení“, mají však šanci vyústit v kompromis – a dát mnohaletému sporu konečně rozumná a hlavně jednoznačná pravidla.

Proč tato představa oné halasné aktivistické množině tak strašně vadí? Jen pro onu možnost v přesně definovaných případech likvidovat kůrovcové ohnisko i v prvé zóně? Ale, milý čtenáři, nebuď naivní … a čti si v dějepise. Komu asi kdy prospíval legislativní chaos či, řekněme umírněněji, nepřehlednost, rozpornost? A zapomeň na opakovaná klišé o konfliktu mezi „kulturní frontou a odborníky-přírodovědci“ na straně jedné a technokraty či místními politiky na straně druhé.

A snad nebudou naivní – či jinak silně motivovaní – ani páni poslanci. A dají tentokrát přednost ideologickému daltonismu a zdravému selskému rozumu před dalším skomíráním šumavských lesů. A, jak se píše, „napříč stranami“ sestaví dohromady tu potřebnou stojedničku.

Těším se na dobu poté – až mne nic nebude motivovat k psaní takovýchto agitek.

Nicméně – závěrem si dovoluji přidat dva inspirační citáty. Ten první je ze čtvrtletníku Šumava (viz www.npsumava.cz), z čísla Zima 2012. Najdete v něm rozhovor s hercem Petrem Štěpánkem. Své mládí prožil v Horní Vltavici, Šumava je dál jeho láska. Ale když líčí své dojmy ze současnosti, říká: „…Všechny aktivisty, a teď to myslím upřímně, bych přivázal ke stromům na Šumavě. Já měl tu šanci dostat se malým letadlem nad polomy, které jsou na Šumavě. Viděl jsem, co potom napáchal kůrovec. Místo aby se to vytěžilo, aby lidé měli čím topit, tak to leží v lese. Jen letíte a vidíte, že tam bouchla atomová bomba. To mě zasáhlo u srdce. Říkal jsem si, co je tohle za podvod? Co ti lidé chtějí? Já vím, že kůrovcová kalamita byla na šumavě už v 19. století. Celá Šumava je vysázená uměle. To, co se děje na Šumavě teď, je lobby samých frajerů, kteří z toho chtějí vytřískat nějaký kapitál. Nemusí jít vždy o peníze. Zkuste se podívat do Bavorského lesa. Ten je v pohodě. Tam se normálně těží a nikdo nic neříká. Když je třeba, tak se prostě musí těžit. Já pamatuji, že Šumava dýchala. Současná situace mi přijde jako podvod. Je mi to strašně líto. Je třeba lidem ukazovat, co se v šumavských lesích teď děje. To je Fukušima v Čechách. Já Šumavu miluju a spíš by jí prospělo, kdyby všichni tihle ochranáři začali sázet. Toho se ale nedočkáme…“ O postupné přirozené sukcesi není v článku ani slovo, ale co byste čekali od neodborníka-herce. To jiní divadelní experti jsou, jak z tisku i TV často víme, zcela opačného názoru na budoucnost šumavské divočiny..

A citát druhý? Mail jsem dostal před pár dny, autor, pan profesor Jan Čermák z brněnské Mendelovy zemědělsko lesnické university, má sice ten inženýrsko-lesnický cejch, ale rozhodně není žádný technokrat „přes prkna“. Leč mezinárodně uznávaný odborník přes biologii lesních dřevin v kontextu s vodním provozem, klimatologií atp. (Ale asi ne dost dobrý a věrohodný pro účast v pořadech typu „Nedej se“.) Svolil citovat jej v plném rozsahu:

Ahoj Zdenku,

Prave jsem se vratil ze seminare, kde prednasel o Biosfericke rezervaci Jizni Morava (mozna trochu komolim ofic.nazev) nas byvaly absolvent, posleze reditel lesniho podniku Zidlochovice a jeste posleze te rezervace, Jan Vybiral. Kupodivu se mu podarilo po dlouhych bojich s mistnimi superochranari, za zvysujici se podpory mistnich i s podporou zahranicnich odborniku prosadit aplikaci selskeho rozumu v krajine. Tudiz se z ni stalo obyvatelne prostredi s obnovujicimi se prirodnimi prvky vcetne kveteny apod., na ktere se ted jezdi divat autobusy z ruznych casti Evropy. Kdybys mel chut a cas, zaridim Ti exkursi tez. Videl jsem kdysi pekne rekonstruovane americke mestecko, kde stala i krasna zelezna klec na vinniky. Tak by se mi libilo videt Sumavu a v te kleci i vetsinu prednasejicich z nize diskutovaneho seminare, jakoz i dalsich. Jsi pro?

Sumavsky lesuzdravi Jen

Poznámka: Ten oficiální název je Biosférická rezervace Dolní Morava a internet k ní stručně říká:

Celosvětová síť biosférických rezervací je pestrá mozaika jedinečných území, která jsou součástí světového přírodního a kulturního dědictví. Svou podstatou nepůsobí jako rezervace, ale spíše jako „biosférická rezerva“, jak zní v tomto případě vhodnější překlad anglického výrazu biosphere reserve. Ve světě je v současnosti více než 480 biosférických rezervací ve 100 zemích. Na území České republiky je šest biosférických rezervací – Šumava, Krkonoše, Křivoklátsko, Třeboňsko, Bílé Karpaty a Dolní Morava.

Můj možná i světonázorově barvoslepý postoj říká: Měl-li bych na výběr buď sto let „čekání na Godota“, tedy na pozvolné bezzásahové snad zmrtvýchvstání decimovaného Parku, nebo onu dolnomoravskou rekonstrukci ve stylu „pouhé“ Biosférické reservace, oželím raději ten honosný název „Národní park“. Neláká mne vnímat šumavské smrky jen v podobě mých šedivých ponožek. Ale před takovou volbu, soudím, postaveni nejsme. Ani jedna, ani druhá verse návrhů, aspoň jak je znám, není návodem k likvidaci NPŠ. Naopak.

Tedy: Nevěřte hamelnským pištcům, po léta lákajícím na svoje zjednodušené nápěvy nejen důvěřivé a nezkušené děti. Na kůrovce jejich píšťaly bohužel neplatí. Hudební sluch asi nemá. Barvocit – nevím… Ale čich má nesporně dobrý. Nedávejme mu moc šance si jej masově ověřovat.

Zdroj