Hroutí se v Evropě Zelený mem?

Britští majitelé domů uvízli ve spleti Zelených ekologických cílů EU… Evropské zákony na protlačení obnovitelných energií selhaly a budou se asi přepisovat… Legislativa Evropské unie se vměšuje do téměř všech aspektů produkce a využívání energie. Během posledních pěti let je čím dál šířeji kritizována za stanovování drtivých cílů a vzájemně soupeřících záměrů, které podvrátily jak životní úroveň, tak i životní prostředí. Dohody EU uvádí jasně, že ten „energetický mix“, tedy to, jak si země vyrábí svou elektřinu, zůstává otázkou národní suverenity, avšak ty závazné cíle pro podíl obnovitelností, větru a slunce, tento princip podvrací. – UK Telegraph

Dominantní sociální téma: Zelená ekonomika se valí vpřed.

Analýza volného trhu: Překvapení, překvapení. Zrovna tak jako, když se v 70. letech úsilí technokratů o změnu energetického mixu Západu přes vládní přinucení ukázalo být katastrofické.

Z tisku mainstreamu byste se to nedověděli, ten je přeplněný provoláváním hosana vítajícím alternativní energie. Ale, jak ukazuje tento článek, řešení na základě komandování a kontroly nefungují.

Myslíte, že jsme se poučili z pádu Sovětského svazu? Zjevně ne.

V tomto případě nám udělal UK Telegraph tu laskavost, že nám přes tu ukázku korporativismu – EU – zase ukázal, jak se v reálu ta „energetická politika“ předvádí jako kognitivní disonance.

Zde je z toho článku něco dalšího:

Směrnice EU o obnovitelných energiích měla nejspíš větší dopad na funkčnost výroby energie a na účty placené domácnostmi, než jakákoliv další jednotlivá položka evropské legislativy. Tato směrnice z roku 2009 stanovuje záměr do roku 2020 dosáhnout 20% podílu obnovitelných zdrojů na používané energii.

Po rozdělení těchto závazků po celé EU byl Británii stanoven závazný cíl zajistit 15% poptávky po energii poskytnuté povinně do konce desetiletí z obnovitelných zdrojů. Tyto cíle jsou vynutitelné před soudy EU, což s tím, jak se desetiletí bude blížit ke svému konci, znamená výhled na to, že země bude vystavena obrovitým každodenním pokutám.

Tahle legislativa určitě právníky udržovala vytížené. Od ledna 2011 Evropská komise už zahájila 27 vyšetřování týkajících se toho, zda země dodržují své cíle. Dokonce už hrozí i soudní případy a Polsko, Kypr a Rakousko už u těchto soudů udali.

Protože výroba obnovitelných energií je drahá a neefektivní, co se týče ohromných přírůstků potřebných k udržení národních rozvodných sítí a rozsvícených světel a obrovitých dotací potřebných, aby ty farmy větrníků a slunečníků teď mohly zamořit evropskou krajinu i moře.

Když byla tato politika zahájena, vyhlásila EU, že ty obnovitelnosti „pomohou snížit účty“ a náklady na využití energie. Avšak ty dotace byly přeneseny na veřejnost. Mezi druhou polovinou roku 2010 a druhou polovinou roku 2011 vzrostly náklady na elektřinu pro průměrnou evropskou domácnost o 6,3%.

…

„V posledních letech v mnoha členských státech vedla opatření k financování podpory obnovitelností k nárůstům nákladů na elektřinu, které ničí konkurenceschopnost energeticky náročných podnikových uživatelů,“ přiznal minulý měsíc Joaguín Almunia, komisař pro hospodářskou soutěž.

…

Obnovitelnosti vytvořily i další problémy a hrozí, že energetické politiky EU rozvrátí. Protože sluneční a větrná energie je vrtkavá, závislá na počasí, tak jsou také národní sítě daleko ohroženější rozpadem ve špičkách poptávky.

Z výše uvedeného vidíme to, co neustále tvrdíme, že ač může vláda vytvořit zákony a vyhlášky, tak nemůže garantovat, že výsledek bude takový, jaký se čekal.

Ve skutečnosti téměř všechno, co se EU pokusila dělat, nefungovalo podle očekávání. Břemeno těchto zcestných politik příkazů a kontroly tvrdě dopadlo na spotřebitele, a tudíž životní náklady rychle vyletěly – a to během hrozné recese.

Pouze konkurenční trh může efektivně přidělovat zdroje tam, kam je třeba je umístit. Je tomu tak, protože ekonomická soutěž je odolná vůči takovému kamarádíčkovskému protekčňáctví a korupci, jaké ty obrovské orgány „veřejných služeb“ nevyhnutelně přináší.

Dokonce, i když tyhle orgány zkouší předstírat efektivitu svobodného trhu, tak nevyhnutelně končí mizernou funkčností. Dobrý příkladem takového zcestného gambitu jsou trhy s uhlíkovými povolenkami.

Tento článek to také dost dobře vysvětluje:

…

Dalším ze závazných energetických cílů EU je snížení evropských emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20% pod úroveň roku 1990. EU je na cestě ke splnění celkových cílů omezení uhlíku hlavně kvůli finanční krizi a recesi, která ekonomickou aktivitu zbrzdila.

…

Recese s propadající se ekonomickou aktivitou a s nárůstem obnovitelností vedla k nadbytku povolenek – což vedlo k nízkým cenám nasazování uhlíku. Tento nezamýšlený důsledek pomohl uhlí a plynu, tedy fosilním palivům měnícím klima, aby právě tato byla tím nejlevnějším pro energetickou produkci.

Minulý měsíc souhlasila EU, že na tomto trhu bude uměle intervenovat, aby omezila množství povolenek a vyhnala cenu uhlíku. Tenhle propadák zastínil další politiku EU, energetickou účinnost. Mezi lety 1990 až 2010 vzrostla energetická účinnost po celé EU o 20%.

Bohužel tento značný úspěch nestačil, aby vynahradil rostoucí účty a kontraproduktivní klimatické účinky obnovitelných cílů EU.

Tato komise vydá tento měsíc během rostoucích sporů dokument o „fundamentální revizi“ politiky klimatické změny. Očekává se, že vedení EU ve více méně otevřeném přiznání, že současné cíle obnovitelností selhaly, je zcela zruší, přičemž stanoví nové stropy omezení uhlíku pro rok 2030.

Po roce 2020 to bude na národních vládách, aby rozhodovaly, jak omezit uhlík, ale ta škoda bude i tak napáchána. Vypadá to jistě, že historie odsoudí energetickou politiku EU jako sice plnou dobrých úmyslů, leč kontraproduktivní téměř v každém ohledu.

OK, shrňme to. Obnovitelné energie se ukázaly jako nevyzpytatelné a nesmírně drahé. Politika se bude muset změnit, než se spotřebitelé pozdvihnout k otevřené rebelii.

Ceny uhlíkových povolenek se mezi tím propadly kvůli nikdy nekončící recesi, která náklady na energii stlačila. A tudíž právě ta energie, kterou chtěli Eurokraté zardousit, ta se teď stává tou levnou alternativou.

To musí Brusel dohánět k šílenství. Z tohoto článku to ve skutečnosti vypadá tak, že ti, kdo tento propadák řídili, si nad tím chtějí evidentně umýt ruce a hodit odpovědnost zpět na národní vlády.

Samozřejmě, že bychom to neměli uzavřít, aniž bychom zmínili, že Eurokraté měli ve skutečnosti za lubem nápad na to, že ta katastrofální energetická politika by mohla urychlit evropskou integraci.

Pro tyhle byrokraty je jakákoliv devastace evropské průmyslové síly pomocí iracionální energetické politiky ve skutečnosti pozitivním vývojem, jelikož Bruselu poskytuje další klacek k nekompetentnímu prosazování jejich snah o obnovení Francké říše.

Jak jsme ale také pravidelně poukazovali, Internetová reformace ty destruktivní politiky elity činí ještě obtížněji realizovatelnými. V tomto případě se Zelené politiky ukázaly být až takovým zmetkem, že si toho lidé všimli.

Samozřejmě, že otevřeně doznáváme, že podobný vzestup a pád „alternativních energií“ se odehrál už před Internetem v 70. letech. Nicméně si tak nějak myslíme, že tentokrát Internet pomohl lidem, aby se ve vyšší míře nastražili proti těm zhoubným a nekompetentním ekologistickým politikám.

Jak už jsme předeslali, vládní plánování prostě nefunguje. Nikdy. Ti, co podléhají lákadlu vsadit na sektor Zelených energií, si to možná budou chtít ještě rozmyslet.

Závěr:

Vypadá to, že v těchto dnech vrcholní globalisté neztrácí o nic míň, než kolik získávají.

By Staff Report – January 10, 2014

Zdroj