Vychovávejme cyklisty

Uveřejněno dne 24 října 2013 000 13:05

Před chvílí jsem byl účastníkem drobného incidentu, při kterém jsem si opět uvědomil, že časy se mění. Na Spořilově jsem projížděl se svým pracovním autem zatáčkou*, kterou by v pravém pruhu projela vedle sebe dvě auta.

Na silinici byli ovšem cyklisti, nejspíš tatík s jeho synem. Jejich manévr vypadal zhruba následovně. Před zatáčkou najeli do levé části pravého pruhu vozovky, zatáčkou projížděli zhruba středem ve stylu „ostatní si polibte prdel“.

Když jsem na ně zatroubil, ať se kliděj do pravé části pravého pruhu vozovky, tak otec, který byl již u právé části vozovky vjel zpět téměř do středu pravého pruhu, což měl být asi nasírací manévr. Upozorňuju, že jsem neroubil nijak zběsile, jednalo se o upozornění, že silnicí bych  projel rád i já. Kokota staršího jsem tedy objel, zařadil se zpět a stáhnul okénko. Kokot následně zavadil o mé zrcátko a tak nějak zastavil u mého auta. Pak následovalo krátké „potykání“.

Měl jsem chuť vystoupit a dát mu pár výchovných facek, ale:
1. Za námi bylo další auto a já nechtěl zdržovat
2. Vzpoměl jsem si na článek kolegy emsi, o jeho strachu z odvety skupiny cikánů. První co mi problesklo hlavou, že trest za nakopání cyklisty do prdele bude někde mezi trestem smrti a deseti lety natvrdo. Dále se na mě snese hněv masmédií a dalších cykloláskomilů. Kurva, já nemam čas řešit takovýhle kraviny. Pracuju i v sobotu, 12 hodin denně a autem jezdim proto, že to je rychlejší, než chodit pěšky, či dokonce jezdit na kole. Vozit pytle cementu na kole by se mi asi nechtělo. A tak jsem jel dál…

Nevim jestli u mě převážil bod jedna nebo dva, nebo jsem jen nechtěl riskovat úraz. Seběhlo se to poměrně rychle. Zůstává ale silná pachuť ze strachu z odvety okolí. Vážně jsme ještě svobodná společnost?

Kdyby buzerant starší a buzerant mladší projeli zatáčkou jako lidi, tedy po její pravé straně, tak jsem zatáčkou projel bez problému i já a všichni by byli happy. To se ovšem nestalo, a tak ti vzkazuju, ty demente zasranej, aby tě někdo při tvém další kouzelném silničním manévru nakopal do prdele a tobě se rozsvítilo. Takovej člověk bude muset mít ovšem hodně velké „gule“, protože jeho incident dost pravděpodobně neskončí pouze „férovkou“. Lituju, že jsem to neudělal já, ale takové gule asi nemám.

Něco se ale změnilo. Jako malej, jsem na kole jezdil taky, ale v životě by mě nenapadlo, abych se sral před auta, brzdil je, kličkoval po chodníku mezi lidma atd. Toho všeho jsme nyní svědky zcela standardně. Asi před dvěma měsíci jsem viděl dva téměř schodné manévry cyklobuzerantů, kteří jeli po ulici, na křižovatce, kde byla červená vjeli na chodník, křižovatku prokličkovali na přechodu mezi chodci, pak zas na chodník a zpět na ulici. Asi před rokem, jsem narazil na skupinku, která si těsně za zatáčkou, do které nebylo vidět, dávala uprostřed pravého pruhu voraz a popíjela. Když jsem se jim vyhnul a zatroubil, tak si ještě klepali na čelo.

Teda já nejsem svatej, také nedodržuju všechna pravidla, ale když už je porušuju, tak alespoň neomezuju ostatní. Ať si dítě jede na kole po chodníku, když nepřekáží lidem, ať si cyklista projede jednosměrku v protisměru,  atd. To všechno mě netrápí, ale když si někdo myslí, že kvůli němu budu jezdit autem po silnici rychlostí cyklisty, tak je fakt debil.

Závěr tedy zní, cyklisty je třeba vychovávat, ale nevím kdo z nás na to má… (čas i gule)

*byla to spíš křižovatka, s připojením malé vedlejší silnice.

Zdroj

Reakce
  1. 6 roky ago
  2. 6 roky ago

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist