Řepkový král

Čím dál víc lidí uvažuje, že svou dlouhodobou frustraci ze stavu české politiky vyřeší podporou Andreje Babiše a jeho hnutí ANO 2011. Mnozí ani netuší, do jakého průšvihu se svým rozhodnutím řítí. A spolu s nimi i my ostatní, pokud by jich byl dostatek k dosažení kýženého volebního výsledku.

Řepkový král Babiš vystartoval na českou politickou scénu s hromádkou líbivých programových tezí, s krásnými slovy o tom, jak je třeba mít v politice víc odborníků a míň zlodějů, jak je nutné dělat politiku pro lid a republiku, ale co si takhle srovnat některé jeho programové teze s realitou?

Jedním z bodů jeho programu je zvýšení tuzemské výroby základních potravin a s tím spojený růst zaměstnanosti v zemědělství. Přitom si každý snad představí ty ohromné lány polí plné žlutě kvetoucí řepky. Pro zemědělce je dnes jednodušší pěstovat právě řepku, protože u Babiše mají zaručený výkup. V jeho byznysu hraje řepka jednu ze zásadních rolí a dá se dost pochybovat, že by nějakou podporou zemědělství šel Babiš sám proti vlastnímu byznysu.

Zdeněk Juračka, šéf svazu spotřebních družstev: Zemědělci se dnes více vyplatí pěstovat řepku a potom ji prodat panu Babišovi než se orientovat na chov dobytka, který je na pokraji ztrátovosti nebo je dokonce úplně ztrátový. Ekonomika dělá své.

U řepky ještě zůstaňme. Další z bodů, se kterými hodlá ANO 2011 vyrazit do světa je směřování zemědělských dotací ve prospěch intenzivní produkce. Asi největším příjemcem dotací v České republice je právě Babišovo impérium. Velká část z tohoto koláče dotací jde právě na výrobu biosložek, které se musí povinně přimíchávat do paliva. Výsledkem je nekvalitní benzín, dražší v řádu korun na litr, u kterého je takovou třešničkou na dortu ničení motorů.

Poměrně vtipně působí bod o regulaci monopolního a kartelového jednání obchodních řetězců. Není to tak dávno, kdy se společnost Ahold rozhodla nenakupovat pečivo ve společnosti vlastněné Andrejem Babišem, ale zavážet prodejny produkty malých, lokálních pekáren. Andrej Babiš pak prostřednictvím médií přirovnal společnost Ahold k teroristům a naznačil, jak malé pekárny dopadnou v následné cenové válce.

Mimochodem, jedním z důvodů, proč Ahold přestal odebírat pečivo od Babiše, bylo plánované zvyšování cen, na kterém se společnosti nedohodly, protože stoupla cena obilí. A opět za tím hledejme řepku, protože ta se zemědělcům vyplatí víc, než nějaká pšenice. Aby se její pěstování zemědělci vyplatilo víc než řepka, musí její cenu náležitě zvednout.

Miroslav Ševčík, ekonom: Díky tomu, že ovládá celé potravinářské řetězce, má velký vliv na tvorbu cen na českém trhu. Neznám všechny jeho vazby, určitě nebude vše ovládat oficiálně. Ale řekl bych, že v mnoha odvětvích jeho zastoupení na trhu přesahuje 50 %. Ať už jde o zpracování masa, obiloviny a tak dále.

Kdo rád čte složení potravin na etiketách, jistě se smutně pousměje nad bodem požadujícím zesílení kontroly kvality potravin a ochranu trhu před nekvalitními dovozy. Druhou část tohoto bodu odbydeme rychle. Ne že by řepka byla opravdu za vším, ale jistě poměrně slušnou část dovozu má na svědomí absence tuzemské výroby, způsobené absencí pěstování zemědělských plodin či dobytka, protože jedině řepka sype ty správné peníze.

Zastavme se na chvíli i kvality potravin. Kdo si pamatuje uzeniny z Kostelce či od Procházky z doby, než je pojal za vlastní Agrofert, jistě uzná, že kvalita padla z výšky přímo na zadek. Výrobky těchto firem mohou směle konkurovat polským výrobcům drcených šlach, vydávaným v Tescu za šunku. Párky z Kostelce se dají vydávat za separátové orgie, salámy jsou šizené umělým kouřem a dříve krásně tvrdý a trvanlivý uherák je možno si namazat na chleba. Drůbeží polotovary z Vodňan jsou obalované kuřecí kůže, kde je přidána špetka drůbežího masa na chuť a rohlíky z Penamu, které po pěti minutách pobytu v igeliťáku získají konzistenci gumy bez chutě a zápachu, připomínají recyklovanou strouhanku.

Andrej Babiš se holedbá, že dává lidem práci. To je v pořádku. Práci lidem dává nejen on, ale spousta jiných podnikatelů a dokonce i stát ve svých podnicích. Status zaměstnavatele přeci není důvodem k tomu být něco víc. Naopak v Babišově případě není příliš důvodů k chlubení, protože jeho impérium sice dává lidem práci, ale je postaveno na masivním příjmu dotací, které nejdou jen z kapes jeho zaměstnanců, ale z kapes nás všech.

Karel Kříž, ekonomický analytik: Babiš, aby vydělal, je schopen se poprat i o to, aby komunistům dodal provaz, na kterém nás potom pověsí… Je to snaživec, který si nevidí na špičku nosu. Před třiceti lety, za Brežněva, ani teď.

Něco málo z budoucnosti, ve které bude Babiš ovlivňovat politiku přímo snad naznačí jeho chování po nákupu vydavatelství Mafra. Vynadal novináři za ignorování tiskovky, omluvil se, slíbil, že se to už nestane, ale ve světle jeho dřívějších excesů to působí víc než nedůvěryhodně. Jeho snahy ovlivňovat kdeco ve prospěch svého byznysu nejsou nijak ojedinělé. Například před posledními volbami byla z jeho strany snaha si nerýpání do biopaliv a dotací ze strany Svobodných koupit štědrým příspěvkem a protlačením do médií. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že stál v pozadí likvidace kmotra Mrázka, což je možná jen sprostá pomluva, nicméně na faktu, že Babiš je schopen jít pro svůj kšeft přes mrtvoly to nic nemění.

V posledních dnech můžeme sledovat poměrně intenzivní odřezávání vlivu takzvaných kmotrů. Pomaličku, polehoučku jde policie po krku Janouškovi, Rittigovi nebo Drobilovi. Mezi lidem se tomu jevu přezdívá „soumrak kmotrů“. S případným vstupem Andreje Babiše bychom postoupili na vyšší level. Byli bychom svědky „úsvitu oligarchů“. Kmotrům jde „jen o prachy“, oligarcha bere všechno.

Zdroj