Cyklisté zase vymýšlejí ptákoviny…

A je to tady zase. Opět se ozývají cyklisté, že jim města nepřejí. Poslední dobou se do zaměstnání přesunuju vozem. To, čeho jsem denně svědkem na pražských silnicích, mně jednoznačně potvrzuje, že jedním z nejrizikovějších prvků zde jsou právě cyklisté.

Jako by si vůbec neuvědomovali, že auto váží minimálně tunu, a že stačí vjet s ním do menší díry na silnici, a noha na akcelerátoru poskočí, aby se v příštím zlomku vteřiny dotkla předmětného pedálu s o malinko větší vahou… a auto je rázem o dva metry dále rychleji, než si cyklista se svými svaly na šlapacích nohou vůbec dokáže představit.

Dnes a denně jsem svědkem toho, jak hazardéři na dvou kolech zkoušejí své štěstí a boží trpělivost, když kličkují mezi vozy rozjíždějícími se před semafory, přejíždějí  mezi jedoucími auty z jednoho pruhu do druhého, jako by měli možnost akcelerace hodné Ferrari.

Jejich představa o pravidlech silničního provozu je zřejmě totožná s názorem pana Vratislava Fillera ze sdružení AutoMat, ze kterého padají takovéto perly – cituji –„V některých situacích pravidla nastavená pro cyklisty nejsou bezpečná. Uvedu příklad: Na kruhovém objezdu je pro cyklistu bezpečnější jet v levém pruhu, aby ho auto nechtělo předjíždět. Ale to je chování, které není podle současných předpisů dovolené…“.

Takto „nelogická“ je podle něj celá řada pravidel vztahujících se na cyklisty.

Proboha, co je logického na cyklistovi, jedoucím sotva poloviční rychlostí než auta po kruhovém objezdu, který by tam chtěl jet v levém pruhu…?!

Už vidím situaci, jak takový opřilbovaný fofrník obecný dvoukolový, bude chtít na jednom z výjezdů z kruháku odbočit, a bude se ve svém levém pruhu máváním pravou rukou dožadovat zastavení celého proudu aut v pravém pruhu, aby on mohl odbočit…

Bože, takovou zhovadilost si ani neumím představit! Je to stejně pitomé, jako by někdo požadoval úpravu pravidel v tom smyslu, aby vozy z levého pruhu, které chtějí odbočit vpravo, měli přednost před vozy, které jedou v pruhu pravém. Ty vpravo by se povinně zastavily, aby vašnosta z levého bezpečně odbočil…

Pravidla (zatím, naštěstí…) jasně a logicky praví, že když chce někdo odbočit, musí se včas zařadit do pruhu, který je k tomu účelu určený, a to takovým způsobem, aby neohrozil, ani neomezil ostatní účastníky sliničního provozu. Cyklista, jedoucí v levém pruhu, ve městě minimálně o třicet kilometrů nižší rychlostí než auta, se svou technicky danou nemožností potřebného zrychlení při takovém manévru, prostě nemá šanci tento bezpečně dokončit.

Tak to prostě je. Dnes a denně jsem svědkem toho, jak cyklista, jedoucí s bídou třicítkou, a to více jak metr od krajnice, vystavuje ostatní účastníky provozu, včetně sebe samého, neskutečnému riziku. Auta, která ho chtějí předjet, musí vybočovat nejméně čtvrtinou svého rozměru daleko do pruhu v protisměru, čímž ohrožují auta, která v protisměru jedou.

Jen pitomec může po autech chtít, aby jely za cyklistou rychlostí sotva vyšší, než je rychlejší chůze, protože milostpán na dvou kolech nechápe, že silnice byly a priory vybudovány právě pro auta, nikoliv pro jeho miláčka.

Včera se mi například stalo, že jsem vjel do křižovatky, a chtěl jsem odbočit vpravo, z protisměru se řítil cyklista, který chtěl odbočit do té samé ulice, jako já, tedy z jeho postavení vlevo. Když pominu, že jsem měl přednost, protože jsem odbočoval doprava, tak stále musím kroutit hlavou nad tím, co ten výtečník udělal.

Normálně se narval těsně přede mě, jako by vůbec nebral v potaz mou přednost v jízdě, rychlost a váhu mého vozu. Když jsem ho měl asi tak třicet centimetrů od nárazníku, tak tomu blbovi, jak se snažil v té pro jeho kolo nepřirozené rychlosti v zatáčce tuto „vybrat, sklouzla levá noha ze šlapky, a kolo se mu roztančilo. Ubrzdil jsem to, ale málem jsem to nerozdýchal. Jet za mnou další auto, jehož řidič by vůbec nemusel přes můj vůz situaci postřehnout, měl bych sešrotovaný kufr, a být to větší auto, mohlo mě odhodit o kus dopředu, což už by asi nerozdýchal onen hazardující cyklista.

Řeknu Vám, ještě teď, když si na tu situaci vzpomenu, tak mě běhá mráz po zádech. A pak si projedu internet, a najdu nářky nějakého chytráka z AutoMatu, co by se chtěl prohánět po kruháku v levém pruhu…

A víte, co mě štve asi nejvíc?

Že mě taková jelita, jaké jsem včera na té křižovatce potkal, mohou dostat do doživotních problémů, protože nemají rozum, soudnost, a asi často chyběla ve škole na hodinách fyziky…

Zdroj