Klimatické změny – aneb propaganda IPCC pokračuje
Uveřejněno dne 15 října 2013 000 14:32
Ačkoliv mezivládní panel pod záštitou OSN IPCC sklidil v posledních letech jasnou kritiku za účelovou prezentaci současných klimatických změn, probíhajících na Zemi, jako o „díle člověka“, stejně pokračuje dál ve své alarmistické činnosti a dokonce zvýšil pravděpodobnost toho, že za probíhajícími klimatickými změnami je lidstvo z 90 na 95%. Počítám s tím, že v příští zprávě to už bude 99%!
Ale vážně. Že se klima na Zemi mění, je fakt potvrzený historicky doložitelnými zprávami z minulosti. Velmi známá je perioda velmi studeného klimatu Evropy předcházející Třicetileté válce. Někteří historici dávají účast Švédů v této válce právě do souvislosti s tím, že se tehdejší Skandinávie stala velmi nehostinnou a švédské výboje měli zajistit nalezení území s lepším (teplejším) klimatem. V té době Baltské moře zamrzalo. Naopak teplo bylo v časech Vikingů a jejich zámořských objevů Grónska (Zelené země) a severní Ameriky (dnešní Kanady). A před mnoha tisíci lety byla obyvatelná celá dnešní severní Afrika, na níž dnes dominuje poušť Sahara.
Klima se tedy zcela jistě měnilo, mění a bude měnit. Vinit za tyto změny lidstvo, zejména tím, že může za zvyšování koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře, je jev poměrně mladý. To, že se tento jev prosadil, má mnohem více společného s politikou jak klimatologií. Podařilo se totiž propagandistickým strašákem klimatických změn činností člověka dosáhnout „pozoruhodných“ úspěchů. Je to právě a jenom tato aktivita panelu IPCC, která „poblbla“ evropské politiky a vedla k přijetí závazků v rámci EU, že se do roku 2020 v celé EU bude minimálně 20% energie vyrábět z obnovitelných zdrojů. A aby byl tento ambiciózní plán vůbec splnitelný, doprovázely jej od samého počátku dotační programy, které zajišťovaly pro energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů přednostní právo výkupu za lepší výkupní ceny. To mimo jiné způsobilo růst cen elektřiny, který se zastavil teprve v posledním období díky snížení cen tradičních paliv pro energetický průmysl, tj. uhlí a břidlicového plynu.
Navíc, ve světovém měřítku jsou aktivity panelu IPCC evidentně neúspěšné. Úspory ve vypouštění emisí kysličníku uhličitého v Evropě jsou vysoce překračovány vyšší produkcí tohoto plynu v tak zvaných rozvojových ekonomikách (Číny, Indie, apod), takže z pohledu Evropana to nejen vypadá ale ve skutečnosti i je „boj s klimatickými změnami“ bojem s větrnými mlýny. Bláznovství panelu IPCC tak vesele pokračuje.
