Co s Temelínem?

Uveřejněno dne 10 června 2013 000 13:38

temelin2Vášnivé diskuze o (ne)dostavění Temelína nabírají na obrátkách, rovněž i diskuze kdo by tak měl vykonat.

Někteří ekonomové tvrdí, že se stavba nevyplatí, to je však silně zavádějící. Predikovat ceny energie v letech 2020 a dále je velmi ošidné, dnešní ceny elektřiny jsou stlačovány především poklesem poptávky, ta je ale snižována především poklesem průmyslové výroby v Evropě. Z hlediska ČR je nutné si uvědomit, že většina zdrojů základního zatížení jsou dožívající uhelné elektrárny a také zdroje paliva pro ně jsou blízké vyčerpání. Nadto po roce 2025 není jisté, zda se podaří udržet v provozu již starší bloky elektrárny Dukovany. Jiné zdroje prakticky nemáme. Tvrzení o dosažení vyššího podílu obnovitelných zdrojů je zavádějící jak z hlediska ceny takto vyprodukované energie (dotace, které stejně zaplatíme my), tak i v jejich spolehlivosti. V noci je tma, v zimě především, vítr také nefouká stále, někdy zase moc. Myšlenka, že nám pomůže sofistikované nasazení chytrých sítí „smart grids“ je ekvivalentní informaci, že pro různé spotřebitele bude elektřina v různých časech vypínána, jen aby se síť jako taková nerozpadla – nic jiného to v principu nemůže být, tyto systémy samy žádnou energii nevyprodukují, ani neakumulují, takže jedinou metodou je vypínání.

Pod dojmem boomu plynových elektráren, třeba i v provedení s paroplynovým cyklem se skrývá v nejlepším případě pálení ušlechtilé suroviny, tedy zemního plynu, který by měl být směrován především pro vytápění obyvatelstva nebo, ještě lépe, pro dopravu a jako chemická surovina. Nadto jde – mimo alternativy těžby břidlicového plynu u nás – o dovozní komoditu, která nepochybně zhorší naši zahraničně obchodní bilanci a dále zvýší importní závislost. Kdo uvažuje pouze podle momentální kalkulace, nezohledňuje budoucnost. Tím nevylučuji zmíněné plynové zdroje jako zdroj špičkového zatížení, tam mají svoje opodstatnění.

Rozhodně však musíme uvažovat o zajištění elektroenergetické bilance ČR ve smyslu přiměřené soběstačnosti. V rozhodnutí o (ne)dostavbě se jedná o cca 20 % základního zatížení, které v případě krátkozraké politiky i sousedních zemí by mohlo mít daleko dramatičtější cenový dopad, než možné, nikoliv však jisté navýšení ceny v případě dokončení Temelína. Vládní činitelé by měli mít pohled do budoucna přesahující jejich volební období. Nelze také pominout, že se v diskuzích o nákladech skrývá tlak zelených, kteří v tomto momentu nepoužívají argumenty o bezpečnosti, neboť cenový argument jejich názor vyslovuje skrytě a v zemi, jejíž obyvatelé jadernou energetiku vnímají převážně pozitivně, je ekonomický argument účinnější.

Zároveň je ale důležité, aby vlády tato i budoucí si ponechaly dostatečnou možnost regulace energetiky a zajistily účelné využívání zdrojů, aby nedocházelo k masivním vývozům při současném nárůstu cen jak pro výrobní sektor, tak pro obyvatelstvo. V oblastech v podstatě monopolních odvětví, jako je energetika, zásobování vodou a podobně, se privatizace ukázala jako ne vždy zcela dobré řešení, spíše jako zdroj bezpečných a leckdy bezostyšných zisků.

Co se týče rozhodnutí mezi dodávkou americkou nebo ruskou, by měli především rozhodovat odborníci; jen jako drobný detail uvádím, že Temelín začal pracovat s palivem od fy Westinghouse, avšak kvůli problémům s ním přešel na palivové články ruské provenience. Jestli se palivo Westinghouse bude v reaktoru Westinghouse chovat mravně, nevím.

Poznámka: Autor nemá žádné vazby k energetickým společnostem a lobbistům všech barev.

Pavel Nedbal

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist