Podpora výkupu z OZE se snižuje.
Uveřejněno dne 23 září 2013 000 13:29
Téma, které bohudík v této politicky jiskřivé době nezapadlo. Tedy snad, pokud nespadne pod stůl novela upravující podporu výkupu z fotovoltaiky. Upravující dost zásadně. Zatímco teď platíme 583,- Kč navíc na spotřebovanou MWh, tak bez novely by to bylo od r. 2014 silně přes 800,- Kč/MWh. S novelou pak 490,- Kč.
Podle tabulky, kterou přinesla předsedkyně Enegretického regulačního ústavu – dále ERÚ, paní Alena Vitásková, do Otázek Václava Moravce je podíl OZE na energetickém mixu cca 11%. Tedy veškerého OZE. Velké hydroelektrárny, přečerpávající elektrárny, zdroje na spalování biomasy, FVE a VE. FVE – fotovoltaika z toho přináší podíl cca 3,5%. Konzumuje přitom od nás všech celkem 44 miliard ročně, nikoliv za vyrobenou elektřinu, ale za to, že existuje.
V čem je tedy zakopanej pes? V letošním horkém létě se spoustou slunečních dnů, přece musela fotovoltaika vyrábět o sto šest. Zvlášť když je celkový výkon fotovoltaiky u nás instalovaný roven výkonu 1,5 Temelína – cca 2700 MW. Je to ve velmi chabé možnosti dodávky z fotovoltaiky regulovat. Pracovat s nimi. Vltavskou kaskádu, jako energetický zdroj, řídí jeden člověk na směně ve velíně Štěchovické elektrárny. Povelem po sítích přenosové soustavy spouští podle potřeby dispečinku turbíny na Lipně, Orlíku, Kamýku a dalších zdrojích Vltavské kaskády. Je přesně spočítáno s jakou dodávkou výkonu a po jakou dobu může energetický dispečink počítat. U FVE toto přesně spočítat nelze. Přesto všichni platíme FVE poplatek za něco co nedostáváme. Tedy, pardon, z celkového množství nám dodávané elektřiny 3,5%. Proto naše energetika stojí na uhelných elektrárnách a jádře. Dispečink ví, může plánovat, kolik elektřiny z těchto zdrojů má k dispozici teď, kolik bude mít zítra, za rok atd. U FVE toto plánovat nejde.
Velký problém z OZE má sousední Německo. Veliké parky větrných elektráren, vrtulí, v Baltském moři vyrábějí ohromné množství elektřiny. Navíc na moři stále fouká vítr, tak by neměl být problém. Ale je a to opět v regulaci výkonu. Je pravda, že natočením lopatek se dá ta vrtule úplně zastavit, ale to by to muselo fungovat tak, že by měl dispečer technicky možnost ze svého dispečinku povelem zastavit třeba 200 vrtulí najednou a za hodinu je zase spustit. Tuto možnost nemá a tak se Německo už dlouhou dobu pohybuje na hraně black outu. Black outem ohrožuje i nás, protože vzhledem k propojenosti soustav, krmí naší přenosovou soustavu vlnami nevyžádané energie z větrných parků severního Německa. Naše přenosová soustava se brání výstavbou technických opatření a to stojí zase peníze – viz (kromě jiného) poplatek Systémové služby na naší faktuře za elektřinu.
U nás se snad už definitivně pochopilo, že větrníky tedy nikoliv. Ani na našich pohraničních horách není vždycky dost větrno, aby to mělo logický význam. Fotovoltaika už další na pole nepřijde. Aspoň, že tak. Význam může mít pouze a jenom na konstrukcích budov a domů, kde by mohla majiteli přinést úsporu. Bez výkupu do sítí energetiky, ovšem.
Zelený boom je snad už za námi. Německo za rušené jaderné elektrárny uvede do r. 2022 (kdy má být odstaven poslední jaderný reaktor) 11000 MW výkonu v nových, nebo rekonstruovaných uhelných elektrárnách. Kjótský protokol je zapomenut (dítě Angely Merkelové, kdy se o něj mohutně zasadila, co ministryně životního prostředí za Zelené ve vládě Helmuta Kohla). Přesto je Angela favoritkou podzimních voleb. Němečtí voliči jsou ukáznění, stojí pevně na svých pozicích a i proto je Německo stále tahounem evropské ekonomiky. Chtělo by se říct s Karolem Polákem: „Bodaj byzme mali takých Kokotou aj u nás“.
