Jeden z největších podvodů Západu ničí evropský průmysl

Uveřejněno dne 27 září 2013 000 11:18

“Evropa svým donkichotským úprkem za zelenou energií vyhnala náklady elektrické energie na neúnosné úrovně, a evropský průmysl tak přestává být schopen ve světě konkurovat.” Takto jasně popsal situaci v Evropské unii komisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani. A jako bonus přidal poznámku, že krizi evropského průmyslu ještě zhoršuje nadhodnocené (německé) euro. Pro úplnost pouze dodávám, že ve srovnání s USA platí dnes evropský průmysl dvakrát víc za elektřinu a čtyřikrát víc za plyn!

Alternativní zdroje energie měly nahradit fosilní paliva. Propagátoři zelené revoluce nás přesvědčovali, že jedině obnovitelné zdroje energie zajistí přežití lidstva a zastaví globální oteplování. Opačný názor byl označován za extrémistický a jeho autoři byli vystavováni nenávistné mediální kampani. Dnes můžeme s klidným srdcem říci, že teorie globálního oteplování zkrachovala. Snad netřeba připomínat aféru (Climategate), která odhalila manipulaci s globální teplotou. Na základě falešných dat zelenisté z celého světa burcovali lidstvo, že pravě nyní je čas na změnu, protože zítra už bude pozdě. Bohužel i přes tento podvod Západ pokračuje v boji s větrným mlýny.

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie nabral na neuvěřitelném tempu. Solární a větrné elekrárny byly představovány jako relevantní alternativa ke spalování uhlí. Přidáváním biopaliv do pohonných hmot mělo dojít ke snížení emisí. Vše bylo dokanale naplánováno. Ostatně jak typické pro všechny levicové ideologie. Vlády bez ohledu na náklady rozjely masivní podporu všeho, co mělo přívlastek zelený. Německá vláda šla ještě dál, Angela Merkelová rozhodla, že Spolková republika odstaví všechny jaderné elekrárny a nahradí je obnovitelnými zdroji. Německý průmysl tak má být závislý výhradně na zelené (čisté) energii. Pravda nebo klam?

Zelení soudruzi prezentují Německo jako zemi, kde jsou ošklivé a nebezpečné atomové elektrárny nahrazovány fotovoltanickými panely a obřími větrníky. Realita je však úplně někde jinde. Německý průmysl je v dobré kondici a potřebuje konstatní přísun energie. Německé továrny nemohou čekat na to, až kdesi začne foukat vítr nebo svítit slunce. Kdyby tomu tak bylo, německý hospodářský zázrak by vzal brzy za své. Otázkou tak je, kde vzít stabilní zdroj energie a přitom nazapnout jaderné reaktory. Odpověď je jednoduchá. Postavit nové uhelné elektrárny. A to se v Německu právě děje. Zelená energie je masivně dotována občany a jištěna polským uhlím. Jak ohleduplné k životnímu prostředí.

Je příznačné, že o problémech evropského průmyslu mluví právě italský eurokomisař Antonio Tajani velmi dobře ví, že kombinace drahé energie a eura, je pro italský průmysl smrtící. Itálie patří mezi nejvyspělejší země světa (G8). Svého postavení dosáhla daleko před zavedením společné evropské měny. Itálská ekonomika byla zvyklá, že v případě potřeby došlo k devalvaci, zlevnění italského zboží a novému hospodářskému růstu. S eurem si o něčem podobném může nechat jenom zdát.

Obnovitelné zdroje energie a společná evropská měna mají mnoho společného. Jejich otcové mluvili o revoluci, která měla přinést trvalou prosperitu, nikdy nekončící hospodářský růst či zastavení globálního oteplování. Nic takového se nestalo. Euro je prokazatelnou brzdou evropského hospodářství. To, co vyhovuje Německu, není dobré pro Francii, Itálii či Řecko. Jednou měnou nelze svázat různé druhy ekonomik v odlišných hospodářských etapách. To je prostě nesmysl. Rovněž tím, že budeme na polích místo obilí či brambor pěstovat plodiny pro výrobu biopaliv, neovlivníme světové klima. Jediného výsledku, kterého jsme zatím dosáhli, je růst cen potravin. A jsem zvědav, jak budou za 20 let vypadat pole a louky, na kterých zůstanou stát vysloužilé solární elektrárny.

Chce-li jakákoliv vláda podpořit průmysl, musí odmítnout a zrušit všechny zelenistické experimenty a nechat průmysl svobodně dýchat. Jedině návrat ke klasickému kapitalismu nás vyvede z hospodářské krize. Trh bez příplastků, regulací a eura je jedinou správnou cestou, kterou bychom se měli vydat. Ať už s Evropskou unií nebo bez ní.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist