Masaryk a Klaus: Nový spor o Rukopisy

Uveřejněno dne 1 listopadu 2010 000 17:42

kremlikMasaryk ani Klaus se nikdy nebáli jít proti názoru většiny, proti „konsensu“. Tehdy Masaryk bojoval proti vědeckému podvodu s Rukopisy. Nyní Klaus bojuje proti „velkému podvodu s globálním oteplováním“.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Wb_46GjRDY4

(Projev na shromáždění k oslavám založení republiky, 28. říjen 2010)

Dnes si připomínáme Tomáše Garrique Masaryka jako zakladatele státu. Kdo ale byl Masaryk?  Nezastírá nám onen obraz bělovousého starce na koni toho skutečného Masaryka?

Co by asi Masaryk zastával za názory, kdyby žil dnes?

Slýcháme, že prý se máme sklonit před Lisabonskou smlouvou, protože její odpůrci jsou v menšině? Že prý bychom se dostali do izolace. Prý máme věřit v lidmi zaviněné katastrofické klimatické změny, protože odpůrci této věci jsou v menšině? Většina odborníků se prý nemůže mýlit.

Co by na to řekl Masaryk?

Víme jedno. TGM se nikdy nedal zastrašit názorem většiny. Neohlížel se na konsensus. Mnohokrát se postavil proti obrovské přesile, když viděl, že většina se mýlí.

Když vyhlásil svůj program národní nezávislosti, byl s tímto postojem sám.  Většina české politické veřejnosti si nedokázala představit, že by se Češi odtrhli od Vídně a založili si republiku.

Nebýt Masarykovy tvrdohlavosti a odvahy jít proti proudu, demokracii bychom neměli.

Vzpomeňte si na hilsneriádu, kdy jako jediný se zastával židů obviněných z rituální vraždy. Obhajovat židy tehdy bylo politicky nekorektní. Ale Masaryk říkal co si myslí a pranic ho nezajímalo, jak velký dav proti němu stojí.

tgm_young.jpg

(Mladý Masaryk, černá ovce národa… ještě než se stal „tatíčkem“)

Masaryk se postavil proti veřejnému mínění i ve sporu o Rukopisy.

Rukopisy údajně měly dokazovat, že česká kultura je stejně starobylá jako kultura germánská. Byly to ale padělky. Masaryk tento vědecký podvod pranýřoval a byl za to napadán, že zrazuje české vlastenectví.

Masarykova neústupnost a odvaha postavit se proti davu mi připomíná jiného našeho presidenta. Nebyl jsem vždy Klausovým příznivcem. Ale vidím, že Václav Klaus na rozdíl od jiných politiků se netočí jako korouhvička podle toho, od koho mu kápne víc peněz či hlasů. Touto odvahou a zásadovostí si získal obdiv a úctu i u lidí, kteří mu kvůli privatizaci nemohou přijít na jméno. Včetně Miloše Zemana.

Mezi profesorem Klausem a profesorem Masarykem je více podobností. Oba šli proti proudu a kritizovali populární vědecký podvod. Rukopisy. Podvod s globálním oteplováním.

Masaryk byl napadán, že je zaprodanec Němců. Klaus je napadán, že je zaprodanec ropných korporací. Masaryka okřikovali, ať se do sporu neplete, vždyť není historik ale filosof. Klause okřikují, že jej ekonom a ne klimatolog.

Čelní básníci, ať už to byla třeba Eliška Krásnohorská nebo Hejduk, psali proti Masarykovi jedovaté verše… Vrcholem bylo, co o něm napsaly vlivné Národní listy: „Jdi k čertu, ohavný zrádče… Jdi, přimkni se k nepříteli, jemuž sloužíš. My tě z našeho národního těla vylučujeme jako šerednou hlízu.“

Porovnejte s články v dnešním tisku, kde Klause ostouzejí jako zaprodance Ruska, Lukoilu, ropných korporací. Vzpomeňte na štvavý happening “Už Dost“ na Hradě, kde se střídali lední medvědi a přední intelektuálové, aby si plivli na Masaryka… totiž na Klause. Hejdukovu úlohu zastal spisovatel Viewegh, který presidenta označil za šíleného staříka.

O Climategate z médií neuslyšíte. Žurnalistika selhává stejně jako tehdy. Masaryk píše: „Žurnalistika – zejména mocné „Nár. Listy“ – postavila se proti mladší generaci vědecké, a spor byl pak netoliko o obsah rukopisů, nýbrž o svobodu myšlení. Žurnalistika svobodomyslná sloužící pokroku, stala se zpátečnickou; na omluvu její budiž ovšem připomenuto, že proti mladší generaci vědecké stála i starší generace vědecká, alespoň spisovatelská a učitelská. Mužové, jako Tomek aj., neštítili se v otázce vědecké hlasovati.“

I dnes vidíme, že místo důkazů se hlasuje. Počet vědců konsensu je pokládán za argument. Nerozhodují ale snad ve vědě spíše důkazy než to, kdo kolik zvedne rukou?

hanka.jpg mann.jpg

(Vlevo Václav Hanka, autor „Rukopisů“. Vpravo Michael E.Mann, autor Rukopisu hokejkového. Jako by si z oka vypadli)

Tehdy i nyní vidíme snahy umlčet kritiky Rukopisů. Obhájci podvodu intrikovali až ve Vídni, aby Masaryk byl z university vyhozen. Podařilo se jim alespoň zablokovat jeho kariérní postup. Na řádnou profesuru musel čekat celých 14 let. Stejně se zachází s dnešními kritiky Rukopisů klimatologických. Nesmějí publikovat, nejsou zváni na konference, nedostanou granty.

Lze soudit, že mnozí obhájci zfixlovaných klimatologických grafů to mysleli dobře. Mysleli, že se blíží klimatická katastrofa a zoufali si, že nemají dostatek přesvědčivých důkazů. Báli se že budeme-li čekat na důkazy, bude už pozdě. Tak si je v dobré víře vymysleli.

O něčem podobném píše Masaryk:  „Ve sporu a boji o Rukopisy královédvorský a zelenohorský pociťoval jsem především mravní význam pro náš národ, totiž že vynikající spisovatelé chtěli národu pomoci nepravdou, lží. Lež bývá zbraní slabého, potlačeného, a lež sama je slabá. Jest sebeklamem, sebeobelháváním. Falešné Rukopisy nám nepomohly. Přímo úžasem mne naplňovaly důkazy obhájců, že podvrhy jsou základem všeho našeho kulturního úsilí; že se bez nich propadneme.“

Na závěr úryvek z knihy, která o Masarykovi vyšla v 60. letech 20 století:

„Podle našeho názoru třeba právě z oné rukopisné kampaně se poučit, ne jak je „věda“ sebeuspokojivě úžasná a krásná, ale právě naopak, jak obtížné je, aby si věda zachovala čistý štít… Nemělo by se zapomínat na to, že v době, kdy boj o Rukopisy vášnivě zuřil, byla to jen menší část vědců, kteří měli odvahu onen „princip vědy“ neohroženě hájit… Neměla by spíše tato skutečnost poskytnout memento současnosti? Či snad existují nějaké „záruky“, že dnes podobná „tabu“ ve vědě již vznikat nemohou, že se podobné zápletky nemohou opakovat?“

Prorocká slova. Uběhlo sto roků a je tu nový spor o Rukopisy. A znovu vidíme, že jen menšina akademiků se odváží podvody odsoudit nahlas.

Dnes, když si připomínáme presidenta zakladatele, česká akademická obec by se měla  zamyslet nad změnami klimatu a aférou Climategate. Není na čase přerušit mlčení?

Jim je určena výzva Tomáše Garrique Masaryka: „Proč se neřekne pravda?“

Dodatek: http://www.tydenvedy.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/zmeny_klimatu.html (Rok po Climategate AV ČR nepozvala na panelovou diskusi o globálním oteplování ani jednoho z kritiků IPCC. Je to jako pozvat k soudu jen obhájce a žádného žalobce. Podivný soud. Přitom tématem diskuse je „V čem se mýlí takzvaní klimaskeptici?“ Ale jen tak lze zajistit, aby si diváci nedejbože neudělali  na věc vlastní názor.)

ZDROJ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist