DVAAPŮLKRÁT RYCHLEJŠÍ GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ JE SEN ŠPATNĚ NAPROGRAMOVANÝCH POČÍTAČŮ

Uveřejněno dne 2 Leden 2014 v 15:29
pira

Neexistuje žádný důvod věřit, že v globálních teplotách je nějaký rostoucí trend. Data Hadcrut4, která to tvrdí, jsou zaujatá díky nedostatečnému pokrytí polárních oblastí. Data o mořském ledu přinášejí přesvědčivý důkaz o naprostém opaku. Plocha mořského ledu  nedávno dosáhla nejvyšších hodnot od r. 1999.

 

Loňská zima na Malvazinkách v Praze, že bys ani psa bez svetru  nevyhnal

Loňská zima na Malvazinkách v Praze, že bys ani psa bez svetru nevyhnal
Ivana Haslingerová, Fragmenty

Nová přísloví: Chybovat je lidské, ale pokud chcete něco opravdu po*rat, potřebujete počítač.

Zejména v anglicky mluvících zemích bylo mnoho rozruchu kolem analýzy, kterou Kevin Cowtan a Robert Way snížili údajnou předpojatost dat o globální teplotě HadCrut4 směrem k ochlazování, a to prý tak, že chybějící údaje, zejména v polárních oblastech, doplnili družicovými daty UAH o teplotě dolní troposféry. Mě něco takového přišlo absurdní, a protože mám zlomené žebro a nemůžu nic moc dělat, tak jsem se tomu rozhodl podívat trochu na zoubek. Ačkoli mi to bylo vytýkáno, složité výpočetní metody autorů mě moc nezajímají, protože mě tak nějak nezajímají způsoby, jak zmučit data, aby vydala kýžený výsledek a stejně se tím už zabývali jiní, zajímal mě výsledek a odpovědi na tyto otázky:

– odkud vzali autoři data podporující tvrzení, že v jejich „hybridní globální rekonstrukci“ lze nalézt „dvaapůlkrát strmější“ trend globální teplotní anomálie „začínající v r. 1997 nebo 1998“ v porovnání s datasetem HadCrut4

– co ta data skutečně ukazují a

– zda souhlasí s jinými datasety.

Protože hlavním důvodem byla chybějící data „s nepokrytými regiony zejména kolem pólů a v Africe“ v HadCrut4 – a to, že je údajný důvod, proč jsou HadCrut4 data údajně zaujatá. – a fakt, že hlavním výsledkem jejich analýzy byl tento globální trend v tučné červené

prvním, co jsem zjišťoval bylo, zda jsou k dispozici ještě jiná data pokrývající zmíněné regiony a jaké trendy ukazují.

Tropy

Pro začátek se podívejme na srovnání HadCrut4 a satelitních dat pro dolní troposféru v tropech:

(Podotýkám, že jsem zvolil periody trendů přesně říjen – říjen, aby se předešlo případným disputacím o sezónních variacích. Kalkulace jsou k dispozici zde)

Co na grafu okamžitě uvidíme je fakt, že trend pro HadCrut4 od r. 1997 pro tropy (30S–30N) je rovný. Také můžeme vidět, že jak UAH (což je dataset použitý Cowtanem a Wayem pro jejich „reanalýzu“ HadCrut4) tak RSS data vykazují klesající trendy teplot mezi r. 1997 a současností. Jediné satelitní data ukazující rostoucí trend je dataset UAH pro tropickou pevninu.

Ale protože dataset UAH ukazuje klesající trend v tropech, jsou-li započteny oceány (pokrývající ~70% tropů, které mimochodem tvoří téměř polovinu povrchu planety), je jasné, že satelitní údaje, včetně UAH pro tropy, které jako celek pro zmíněné období jasně ukazují sestupný trend, tak velmi těžko mohou nějakým konzistentním způsobem přispět ke změně rovného trendu v HadCrut4 na stoupající.

Můžeme tedy hned uzavřít, že jestliže Cowtan a Way použili data UAH pro pevninu v tropech, i přesto, je to zcela nekonzistentní a přímo tomu odporuje nejen ten jiný dataset RSS, ale samotná data UAH, která jako celek pro tropy nevykazují pro zmíněné období oteplování, ale naopak viditelný trend ochlazování. Pokud to nazveme velmi jemně, vzít jen data pro troposféru nad pevninou a zaneřádit s nimi oficiální dataset HadCrut4 (ukazující rovný trend pro tropy a oteplování jinde), za účelem korigovat údajnou předpojatost, je jasným důkazem jejich vlastní předpojatosti.

V každém případě, hypotéza, že data UAH mohou nějak změnit trend (v období 1997 – současnost) v HadCRUT4 pro tropy na vzestupný, nejen odporuje datům RSS, ale odporuje tomu i trend v samotných datech UAH pro teplotní anomálii v tropech. Ta jasně ukazují klesající trend teplot, zatímco HadCrut4 tam ukazuje trend rovný – takže implikovat tam stoupající trend pomocí dat ukazujících klesající trend jasně odporuje té nejzákladnější logice.

Divergence

Steven McIntyre v nedávném článku ukázal, že hybridní globální data Cowtana a Waye začínají viditelně, dalo by se říci „hokejkovitě“, divergovat od globálních dat HadCRUT4 přibližně v roce 2005. Dobře to ukázal na tomto grafu:

(Zdroj a popis)

Graf ukazuje, že to je přibližně v roce 2005, kdy Cowtanova a Wayova data začínají vykazovat konzistentní odklon od dat HadCRUT4 – před r. 2005 ukazují klesající trend a pak najednou stoupající (pokud se podíváte do článku, nyní přístupného na internetu, zjistíte, že graf 5b tam ukazuje odklon už nejméně od roku 2003 a není tedy divu, že jeden z autorů, který se zúčastnil diskuse pod článkem Stevena McIntyre, to, co graf ukazuje, nijak nezpochybnil. Podobný přelom ukazuje i Bob Tisdale zde.

Je jasné, že tento odklon je pravděpodobně hlavním zdrojem podstatně strměji stoupajícího trendu v jejich hybridních datech, která prý odstraňují předpojatost z datasetu HadCrut4.

A objevil se i jiný článek popisující velmi možné příčiny odklonu – že jejich algoritmus, místo aby doplňoval vypočítaná data jen tam, kde chybí, zahazuje skutečné hodnoty změřené pozemními stanicemi, jak ostatně Cowtan s Wayem sami přiznávají – prý „velmi jemně“, jen „2%“ (přepočteno jde o ekvivalent skoro čtvrtiny povrchu obou polárních oblastí dohromady!) – a to zejména právě v oblastech kolem Antarktidy, ve střední Africe a Arktidě, zejména v období 2005 – současnost. Ale to už je ukázáno onou mapkou zahozených meření ve zmíněném článku, takže nebudu opakovat již napsané.

A protože tropy stoupající teplotní trend nevykazují (a podotýkám, že v období 2005 – současnost dataset HadCRUT4 pro tropy ukazuje relativně působivý klesající trend -0.134°C za desetiletí – což se dá opravdu těžko překonat doplňováním chybějícího pokrytí v polárních oblastech – jednoduše proto, že 30S – 30N je přesně polovina povrchu zeměkoule, zatímco obě polární oblasti dohromady méně než 10%), podívejme se na jiné regiony, kde autoři tvrdí, že nízké pokrytí způsobuje předpojatost v HadCRUT4 – na polární oblasti – abychom viděli, co se tam opravdu děje. Má to dost možná širší důsledky, než jen vyvrácení Cowtanových a Wayových výsledků a hlavně onoho jejich tučného červeného stoupajícího trendu.

Polární Oblasti

Nejprve se opět podívejme, co ukazují satelitní data pro dolní troposféru v polárních oblastech:

 (použitá data a kalkulace zde)

Na grafu vidíme, že od r. 1997 byl stoupající trend jak v Arktidě (strmější) tak v Antarktidě (méně strmý). Nicméně tento trend se v Arktidě před rokem 2005 v obou porovnávaných satelitních datasetech jasně zastavil, zatímco pro jižní polární oblast v datech UAH pokračoval.

Podívejme se proč:

Opět, tak jako v tropech, data UAH pro pevninu ukazují podstatně strmější trend než pro oceán – který v datech UAH vykazuje trend už téměř rovný.

Velmi to vypadá, že RSS dataset zde datům UAH naprosto odporuje.

Jsou jiné datasety, které by stoupající trend v UAH datech od r. 2005 podporovaly?

Zdá se, že právě naopak – existují jiná data, která mu odporují.

Zaprvé zde máme data z antarktických pozemních měřících stanic. Vzal jsem pro ně data z GHCNa udělal vzorek 20 pozemních stanic (všechny pozemní stanice v Antarktidě dostupné v GHCN, kde v datech nechybí více než jeden rok od r. 1997 a mají data do současnosti) a udělal z nich graf jejich průměrné roční teploty a trendů, které vykazuje:


(použitá data a kalkulace k dispozici zde)

Z grafu je celkem jasně patrné, že ačkoli tam od r. 1997 byl trend stoupající, od r. 2005 velice jasně klesá Ukazuje to většina pozemních stanic, specielně ty, které jsou dál ve vnitrozemí (pro příklad sklony trendů pro: stanici Amundsen-Scott na jižním pólu: -1.56°C, Byrd station: -1.25, Vostok: -1.08°C).

Otepluje se tedy v polárních oblastech od r. 2005 nebo ne?

Jak jsem ukázal, v Arktidě družicová data nic takového neukazují.

Ale otepluje se v Antarktidě? Dataset UAH (v rozporu s většinou Antarktických pozemních stanic, především těch ve vnitrozemí a datasetem RSS) tam vykazuje výrazné oteplování pro pevninu a trochu i oceán.

Můžeme dataset UAH, nějak dále rozporovat – a to nejen pro pevninu, ale i oceán?

Myslím, že velmi dobře.

Mořský led

Existují data, která na rozdíl od pozemních měření teplot velmi dobře pokrývají polární a subpolární regiony. Nejsou to teplotní měření, ale s teplotou mají mnoho společného. Jsou to data NSIDC indexu mořského ledu a pokrývají polární oblast s každodenními hodnotami, extrémně zřídka chybějícím pokrytím a bez vážnějších problémů (přinejmenším od r. 1988 – v r. 1987 je v datech diskontinuita způsobená přechodem na jiný satelit) – protože mořský led, na rozdíl od povrchových teplot (což je téměř vyloučeno z principiálních důvodů), je pomocí satelitních přístrojů mnohem jednodušší přesně měřit. Podívejme se tedy, co tato data ukazují:

(použitá data s kalkulacemi zde) – vysv. rozsah mořského ledu je oblast, kde se vyskytuje, plocha je skutečná plocha, kterou v této oblasti led zabírá)

Na grafu okamžitě vidíme, že globální měsíční rozsah i plocha mořského ledu velmi nedávno dosáhly nejvyšších hodnot od r. 1999 – což proběhlo naprosto bez povšimnutí našich klimatických hlídacích psů, kteří s velkými mediálními tirádami štěkají různé klimatické rekordy kdykoli k nějakým dojde. (Ba podivně dokonce bez povšimnutí klimaskeptiků, dělajících obvykle totéž na svých webech v růžovém. Trvalo mi přes týden přesvědčování na nejčtenější klimaskeptické stránce na světě, než se tam uvolili zveřejnit kratší anglickou verzi tohoto článku. Když jsem se díval po internetu, zda někdo vůbec zaznamenal letošní rekord, nalezl jsem pár blogů a to bylo vše.) Rovněž rozsah jižního mořského ledu – tedy právě v oblasti, která se podle UAH a Cowtana s Wayem otepluje – dosáhlo měsíční maximum rozsahu ledu nejen větší hodnoty než v r. 2005, a větší než v r. 1999, ale i naprostého rekordu od samého počátku satelitních měření mořského ledu v r. 1978! (A jak tak koukám do denních dat NSIDC – k dispozici zde, lze z nich dovodit, že je velmi pravděpodobné, že i globální roční průměr bude nejvyšší nejméně od r. 2003, ale dost možná také od r. 1999 – pokud nevěříte mému, pozorně se podívejte na tento graf UIUC.)

Všimněte si rovněž trendů v grafu (které mají období přesně globální min./min. a max./max. za pomoci rozlišení denních dat) – oba jsou velmi patrně stoupající.

Ale není to teplota, co tam stoupá, je to rozsah zalednění – sklony trendů jsou stovky tisíc až přes milion čtverečních kilometrů za desetiletí. A to skutečně moc nevypadá jako konzistentní s nějakým prý stoupajícím trendem globálních teplot z dílny Cowtana a Waye, vytvořeného prý právě doplněním chybějících hodnot v polárních oblastech.

Oteplování obvykle nezpůsobuje zamrznutí moře na stovkách tisíc čtverečních kilometrů.

Díky NSIDC si nyní rovněž můžeme porovnat mapky pro roční maxima. Zde to máme pro Arktidu. Všimněte si čísel.

Vidíme, že roční maximum, které je v Arktidě v březnu, bylo v r. 2013 jasně o stovky tisíc čtverečních kilometrů větší, než v r. 2005, což potvrzují oba satelitní datasety RSS a UAH pro Arktidu. Ale musí být určitě zmíněno, že zatím je tam celkový trend od r. 2005 stále klesající, což se nicméně může velmi rychle změnit jak napovídají data z letoška. Tento klesající trend má už více než dvakrát menší sklon, než stoupající trend v Antarktidě. Výsledkem je pozorovaný globální přírůstek.

A velmi bych si myslel, že pokud hovoříme o globálních teplotách a jejich trendech, musíme brát v úvahu rovněž globální trendy u jiných ukazatelů, které je indikují. A specielně pro oceánský fenomén mořského ledu, protože oceán je po zeměkouli rozložen velmi nerovnoměrně a arktický mořský led je na rozdíl od antarktického velmi sevřen a limitován pevninou a je nejen vystaven mořským proudům z nižších zeměpisných šířek, jako je teplý Golfský proud, ale sevření pevninou ve skutečnosti indikátor povrchové teploty v Arktidě velmi zkresluje. Jiné je to na jihu tam pevnina limituje rozsah jen z druhé strany vyšších zeměpisných šířek – arktické pevniny – takže led může sezónně volně růst ven do oceánu – a to také letos rekordním způsobem dělá. Lze tedy velmi těžko porovnávat Arktidu s Antarktidou, nicméně společně stále mohou sloužit jako velmi dobrý indikátor směru trendu globálních teplot.

Zde je porovnání pro Antarktidu:

(zdroj zde)

Ačkoli se můžeme dohadovat, zda je stoupající globální trend mořského ledu už statisticky významný, je jasné, že nic jako klesající globální trend nepozorujeme, určitě ne od r. 2005 (kde data Cowtana s Wayem začínají svou divergenci od HadCRUT4 směrem nahoru – v opačném směru, než je konzistentní s daty o mořském ledu). Na druhé straně takový klesající (nebo přinejmenším rovný) trend nacházíme v (téměř) všech oficiálních datasetech globální teplotní anomálie – a to včetně globálních dat pro UAH dolní troposféru – jejich trend se mi zdá v tomto období téměř perfektně rovný, ale ve skutečnosti je stoupající: +0.09°C spolu s trendy globálních teplotních anomálií oceánu HadSST2 a HadSST3, které ukazují dokonce +0.3°C … za tisíc let.

 

Jak dlouho se neotepluje

Poté, co jsme se probrali daty odporujícími tvrzení, že v trend globálních je stále stoupající – jak tvrdí Cowtan s Wayem dokonce prý davapůlkrát více, než se myslelo – můžeme si rovněž položit otázku, od kdy je globální trend mořského ledu rovný. Může nám to dost dobře naznačit od kdy se neotepluje. Zodpovězme si tedy tuto otázku posledním grafem v tomto článku:

(Podotýkám, že křivka průběžného ročního průměru končí před půl rokem, jak vyžaduje matematika takového průměru, takže neukazuje, co se s ní téměř nevyhnutelně stane, až dospěje do listopadu 2013, kde bylo zaznamenáno největší globální maximum od r. 1999.)

Nyní vše začíná dávat smysl: Většina dat globálních teplotních anomálii ukazuje rovný nebo klesající trend od r. ~2000–1. Vícero globálních datasetů (GISTEMP, HADCRUT3, HADCRUT4, WFT, HADSST2, HADSST3) sestavených z povrchových měření opravdu okatě velmi dobře vzájemně souhlasí – na rozdíl od oněch dvou satelitních datasetů pro dolní troposféru (UAH and RSS), které spolu v tomto nesouhlasí – jeden od r. 1997 ukazuje rovný trend, zatímco ten, který použili Cowtan s Wayem, stoupající.

Chtěl bych nicméně podotknout, že cílem tohoto článku není kritizovat ani jeden z nich. Každý používá jinou metodu, měří teplotu v trochu jiných vrstvách atmosféry a je tedy jen přirozené, že spolu úplně nesouhlasí, proto také je velmi problematické použít je jako proxy povrchových teplot, a to specielně na nejvyšších zeměpisných šířkách, kde je tento rozdíl ještě více patrný – viz. níže.

Na posledním grafu rovněž vidíme, že rozsah mořského ledu je od r. ~2000–1 rovný nebo stoupající. (Podotýkám, že graf užívá denních hodnot, ale podobné výsledky dostaneme z měsíčních dat, a to jak pro rozsah, tak plochu mořského ledu)

Výše zmíněné datasety globální povrchové teplotní anomálie dohromady relativně velmi úzce souhlasí a těžko mohou být zpochybněny nějakým mučením dat v dílně Cowtana a Waye, selektivně vybírajících údaje hodící se k tomu, co chtějí dokázat. To spíše potvrzuje jejich předpojatost než předpojatost datasetu HadCrut4, a je celkem jasné, že data docela nekonzistentně dezinterpretují a zacházejí s hodnotami ze satelitních měření atmosféry jakoby to byla samotná povrchová měření, implantují jejich záměru vyhovující trendy do datasetu HadCrut4 (jehož originální verze vypadá celkem konzistentní s ostatními datasety, které jsem jmenoval), dávají tak příslovečná jablka do bedýnek s hruškami a vytvářejí tak údaje o globálních povrchových teplotách v chybějících buňkách HadCrut4 doslova ze vzduchu (z dat o atmosféře).

Vše, co jsem zde ukázal, celkem velmi dobře indikuje, že od r. ~2000–1 nezaznamenáváme ve většině jmenovaných datasetů globálních teplot žádné oteplování. Jen jeden dataset s tím je trochu v rozporu, UAH pro dolní troposféru, a to zejména díky jeho velmi výrazně stoupajícímu trendu v Antarktidě (zdaleka nestrmnější  v datech UAH). Všimněte si, že jsem zde udělal jediné podtržení v celém článku, aby si čtenář uvědomil rozdíl mezi povrchovými teplotami a teplotou této spodní části atmosféry.

Má to dobrý důvod. Je to právě v polárních oblastech, kde extrémně velký úhel dopadu slunečního záření způsobuje, že je ho většina pohlcena atmosférou, která je tak ohřívána více, než ledový povrch. Ten navíc má tak vysokou odrazivost, že většinu záření, které se k němu dostane, se okamžitě odrazí zpátky do spodní části atmosféry a dále přispěje k jejímu ohřívání. A co víc, spousty tepla vznikajícího pohlcením slunečního záření na nižších zeměpisných šířkách jsou transportovány do polárních oblastí mořskými proudy, kde se pak díky velkému tepelnému gradientu uvolní do atmosféry a jejím prostřednictvím pak do vesmíru, a to zejména na atlantické straně Arktidy oblévané severním koncem Golfského proudu.

Zmíněné ukazuje, že je nanejvýš pochybné transplantovat inkompatibilní teploty atmosféry do prázdných (protože tam není žádná měřící stanice) buněk povrchových měření a specielně v polárních oblastech – zdraví údajného pacienta HadCrut4 léčeného Cowtanovými a Wayovými transplantačními metodami nekompatibilních dat to rozhodně nevylepší.

Závěrečné poznámky

Velmi to vypadá, že bod zlomu v datech Cowtana a Waye je sám o sobě výsledkem předpojatosti a žalostného selhání metody, dost možná zkoušející zahrnout do dat pozitivní polární amplifikaci (jev způsobující rychlejší změnu teplot). Problém je možná v období, kde nejspíš po jeho většinu byla fáze jevu neutrální nebo dokonce negativní, zatímco autoři se možná snaží dostat do dat fázi pozitivní. Ono totiž si to nelze jinak vysvětlit (tedy pokud nejde o podvod) – kdyby autoři jen implantovali UAH satelitní data do oněch prázdných buněk v HadCrut4, nikdy by moc zvýšení celkového trendu HadCrut4 nedosáhli. A to proto, že ony oblasti, kde hodnoty chybí a kde se podle datasetu UAH výrazně otepluje, jsou tak malé v porovnání se zbytkem zemského povrchu (několik málo procent), že to skoro nestojí za řeč.

Každopádně to velmi vypadá, že neexistuje žádný důvod věřit, že v globálních teplotách je nějaký rostoucí trend přinejmenším od roku 2005 a velmi pravděpodobně dokonce 2000–1 – a tím méně proto, že data Hadcrut4 jsou zaujatá údajně díky nedostatečnému pokrytí polárních oblastí.

Data o mořském ledu podporovaná několika dalšími datasety ve skutečnosti přinášejí poměrně dost přesvědčivý důkaz o naprostém opaku.

A data jsou to, co se ve vědě počítá. Vědecká metoda je založena na vyvratitelnosti, ne předpojatosti potvrdit něco za každou cenu. Pokud skutečná data nesouhlasí s nějakou hypotézou, je to v drtivé většině hypotéza, co je vyvráceno, ne ona data.

V tomto případě rozsáhlá data hned z celé řady datasetů vyvracejí hypotézu založenou doslova na žádných datech (museli je vytvořit doslova ze vzduchu, aby taková hypotéza byla vůbec možná). Co více, tato hypotéza byla nastolena, aby celkem podstatně změnila výsledky z reálného oficiálního datasetu (a ať už si myslíme od Hadley Center, CRU a britské MetOffice cokoli, přinejmenším založeného na reálných měřeních a stále s celkem konzervativním přístupem a bez vymýšlení dat, pokud ho porovnáme s jinými globálními datasety jako NCDC nebo GISTEMP LOTI *), navíc za celkem jasným účelem zpochybnit přinejmenším neutrální (pokud ne rovnou směrem k ochlazení) trend globální teplotní anomálie povrchu, třeba více z politických, než vědeckých důvodů.

Budeme skutečně věřit, že zatímco se oceán někde ochlazuje (jak ukazuje Bob Tisdale pro jižní oceán z ještě dalšího datasetu – viz. poznámka pod čarou), data o rozsahu mořského ledu to potvrzují, tropy se celkem působivou rychlostí také ochlazují, a navíc nenacházíme žádný rostoucí trend v Arktidě ani v jednom zkoumaném balíku satelitních dat – máme opravdu věřit v oteplování? Je oteplování někde (možná v Antarktidě, ale nejspíš ne) nějak schopno změnit celý spíše neutrální nebo klesající globální trend na oteplování – navíc s „hypotézou, že oteplování se zrychlilo… se čtyřikrát větší pravděpodobností, než že by se zastavilo“? Nebo spíš budeme mít za to, že ono údajné davapůlkrát rychlejší globální oteplování je pouze další sen ze špatně naprogramovaných počítačů?

Povím to ještě jinak: Není ta zoufalá snaha vyrobit trend globálního oteplování pomocí Hadcrut4 pozměněného výběrovým použitím satelitních dat (třeba aby podvod s globálním oteplováním přežil o trochu déle a velký byznys s větráky, slunečními poli a bioplaivy za peníze obyčejných lidí běžel dál) tou nejlepší známkou ochlazování?

————————————————

* Pokud by si chtěl někdo osvěžit, jak to souvisí s mořským ledem, dovolím si doporučit závěrečnou poznámku z článku Boba Tisdale zde, z nějž, abych to zkrátil, si dovolím citovat jen jednu větu: „GISS maskuje (efektivně vymaže) teplotu povrchu moře všude, kde se vyskytl mořský led.“ V tomtéž článku ukazuje také pokles povrchových teplot jižního oceánu podle dalšího datasetu (Reynolds Ol.v2 – teplota povrchu moře) – viz jeho graf zde – z tohoto článku.

Toto je česká verze článku vydaného na Wattsupwiththat.com a článek vyšel rovněž v Principia Scientific

Aktualizace 11.12.: Závěr, že se spíše ochlazuje než otepluje podporují i data o teplotě oceánu ze systému Argo:

Argo je systém ~3600 mořských sond měřící zejména teplotu a slanost oceánu. Trendy vycházející z těchto dat mají 4-6.5x strmější sklon než za stejné období v datasetu HadSST3 (data teplotní anomálie povrchu oceánu používané ke konstrukci kompozitu HadCrut4). Silně to napovídá, že se v HadCrut4 datech stále spíše vyskytuje zaujatost směrem k oteplování, než nějakému ochlazování jak tvrdí Cowtan a Way.

Rovněž relativně pravidelný tvar křivek popisující roční variabilitu v datech z Argo napovídá, je data jsou zřejmě mnohem blíže realitě než kompozit HadSST3, neboť většina oceánu se vyskytuje na jižní polokouli a vrcholy pravidelných křivek dobře koincidují s jižním létem, které rovněž začíná v době, kdy je Země nejblíže Slunci a oslunění Země je proto o ~45W/m2 vyšší než je roční průměr a výsledný tvar jaký ukazují data z Argo by se tedy dal očekávat mnohem spíše, než víceméně chaotická variabilita, kterou můžeme vidět v datech HadSST3.

Zdroj

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

TOPlist