Existují materiály o umělém řízení počasí? Úřady mlčí

Atmosférické geoinženýrství (geoengineering), osévání mraků (cloud seeding), úpravy počasí (weather modification). Ve světě běžně používané výrazy pro stále více prosperující vědecký obor, který přitom většinové populaci zůstává spíše skryt.

Pod sluncem přitom nic nového, dalo by se říci. Metody ovlivňování počasí se používají už několik desítek let. Od dob, kdy daly vzniknout spíše pejorativnímu označení „obchodníci s deštěm“, se ale značně rozvinuly a stávají se strategickými výhodami, které v rukou států mají cenu zlata.

Využívány jsou například v suchých oblastech Subsaharské Afriky nebo některých amerických státech, kde mají zajistit potřebné srážky. Na jiných částech zeměkoule se zase postupuje opačně – mraky se rozhánějí, aby důležité oslavy či státní návštěvy déšť nepokazil.

Vedle tohoto spíše komerčního a lokálního užití se ale stále častěji mluví o tom, že podobné systémy v rukou armády se mohou stát jednou z nejmocnějších zbraní, jakou může daná země disponovat a že budoucí války se budou bojovat pomocí na dálku ovlivňovaného počasí – zařídí, že v nepřátelské zemi propukne povodeň, zemětřesení či naopak ohromné sucho.

O atmosférickém geoinženýrství se hovoří i v souvislosti s údajným globálním oteplováním, kdy by měly umělé mraky pomoci odstínit slunce a snížit tak teplotu na planetě. Podobné výzkumy například hojně financuje mecenáš Bill Gates.

Zdá se, že geoinženýrství je pro oteplovací alarmisty něčím samozřejmým. Když nedávno hackeři zveřejnili uniklé emaily mezi klimatology, kteří falšovali grafy a domlouvali se mezi sebou, jak oteplovací podvod krýt (aféra pak získala jméno Climategate), vyšlo najevo, že ačkoli veřejnost o geoinženýrství příliš neví, vědci o jeho provádění hovoří zcela běžně. „Naše modely a pozorovací systémy jsou nedostatečné, takže když se pustíme do geoinženýrství, nepoznáme, jestli to mělo nějaký účinek,“ psal například v emailu klimatolog Kevin Trenberth jednomu ze svých kolegů.

To by ukazovalo, že na určitých úrovních existují plány a materiály, které s atmosférickým geoinženýrstvím, neboli řízeným ovlivňováním počasí, počítají v daleko větší míře, než jak jsme se s tímto jevem dosud setkali – spíše lokálně, při rozhánění mraků na olympiádě v Pekingu či snaze vyvolat déšť ve vyprahlém Utahu.

Ve skutečnosti ze studia různých materiálů na internetu lze snadno nabýt dojmu, že ovlivňování počasí se pro určité skupiny stále více stává jakousi novou globální výzvou a že existují ne nevýznamné snahy ovlivňovat počasí na celosvětové úrovni.

Protože je celkem jasné, že taková věc by zřejmě nenalezla příliš pochopení u veřejnosti, je nasnadě, že podobné projekty a výzkumy probíhají zatím spíše tajně a média o nich cudně mlčí.

Geoinženýrství v Česku?

Redakce Prvnizpravy.cz se proto pokoušela zjistit, zda nějaký takový projekt (umělého ovlivňování počasí například skrze vytváření umělých mraků) nefunguje i v České republice a to i při vědomí toho, že existuje-li, pak zřejmě ze strany úřadů nebude příliš velká ochota něco takové přiznat.

Uspokojivou otázku na dotaz, zda takové plány existují, nakonec redakce podle očekávání nedostala. Tedy přesněji řečeno, dostala značně protichůdné informace.

Obrátila se totiž na ministerstvo životního prostředí i na vládu České republiky s dotazem, zda nějakými takovými materiály, týkajícími se geoinženýství či „cloud seeding“, disponuje.

Z vlády odpověděli vyhýbavě – po urgencích se mluvčí vlády Martin Kupka ozval a prosil o trpělivost, že zatím nic nenašli a o ničem neví, a abychom jim dali ještě čas, že se ozvou. Pak se už neozvali.

Dotazem se nicméně zabývali po dvou liniích, a tak Kupkův kolega z tiskového doboru vlády Jakub Stadler paralelně odpověděl: „Žádný vládní dokument, který by se týkal ´geoinženýrství´ na Úřadu vlády není. Je možné, že se tímto tématem mohou zabývat okrajově úředníci na ministerstvu životního prostředí.“

Na ministerstvu životního prostředí byli dotazem nejprve zaskočeni a dožadovali se upřesnění, co pod výrazem ´geoinženýrství´ má redakce na mysli.

Mluvčí ministerstva tvrdil, že se ptal na několika odborech, kde mu ale nebyli schopni odpovědět a žádali upřesnění výrazu ´geoinženýství´. Později se ozval s tím, že redakci odkázal na Český hydrometeorologický śtav (ČHMÚ), úsek meteorologie a klimatologie. Tam prý o tom budou vědět. „Ty materiály zpracovávali přímo oni,“ řekl pro server Prvnizpravy.cz mluvčí ministerstva Petr Kučera.

Na přímý dotaz, zda to tedy znamená, že nějaké takové materiály vskutku existují, odpověděl: „Měly by existovat.“

ČHMÚ se tváří, že o ničem neví

V ČHMÚ ale dotaz zahráli do kouta. Ačkoli na ministerstvu ujišťují, že nějaké materiály zde byly zpracovávány, ČHMÚ tvrdí, že nikoli. Na dotaz, zda ČR disponuje nějakými materiály o geoinženýrství a oséváním mraků, odpovídá šéf daného úseku záporně.

„Nemáme informace, že by se touto problematikou v České republice někdo prakticky zabýval. Naposledy v 80. letech minulého století probíhaly výzkumné aktivity využití meteorologického radaru na Malém Javorníku u Bratislavy pro cloud seeding, ale praktické zkoušky snad ani neproběhly,“ odpověděl pro server Prvnizpravy.cz Radim Tolasz.

Tolasz tak ´cloud seeding´ nepopírá, dokonce přiznává, že se o něm v Československu uvažovalo. Povšimněme si slova „snad“ v druhé části odpovědi. Pokud se ale problematikou zabývali i za komunistického režimu, lze věřit tomu, že by tyto pokusy nikdo nerozvíjel v dnešní moderní době?

Když pak redakce konfrontovala pana Tolasze s tvrzením mluvčího ministerstva životního prostředí (MŽP) a znovu se otázala, zda a kde takové dokumenty existují, Tolasz odpověděl: „Nevím, co měli na MŽP na mysli. My jsme v poslední době připravili jediný materiál, který se daného problému týká jenom vzdáleně.“ A zaslal redakci tiskovou zprávu, kterou ČHMÚ vydal letos v únoru poté, co se v médiích objevily reportáže o tzv. ´chemtrails´ neboli umělých kondenzačních stopách za letadly.

To je bezesporu zajímavá reakce. Třebaže jsme se dotazovali na ´cloud seeding´ a ´geoinženýrství´, Tolasz rovnou otevřeně hovoří o ´chemtrails´ a na tiskové zprávě dokládá, že jde o nesmysl.

Co jsou to chemtrails?

Když už ČHMÚ odvedl naši pozornost k ´chemtrails´, nemůžeme se zde nezmínit o tom, co tento fenomén znamená. Ačkoli ho oficiální média spíše ignorují, na nezávislých serverech a webových stránkách najdeme zajímavé teorie o tom, že čáry, které dnes a denně vidíme na obloze, nejsou obyčejnou stopou po letadle (contrails, neboli kondenzanční stopou), nýbrž chemtrails, tedy stopou, která obsahuje neznámé chemické látky, které pak ve vzduchu přetrvávají dlouhou dobu a jsou tudíž na nebi jasně patrné, zatímco obyčejné contrails mizí za letadlem téměř vzápětí.

Při otázce, jaké látky by to mohly být a k čemu mají sloužit, se zase teorie větví na několik dalších. Podle některých jde o tajné práškování za účelem vytváření umělých mraků, které mají sloužit v boji proti globálnímu oteplování (tím, že zvyšují odrazivost slunečního záření od atmosféry, tzv. globální stmívání), podle dalších jde o modifikaci počasí (a poukazují na souvislost s projektem HAARP apod.), jiní v tom vidí armádní účely (zvyšování permeability prostředí pro vojenské radiolokátory) a zase jiní se pak obávají toho, že tyto chemikálie mají záměrně vystavit populaci působení neznámých chemikálií a že jde vlastně o jakési pokusy na lidech, případně ve prospěch geneticky modifikovaných potravin. Některá vysvětlení jdou tak daleko, že jde prý o záměrnou redukci populace (chemikáliemi, které způsobují neplodnost).

Jakkoli jsou tyto úvahy téměř neuvěřitelné (představa, že vlády léta kryjí takto ohromný projekt, je vskutku děsivá), a leckdo by je odsoudil do kategorie konspiračních teorií (a některé tam vskutku poslat můžeme), faktem je, že podivných čar na obloze poslední dobou přibylo a leckdy je pohled na nebe vskutku dechberoucí podívanou. Za takové situace se nelze divit těm, kteří vidí rozdíl mezi za letadlem přirozeně mizící kondenzační čárou na jedné a podivnými stopami, které na nebi visí třeba hodinu, všemožně se roztahují do šíře a vytvářejí specifickou oblačnost, na straně druhé.

Někteří lidé, kteří se tímto fenoménem zabývají, proto tvrdí, že se na nebi odehrává něco, o čem nemá veřejnost vědět. A protože je těžké to před zraky lidí skrýt, jsou tyto čáry označovány za běžnou kondenzační stopu po letadle, což má pozornost lidí odvést a vyvrátit případné pochybnosti.

Ačkoli se média fenoménu nevěnují, a pokud ano, pak jen proto, aby ho zesměšnily (viz článek na serveru iDNES.cz), v České republice přesto vznikly dvě televizní reportáže, které o problematice pojednávají. A protože minimálně jedna vyzněla ve prospěch tohoto fenoménu, ČHMÚ se tehdy rozhodl vydat k problematice tiskovou zprávu.

Vědci se spojili: je to nesmysl

Už to je ale zajímavé. ČHMÚ považuje za důležité vyvrátit některé pochybnosti a dementovat reportáže soukromých televizních stanic, které o podivných mracích na nebi hovoří.

Dokonce přiznává, že tak činí proto, že se na něj v této věci obrátilo několik státních institucí – se stejným dotazem, zda k něčemu takovému skutečně dochází či nikoli.

Jak serveru Prvnizpravy.cz Tolasz prozradil, jednalo se jmenovitě o ministerstvo zemědělství a Poslaneckou sněmovnu, z kterých tyto oficiálně dotazy na ČHMÚ připutovaly.

ČHMÚ proto vydal tiskovou zprávu, ve které argumentuje, že teorie ´chemtrails´ je nesmyslná a pokouší se vysvětlit, jak stopy na nebi vznikají (viz rámeček).

Pod prohlášením, které se tváří jako svého druhu manifest, je společně podepsán vedle ČHMÚ i Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR, Katedra meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy a Česká meteorologická společnost.

„V několika posledních měsících letošního roku došlo k nárůstu zájmu veřejnosti o kondenzační stopy za letadly, zkresleně interpretované jako tzv. ´chemtrails´ . Vzhledem k tomu, že již i jedna soukromá celoplošná televize v ČR nedávno odvysílala neobjektivní reportáž na toto téma, a že i některé ze státních orgánů vznesly dotaz na názor meteorologických institucí na ´chemtrails´, považujeme za nutné se k tomuto tématu vyjádřit formou tiskového prohlášení,“ stojí ve zprávě ze dne 17. února 2010.

Kondenzační stopy za letadly (anglicky contrails neboli condensation trails) jsou běžným jevem, argumetují odborníci, pozorovaným už od počátku leteckého provozu v dnešních standardních letových hladinách, přibližně mezi 8 až 12 kilometry nad hladinou moře. S růstem intenzity leteckého provozu roste i celkové množstv kondenzačních stop, a tedy i frekvence jejich pozorování, tvrdí.

Vědci tím vysvětlují, proč je nebe – téměř každý den, kdy zvedneme hlavu – prošpikované spoustou, často se i křížících, čar. Autor článku se jal tento jev po upozornění pana Tolasze pozorovat a vskutku – nestačil se divit. Jen za velmi krátké období a při zcela náhodném pozorování oblohy pořídil několik desítek velice zajímavých fotografií.

Vědci ale mají vysvětlení, proč stopy vydrží na nebi klidně i dlouhé desítky minut, roztahují se do šíře a vytvářejí třeba husté mraky, třebaže klasické kondenzační čáry mizí za letadlem téměř vzápětí:

„Kondenzační stopy mohou mít velmi rozmanitý vzhled a dobu trvání v závislosti na meteorologických podmínkách v oblasti letové hladiny. Je to právě hrubá neznalost těchto vlivů na vzhled kondenzačních stop, která vede ´znalce chemtrails´ k pokusům o různá alternativní, většinou ´konspirační´ a z pohledu odborníků naprosto scestná vysvětlení. Je s podivem, jak úspěšně se těmto nesmyslům daří ovlivňovat část populace. Bohužel se zde projevuje tendence mnohých uvěřit snáze ´tajemnu´ a nikoliv racionálnímu vysvětlení,“ tvrdí odporníci se zmíněných institucí.

A v tiskové zprávě dále vysvětlují, jak se kondenzančí stopy chovají. Vznikají prý i na bezoblačném nebi jako přirozený důsledek promíchávání chladného vzduchu s horkými produkty spalování leteckého benzinu.

Následuje pasáž, kvůli které se Radim Tolasz rozhodl redakci na starou tiskovou zprávu odkázat:

„Jako jedním z ´důkazů chemtrails´, majících souvislost s meteorologií, je často argumentováno i různými pokusy o umělé zásahy do počasí, které probíhají v některých oblastech světa. Podobné akce či experimenty však využívají jiné technické prostředky než civilní dopravní letadla a s kondenzačními stopami za letadly je nelze v žádném případě zaměňovat. Navíc oblasti, kde se tak děje, jsou mimo území ČR, které je pro podobné experimenty klimatologicky zcela nevhodné. Závěrem nezbývá než apelovat na zdravý rozum a v kondenzačních stopách nehledat, co tam není.“

Být tím, kdo v ´chemtrails´ věří, asi bych po takovém vehementním popření věřil v tento jev ještě více. Povšimněme si ale závěrečného tvrzení, kterým se dostáváme k začátku našeho textu. ČHMÚ zde přiznává, že existují pokusy uměle řídit počasí, byť tvrdí, že Česká republika je k takovým experimentům zcela nevhodná.

Ale zpátky ke geoinženýrství. Radim Tolasz nás svou odpovědí přivedl k fenoménu ´chemtrails´ a redakce chce věřit, že to nebylo záměrně.

Proto se na pana Tolasze obrátila znovu s tím, že se nezajímá o ´chemtrails´, ale chtěla pouze vědět, zda v Česku probíhají nějaké projekty týkající se modifikace počasí, které jsou přitom známé už celá desetiletí a běžně se o nich v odborné literatuře píše.

Můžete tedy vyloučit, že by v ČR docházelo buď k experimentům s ´cloud seeding´ nebo přímo k používání této metody? ptali jsme se. A zároveň jsme ještě chtěli vědět, proč není podle tvrzení ČHMÚ v České republice pro takové pokusy vhodné prostředí, jak ústav v tiskové zprávě tvrdil.

„Omlouvám se, ale chemtrails mě napadly, když vám na MŽP řekli, že jsme ve věci ´cloud seeding´ psali nějakou zprávu,“ odpověděl Tolasz. Na MŽP nám ale neřekli, že ČHMÚ psal nějakou zprávu, ale že připravoval a zabýval se dokumenty týkajícími se geoinženýrství.

„Cloud seeding se ve světě (Kavkaz, Středomoří, Balkán, severní Afrika a jistě i jinde) dělá se záměrem ochrany zemědělské produkce, jedná se o programy hail suppression, které se však v ČR nikde neprovádělo,“ vysvětlil pak Tolasz. Důvodem je podle něj hlavně nízká pravděpodobnost výskytu krup u nás – čím vyšší zeměpisná šířka, tím nižší pravděpodobnost.

Redakce oslovila i řadu některých politiků, například europoslanců, s dotazem, zda se s materiály týkajícími se geoinženýrství nebo úpravy počasí setkali. Nikdo z oslovených europoslanců ale neodpověděl. Pouze europoslanec za ODS Miroslav Ouzký považoval za slušné odepsat:

„Pan poslanec se dosud během svého působení v Evropském parlamentu s dokumenty, které by se týkaly geoinženýrství či problematiky modifikace počasí, nesetkal,“ odpověděla jeho asistentka.

Neodpověděli ani oslovení politici Strany zelených Ondřej Liška a Martin Bursík, pro které je, tedy spíše bylo, téma změn klimatu téměř denním chlebem.

Redakce se tedy ve své snaze zatím příliš daleko nedostala. Zajímavé ale je, že se úřady při tomto dotazu rozcházejí. Zatímco na ministerstvu tvrdí, že takovými materiály nedisponují a že je má k dispozici jen ČHMÚ, meteorologové se tváří, že o ničem neví.

Jde o nedorozumění, nebo skutečně nějaké takové materiály a tudíž projekty – v režimu tajné – existují? Redakce se bude tématem i nadále zabývat a uvítá jakékoli podněty od čtenářů.