Žirafí zabijačka
Uveřejněno dne 11 března 2014 000 16:53
Veřejnost žijící v duchu pravdy a lásky byla znepokojena případem, kdy dánská zoo zabila žirafu a začlenila jí do potravního řetězce, a představitelé zoologické zahrady nyní čelí výhrůžkám smrtí. Aby toho nebylo dost, ožralá slečna vypila akvarijní rybičku, za což jí na facebooku opět vyhrozili smrtí. My se kvůli té humanitě jednou vyvraždíme všichni.
Je to celé velmi zvláštní. Zajímá nás osud nějaké přiblblé žirafy támhle z Dánska, ale neznáme, jak se jmenuje babka z bytu o patro níž. V socialistickém Spojeném království museli důchodci v nemocnici pít vodu z vázy pro květiny, aby neumřeli žízní ve státním zdravotnickém zařízení připomínajícím středověk. Když jsem to poslouchal v německém rádiu – česká média o tom informovala dost povrchně – běhal mi mráz po zádech. Hlavně když jsem si uvědomil, že personál nemocnice neměl problém postarat se o květiny, ale o lidi jo. Ale to jsou starý lidi a na starý lidi sere pes, narozdíl od žiraf. Za fatální sérii pochybení sice nebyl v komunistické Anglii nikdo potrestán, ale zase trest hrozí tomu, kdo si zapálí v autě, které veze dítě. Matka krmila dítě nějakým šíleným popem z mouky a vody, což asi nebylo úplně optimální, ale zase by jinak nemohla splácet půjčky. Když jsem ten hrůzný příběh četl, skoro bych jako daňový poplatník oželel třeba čtyři centimetry luxusní osvětlené cyklostezky ve prospěch toho dítěte. Kolem nás se odehrávají dramata, která snad ani nezapadají do kulis moderní společnosti tvořených všemi těmi úděsnými kecy o pravdě, lásce a moderním sociálním státu, ale to některým z nás vůbec nevadí, protože támhle někde za horama v cyklokomunistické Kodani sesedli z kola a zabili žirafu.
Což je teda kurva problém.
Vynaložili jsme enormní úsilí na úžasné věci. Chováme zvířata v místech, kde by nikdy sama nežila, a dokonce jsme je tam přiměli se i množit. Zprávy o tom, co se v které ZOO zase narodilo za mutanta, vyplňují pravidelně zpravodajství. Zajistili jsme zvířátkům žrádlo a vhodné životní podmínky. Dovedeme jim vyléčit nemoci, na které by v přírodě dávno pošla. Nosíme jim seno a uklízíme po nich bobky. Teď zbývá ještě poslední věc. Budeme jim taky muset dělat predátory.
Jakej je asi rozdíl mezi tím, když někdo ubije prase domácí palicí a během nechutného rituálu zvaného „zabijačka“ jej rozčtrvtí si z něj nadělá různé vesnické laskominy, a když ZOO zabije žirafu? Je to proto, že prase je ošklivé a žirafa je hezká? Proto, že prasata mají dlouhodobě a podle mně nezaslouženě o hodně horší public relations než žirafy? Proto, že prasat je hodně a žiraf je méně? Jakej je rozdíl v tom, když Britka frustrovaná svým monarchisticko-komunistickým establishmentem vychlastá rybičku a když si někdo dá v restauraci pstruha na másle? Je to jejich prase, žirafa, rybička, pstruh, do prdele, tak ať si s ním dělají co chtějí. Jednou jsme na vrcholu potravního řetězce, tak se podle toho snad můžeme chovat a pojídat rybičky a žirafy. Někdy je to zase opačně – rybičky pojídají lidi. Všichni mají plnou hubu ochrany přírody – tak fajn, tohle je příroda.
Ještě komičtější mi připadá argumentace vedení ZOO. Místo co by řekli, že žirafu prostě už nepotřebovali a tak počkali, až dosáhne jatečních parametrů a pak jí zabili a sežrali, tak hledají různá vysvětlení, jak to veřejnosti objasnit, aby z toho nebyl průser. Až se nakonec doberou k vysvětlení, že by docházelo ke křížení mezi žirafími příbuznými. Takový přístup by mimojiné opravňoval vyvraždění celé populace Dánska. Nejprve vynakládají úsilí na to, aby se narodila žirafa, která by se za normálních okolností vůbec nikdy nenarodila, a když už se narodí, tak jí zase zabijí, protože nezapadala do eugenického plánování nějaké nadnárodní organizace přes zoologické zahrady. A aby toho nebylo dost, militantní pravdoláskomilové vyhrožují zaměstnancům ZOO smrtí za to, že zabili jejich vlastní žirafu.
Trochu to připomíná příběh ledního medvěda Knuta, který se narodil za pohnutých okolností v ZOO v Berlíně a ekologický mozky ho požadovaly utratit, protože se narodil v ZOO a stejně by nežil jako normální lední medvěd. V Knutově případě však zjistila ZOO, že jej potřebuje (byl zdrojem ohromné popularity a vydělával peníze) a tak na regulaci genofondu nedošlo.
Nechci se dotknout jemnocitu ochránců žiraf, rybiček, ochránců všech možných zvířat a ochránců naprosto všeho, ale dovedu si velmi živě představit, jak by taková žirafí zabijačka probíhala v České republice. Žirafa by byla v tichosti transportována někam do obory na Hlubokou. V přesně stanovenou hodinu by se dostavil tlustý potentát oblečený v zelenou kamizolu a klobouk se štětkou, aby byla image lovce dokonalá, a za pomoci nazdobené k tomu zakoupené kulovnice za půl mega by žirafáka zastřelil ráží 700 Nitro Express z pěti metrů, pro jistotu. Připravená klaka hulibrků by novodobému feudálovi devótně popřála k vynikající ráně. Následovalo by fotografování a oběd s lokálními představiteli. Zkrmení žirafy šelmám v zoo bylo tedy ještě docela decentní.
Podle mně je tohle všechno naprosto scestné. Neustále roste skupina osob, které jsou ochotny vyhrožovat smrtí někomu, kdo vychlastá akvarijní rybičku, dokonce si myslím, že existují i obsedanti schopní to dokonat. Jiná skupina imbecilů se vyžívá z „boji za záchranu“ starýho nechutnýho plesnivýho baráku, ve kterým jaktěživ osobně nebydleli, nebo odporného betonového komunistického artefaktu, který už dávno neplní svoji funkci. Hned vedle toho všeho se odehrávají dramata, která odsouvají představy o lidskosti a soucitu naprosto stranou, ale to tak nějak nevadí, protože k provozování srabaktivismu je potřeba volit pouze témata, která se odehrávají dostatečně daleko a jsou dostatečně neškodná, takže je lepší se soustředit na kůrovce na Šumavě nebo na žirafy v Dánsku alespoň do doby, než vám feťák odpálí svoji perníkovou bombu ve vedlejším bytě. Svět občanské angažovanosti je nepochybně fajn.
