ENERGETIKA: Rehabilitace oxidu uhličitého

Dieter Ameling – emeritní prezident německého ocelářského sdružení.

V německém časopise Spiegel bylo před nedávnem publikováno stanovisko renomovaného meteorologa Hanse von Storcha, které jasně říká, že již patnáct let nedochází k oteplování země. Střední hodnoty dat získaných Německou meteorologickou službou (DWD – Deutscher Wetterdienst) prokazují dokonce pokles teplot. Děje se tak i přesto, že hodnoty oxidu uhličitého i nadále rok od roku rovnoměrně stoupají.

Z toho vyplývá, že neexistuje bezprostřední souvislost mezi stoupajícím objemem oxidu uhličitého ve vzduchu a nárůstem teplot. Von Storch zastává názor, že v prognózách klimatologů vězí zásadní chyba a předpovědi musí být přehodnoceny.

Je nejvyšší čas přestat se „zákazem“ oxidu uhličitého, a to se všemi důsledky, které z toho vyplývají:

* přehodnocení opatření vedoucích ke snížení obsahu oxidu uhličitého. Naše klimatické podmínky se snížením objemu oxidu uhličitého nezachovají. Podnebí se ovlivnit nedá. Ke klimatickým změnám bude docházet, dokud se země bude točit;

* přehodnocení nových směrů v energetice, jehož zásadním principem má být definitivní červená pro obnovitelné zdroje energie. Odstup od jaderné energetiky však přehodnocen být nemá;

* přehodnocení mezních hodnot oxidu uhličitého v automobilovém průmyslu;

* důsledná realizace všech smysluplných národohospodářských a podnikových opatření vedoucích k využití fosilních zdrojů energie s cílem vyšší efektivity získávání energie.

Nelze opomenout, že revoluce v energetice – navrhovaná etickou komisí – byla zpochybněna kancléřkou Angelou Merkelovou. Ministr životního prostředí Peter Altmaier se obává, že přechod na obnovitelné zdroje energie si vyžádá náklady překračující bilión euro. Energetická revoluce je a bude stále dražší. Heslo Zelených „budovat obnovitelné zdroje, ať to stojí, co to stojí“ vede k deindustrializaci Německa.

Kabinet od Altmaiera požaduje, aby zabránil nárůstu cen energie nebo aby dosáhl přinejmenším toho, že zodpovědnost za tento nárůst nebude přikládána spolkové vládě. To však není v Altmaierových silách. Nové účty za elektřinu by se v příštím roce mohly stát politickou i hospodářskou katastrofou. Cena za elektřinu získanou z obnovitelných zdrojů činí v tomto roce 5,3 centů za kilowatthodinu. Neomezený rozvoj především fotovoltaiky povede k tomu, že tato částka stoupne v roce 2014 na zhruba 7 centů za kilowatthodinu. Finanční zatížení domácností (tři osoby, 3500 kilowatthodin ročně) tak vzroste z dosavadních 186 euro ročně na zhruba 245 euro. Podaří-li se dosáhnout nových cílů v energetice, což znamená, že např. v roce 2030 by mělo být dosaženo padesátiprocentního podílu obnovitelných zdrojů energie, zatížení domácností stoupne na více než 500 euro ročně. A to je nemilosrdné ničení kupní síly.

Přehodnocení směrů v energetice

Konečně se přihlásil o slovo také průmysl -a ten bije na poplach. Energetická revoluce znamená krok vedle i z mezinárodního hlediska. Německá cesta nenachází další příznivce. Doma i v zahraničí je zcela patrné, že dřívější přísliby našich politiků, jejichž výsledkem měla být energetická revoluce de facto zadarmo, byly jen předehrou budoucí nepříznivé situace. Klimatologická politika, tak jak je uplatňovaná v Německu, je kritizována jako typická situace, kdy přání je otcem myšlenky. Platíme až příliš za špatný výsledek. Jsme vedle jak ta jedle. Situaci vidí stejně i evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger. Německo dává v sázku svoji konkurenceschopnost. Naše ceny za energie v oblasti průmyslu se řadí k nejvyšším na světě.

Energeticky náročná průmyslová odvětví (ocel, kovy, papír, cement, chemie, keramika) dosáhla svých hranic. Jejich konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku je vysoce ohrožena. Energeticky náročné výroby stahují své investice. Dalším problémem je, že v jejich plánech do budoucna chybí alespoň minimální jistota. Investice do nové vysoké pece se musí vyplatit během celých třiceti let jejího provozu.

Není pravděpodobné, že by se v Německu ještě někdy budovaly nové ocelárny, velká chemička nebo továrna na karbonová vlákna. Kdo má možnost volby, přikloní se k lokalitám s nízkými náklady na energie.

Zahraniční investice v Německu se výrazně snížily. Dle statistik jsme spadli na 39. místo. Oproti tomu silně vzrostly německé investice v zahraničí. Kdo má možnost volby, půjde nejspíš jinam. Podaří-li se ve Spojených státech díky frakování zvýšit produkci zemního plynu, cena za elektřinu tam bude čtyřikrát nižší.

Je samozřejmě důležité, aby automobilový průmysl dodával energeticky optimálně přizpůsobené vozy. I v při výrobě automobilů je však nutné dbát zásadních pravidel národního a podnikového hospodářství. Jinak budou nové vozy příliš drahé. Studie Rýnsko-vestfálské technické univerzity v Cáchách (Rheinisch-Westfaelische Technische Hochschule Aachen) vyčíslila nárůst ceny při hraniční hodnotě 95 g oxidu uhličitého na metr krychlový na 2800 až 3600 euro. Další náklady zabraňují konkurenceschopnosti mimo Evropu. Evropský automobilový průmysl ztratí svoji úlohu na světových trzích.

Deindustrializace Německa vede ke snižování životní úrovně, k oslabení sociální struktury. Postavení našeho průmyslu se velice rychle blíží situaci v Anglii a Francii.

Zdroj