Jak se nechat vyhodit ze školy

Uveřejněno dne 22 května 2013 000 10:20

kremlikRecenze knihy Iana Plimera „Konec poplašných zpráv o Modré planetě“. Kniha australského profesora geologie Iana Plimera s názvem „Konec poplašných zpráv o Modré planetě“ (Fragment 2013) je určena zejména školní mládeži a rodičům.

Anglický originál se velmi výstižně jmenoval „Jak se nechat vyhodit ze školy“ (How to get expelled from school, 2011). Stěžejní kapitola knihy se totiž jmenuje „Sto a jedna otázka pro učitele“ (cca 40 z 180 stran) a nejspíše se stane noční můrou „zelených“ pedagogů, kteří vyučují o klimatických změnách. Role se obrací a student zkouší učitele.

„Žáci mohou velmi brzy zjistit, zda je jejich učitel pitomec, a rozpoznají také, zda je krmí zelenou propagandou. Má kniha je také určena i rodičům, kteří s její pomocí mohou odhalit, zda jsou jejich děti vedeny k přemýšlení nebo naopak masírovány environmentalistickou a politickou propagandou.“ (s. 10)

Takovou příručku žáci a rodiče i v České republice potřebují jako sůl. I u nás totiž ekologičtí aktivisté vymývají dětem hlavy ideologií, ačkoli zákon politickou agitaci ve školách nepovoluje. Po školách třeba putuje putovní výstava „Prima klima“ od hnutí Veronika, která se vůbec nezmiňuje, že na oteplení posledních 200 let mělo vliv zejména zvýšení sluneční aktivity. Jako by za vším byl jen a jen oxid uhličitý. A pokud už někde aktivisté vliv Slunce na klima zmíní, prezentují nám podivně zploštělé grafy, zatímco měřítko teplot natahují na výšku, jak to jen jde.

Australské ministerstvo pro změny klimatu (to není žert, to opravdu existuje) pokládalo Plimerových 100+1 otázek za takovou těžkou ránu pro svou politickou agendu, že proti tomu vydalo speciální pamflet (Accurate Answers to Professor Plimer’s 101 Climate Change Science Questions, květen 2012).

Jak korektně tato polemika probíhala? Například u otázky č. 72 ministerstvo odmítá, že by oteplování po 1975 bylo ovlivněno pradávným 60letým cyklem oteplování a ochlazování. Pamflet říká, že ve vědecké literatuře žádný takový 60letý cyklus neexistuje. Jenže on existuje, má i heslo na Wikipedii (AMO v Atlantiku, PDO v Pacifiku). Z vědecké literatury lze doporučit např. studie B. Klyashtorina. Tento cyklus bere vážně i FAO (Organizace pro výživu a zemědělství), protože má vliv na kolísání populace ryb. Ministerstvo klimatu toho zjevně o klimatu moc neví.

Zmíněný pamflet vydala australská vláda Julie Gillardové v téže době, kdy zaváděla uhlíkovou daň. Austrálie tehdy dokonce přijala zákon, že kritizovat uhlíkovou daň je trestné! Což výstižně podtrhuje tezi Václava Klause, že ohroženo není klima, ale svoboda. Bylo tedy jen přirozené, že Plimer požádal právě českého presidenta, aby k anglickému originálu napsal předmluvu.

Kniha navazuje na Plimerův bestseller „Globální oteplování – Chybějící věda“ (Heaven and Earth: Global Warming – The Missing Science, 2009), po jejímž úspěchu byl žádán, aby knihu přepracoval v lehčím stylu pro školní mládež. Na rozdíl od původní knihy, která má přes 2000 poznámek, se tato „light“ verze musela obejít bez poznámkového aparátu.

Ian Plimer je profesorem geologie z University of Adelaide. Pochází z Austrálie, což je hned po USA největší bašta klimatických realistů na světě. Za popularizaci vědy získal ceny jako „Eureka Prize“ nebo „Humanista roku“. Je autorem více než 120 vědeckých prací a editorem Encyklopedie geologie. Je to asi jediný klimaskeptik, po kterém je pojmenován nějaký nerost (plimerit).

Geolog v knize poukazuje na změny klimatu miliony let před vznikem člověka – daleko prudší a rychlejší než současné oteplení. Změny klimatu jsou normální a vždy byly. Autor zmiňuje i některé otevřené otázky, na kterých se ani klimaskeptici neshodnou. Jsou správně Beckova chemická měření CO2 z 19. století, podle kterých tehdy bylo CO2 stejně jako dnes (str. 108)? Je produkce CO2 z podmořských sopek hrubě podceněna? Naopak některé údaje, které se mohou čtenáři zdát překvapivé, uznávají i alarmisté. Že 97 % ročních emisí CO2 je přírodního původu a pouhých 3 % původu lidského? Jenže tak tomu opravdu je a ta čísla pocházejí přímo ze zpráv alarmistického panelu OSN (AR4, WG1, kap. 7.1, graf 7.3).

Plimer líčí, jak alarmující reakce kniha mezi alarmisty vyvolala. Při vysvětlování štvanice proti klimaskeptikům si Plimer nebere servítky. „Kdyby teorie globálního oteplování v důsledku emisí z lidské činnosti padla, ohrozilo by to místa velkého počtu lidí. Představme si všechny ty banky, obchodní společnosti, investiční skupiny a energetické podniky, jimž by utekla příležitost oškubat nás zaživa“ (kapitola „Sledujme peníze“).

Tvrdit, že toto zelené tunelářství je ochrana přírody, je směšné. „Bez slunečního světla, vody a oxidu uhličitého by život na Zemi neexistoval. Označovat oxid uhličitý za znečištění je podvod,“ píše Plimer. Chránit rostliny před CO2, který životně potřebují pro fotosyntézu? To je jako chtít zastavit kamiony, které vezou chudým dětem do Afriky jídlo. A o klima tu už teprve nejde. Na klima tato politika vliv nemá. Plimer uvádí, že nákladná klimatická politika Austrálie by do roku 2050 ochladila světové klima o titěrných 0,01°C.

K předním Plimerovým protihráčům na australské scéně patří Tim Flannery, kterého mohou znát i čeští čtenáři. Jeho kniha „Měníme podnebí“ v roce 2007 vyšla i česky. Profesor Flannery je vrchním komisařem Komise pro klima, kterou zřídila australská vláda. Plimer s úsměvem poukazuje, že komisař Flannery sám nebere své strašidelné předpovědi růstu hladin moří vážně. Pan komisař bydlí v domě na pobřeží.

Oteplování není první horká debata, ve které se Plimer angažuje. Předtím byl známým bojovníkem proti kreacionismu (kniha „Telling Lies for God“). Jako geolog samozřejmě nemohl skousnout názory, že Země je jen 6000 let stará. Není tedy překvapením, že oteplovací „antivědu“, jak tomu říká, přirovnává právě ke kreacionismu. Vysvětluje, že klimatické náboženství je vyznáváno především urbanizovanými ateisty. Ti se snaží novou vírou zaplnit duchovní prázdnotu, která sužuje Západ od rozkladu křesťanství.

Jsem rád, že informace o aféře Climategate (klima-gejt) konečně vycházejí knižně. Protože jsem o ní dlouho sám psal v elektronických médiích. Klimatologická Watergate koncem roku 2009 otřásla důvěrou veřejnosti v klimatologickou vědu. Zveřejněné pracovní e-maily klimatologů odhalily, že vědci na politickou objednávku manipulují s teplotními záznamy. Data o teplotách byla utajovaná, jako by šlo o zbraně hromadného ničení. „Právě jsem dokončil Mikeův trik… aby se zamaskoval pokles“, cituje Plimer jeden ze skandálních výroků klimatologů.

Autor dokumentuje i další podvody, třeba ten výmysl, že Himaláje roztají do roku 2035. Nebo záhadné mizení „studených“ meteorologických stanic z globálních databází. Či opakované přepisování dějin USA, kdy jednou byl za nejteplejší rok označen 1934 pak 1998 pak zase 1934 a pak zase 1998. Plimer ukazuje konkrétní grafy, jak vypadaly australské teploty, než data „ohřáli“ aktivističtí vědci. Zábavně líčí i pohled do zákulisí klimatického panelu OSN. Nikde jinde asi není možné, aby vědec psal recenzi sám na sebe. OSN najímá studenty či klimatické aktivisty Greenpeace, aby psali analýzy, které se pak vydávají za konsensus světových nejlepších expertů.

Z takovýchto pochybných materiálů pak čerpají autoři školních učebnic. Pokud vaše dítě přijde ze školy s tím, že probírají skleníkový efekt a globální oteplování, měli byste zpozornět. Podle průzkumů spousta dětí trpí úzkostnými stavy, protože uvěřily, že se kvůli zhroucení klimatu nedožijí ani středního věku. Vezměte si dítko stranou a poučte ho, že ne všechno, co je v učebnici, je pravda. Strašit malé děti krutými historkami je zbabělé. Chraňte svoje děti.

Vítězslav Kremlík
Autor je vzděláním historik a provozuje stránky Klimaskeptik.cz

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist