Havel a parta pravdoláskařů s kompilátem hesla: Prava a láska musí zvítězit nad zlem a nenávistí, byť pravda je poněkud jiná. Aneb jak Katuška Jau Jau dojela na biomasu…Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit

Uveřejněno dne 14 března 2014 000 11:06

A začalo to loni v srpnu tak poeticky; Babišovo ANO a Okamurův ÚSVIT přibrali do licitovaného mariáše Bursíkův LES, v němž bloudili Zemanovci a hledali „Hlavu vzhůru“ klausovců, co zaštiťovali Bobošíkové SUVERENITU. Sám Klaus do voleb pragmaticky nešel; nedrží se Coubertina a není pro něj důležité se jen účastnit, ale zvítězit. Naštěstí Bursík neztratil rozum a z voleb zavčas vycouval, aby se lépe připravil. Den „D“ právě nastal…

Na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany LES se to před týdnem hemžilo známými tvářemi. Dorazil textař Michal Horáček, dokumentaristka Olga Sommerová i známý lékař Jan Hnízdil. „Jestli má někdy přijít chvíle, kdy se ti vláda lide navrátí, tak je to teď,“ řekla Holubová o nové straně, do níž se rozhodla vstoupit. Vadí jí, že v přímé volbě prezidenta lidé na Hrad zvolili Lukoil v zastoupení Miloše Zemana.

Holubová trpí endogenní depresí a alkohol pro ni zpočátku fungoval jako antidepresivum. Alkohol ochromil její vůli, narušoval práci a ničil vztahy s nejbližšími; nakonec se odhodlala podstoupit léčení a byla úspěšná díky podpoře blízkých a péči odborníků. V současnosti se sice stále potýká s depresivními stavy, ale už jim dokáže lépe čelit a neřeší je pitím, ani tancem na stole, striptýzem a poté na záchytce. Před dvěma lety se herečka, zřejmě ve stavu těžké intoxikace, pustila do prezidenta Václava Klause útokem na jeho sexuální orientaci. „Celá Praha mluví o tom, že Klaus je homosexuál,“ uvedla v pořadu naštěswtí již zrušené televize Z1 s tím, že hlava státu prý měla v homosexuální komunitě přezdívku Kikina. Kancléř Hájek výrok Holubové označil za velmi sprostý výkřik, který urážel nikoli prezidenta Klause, ale menšinu homosexuálních občanů.

Zoufalí a po státních dotacích prahnoucí pravdoláskaři dělají zoufalé činy. LES prý chce navázat na myšlenky exprezidenta Václava Havla a ve svém programovém manifestu kritizuje ideu neustálého růstu. Jako praví kapitalisté se drží zásady, že hospodářská krize je jeho přirozenou součástí. Bursík dostal v tajné volbě předsedy 74 hlasů od 74 delegátů, měl tedy stoprocentní podporu. Jako za starých melounových časů; nahoře zelení, uvnitř rudí. Delegáti ustavujícího sněmu strany LES vědí, jak na to: „Buďme sami tou změnou, po které nejvíc toužíme v okolním světě“, aniž by jim vadilo, že vykrádají génia Máhátmá Gándhího. Jako Japonci, když ve filmu „Báječní muži na létajících strojích“ poskládali ten svůj vzdušný stroj z dílů letadel jiných zemí, aby se nemuseli starat a vymýšlet své vlastní. Na své myšlenky zatím LES nedorostl, pouze na plagiáty těch jiných… Varianta blbboardu

Jako Havel a parta pravdoláskařů s kompilátem hesla: „Prava a láska musí zvítězit nad zlem a nenávistí“, co už vymysleli klasici před nimi a poprvé u nás použité T. G. Masarykem, byť pravda je opět poněkud jiná. „Víno, král i ženy jsou nespravedlivé, ale pravda trvá a sílí navěky, žije a vítězí,“ praví apokryf. Text se objevuje v Třetí knize Ezdrášově, pochází tedy ze starověké židovské anekdoty a její pointou je vznik či obnova židovského státu. Citát z Ezdráše rozpracoval teprve Jan Hus. „Nade vším vítězí pravda, i když načas bývá poražena,“ psal, když ho vyhnali z Prahy. Do samostatného Československa přivezl z amerického exilu vlaječky s tímto heslem T. G. Masaryk. Zavdal tak příčinu legendě, podle níž právě jeho napadlo dát nápis „Pravda vítězí“ – VERITAS VINCIT – na standartu. Heslo však pravděpodobně navrhl v listopadu 1918 do státního znaku akademický malíř Jaroslav Jareš (1886–1967), nebo archivář a autor návrhu československé státní vlajky Jaroslav Kursa.

Dá se jen odhadovat, byť jména jsou jasná, kdo před pěti či sedmi lety měl ten nápad českého Klondike, podpořen směrnicemi z Bruselu: EU si musí zajistit energetickou nezávislost! Co však následovalo dále, byla zelená Bursíkova fantasmagorie, kterou si přinesl do právě vzniklého LESa. Česko se dle něj stane fotovoltaickou supermocností a nikomu nedocvalo, že výkupní cena za sluneční kWh bude přesahovat 13 Kč. Tedy bude podstatně dražší, než kWh vyráběná v našich uhelných či jaderných elektrárnách. Výroba všech fotovoltaických elektráren tvoří jen malé procento celkové domácí produkce, a to bez ohledu na to, v co se nakonec fotovoltaika zvrhla a kolik stovek miliard nás to všechny bude stát v příštích letech.

Čtěte také:

Výsměch úsporám i rozumu! „Biomasa“ Jacques bude radit „pravičákovi“ Nečasovi

Bývalá spolupracovnice Kateřiny Jacques podporuje ve Straně zelených feministické porno

Ten ručník už v ringu nechejte, Kateřino Jacques, napořád! (Biomasa Jau, Jau)

Jacques: Jsem důležitá. Proč jsem nebyla pozvána na večeři s Obamou a Medveděvem?

Ať se nám ten skomírající zelený sliz nevrátí evropským oknem

Obnovitelné zdroje mají určitě své místo v energetickém mixu, ale jádro nenahradí. Fotovoltaika se v Česku rozvinula tak, že nás to ročně stojí o 35 miliard korun víc a každá rodina zaplatí ročně za elektřinu o tři tisíce více. Bylo to za Fisherovy překlenovací vlády, kdy byl ministrem životního prostředí mj. „kůrovcový“ Ladislav Miko, podporující i nynější LES… V roce 2006 se vykupovala megawatthodina solární elektřiny za 13 200 korun, zatímco podle zákona měla stát 10 350 korun. Celkový neoprávněný majetkový prospěch má podle Energetického regulačního úřadu činit 162 miliard korun. Čeští daňoví poplatníci mohou zaplatit kvůli špatně nastavenému systému podpory elektřiny ze solárních zdrojů až bilion korun.

Web Čtvrté strany. Na snímku Martin Bursík, Marek Dalík a Jiří Čunek. Zatímco na nedávném sjezdu zelených, které Bursík opustil, mluvil Matěj Stropnický o tom, že zelení se musí oprostit od politického kýče, za který považuje odkazování se na Havla, nová strana LES říká pravý opak. Potvrzuje de facto Stropnického slova, že jsou kýč a nic než kýč; prozápadní, proevropští. Kdysi se Václav Havel vyjádřil tak, že kdekoli jsou „porušována lidská práva“, tak je potřeba zasáhnout silou. Byl to jeho poslední „státnický“ čin, kdy se na jaře 2011 vyjádřil k invazi (bezletové zóně, ale je to totéž) do Libye. Prakticky šlo o přímou podporu vzbouřenců, která skončila vraždou Muamara Kaddáffiho a absolutně nevidím, že by se v Libyi odehrálo něco pozitivního. Lidská práva jsou nyní takovým absolutním zaklínadlem, jako byla za Husáka „protisocialistická činnost“. Zahrnují takové věci, jako „humanitární bombardování“ Srbska, podporu albánsko-kosovských zločinců, tak aby Madla Korbelová (Madeleine Allbright) měla v Kosovu dost prostoru a podpory pro svůj telekomunikační byznys…

Návrat velkého blondýna s černou botou, aneb Martina Bursíka, čaroděje dobroděje s emisními povolenkami. Před více než půltuctem let byl Kjótský protokol Mekkou ekologů; globální zásada byla jasná – všichni musí snižovat emise a ti, kdo je sníží nejvíc, dostanou emisní povolenky, splatné těmi, kteří mají emise nad limit. Jde prostě o splnění kvantitativních redukčních emisních cílů smluvních států… My emise snižujeme a vyděláváme na tom tím, že prodáme třeba Japonsku 40 milionů tun oxidu uhličitého v podobě emisních povolenek, čímž země vycházejícího slunce, aniž by svůj snižovací závazek splnila, získá “povolení” dál emise produkovat ve stejném množství. Prostě si za deset miliard vykoupí své špinavé svědomí. Něco jako globální očistec. Zhřešils, zaplať odpustky a vše je odpuštěno. Hřeš si klidně dál.

Ve střední Evropě sice exhalátů ubude, ale v Japonsku jich naopak přibude, takže globálně to bude pro ovzduší planety vylej – nalej… Pořád je to ale levnější, než platit šílené pokuty ze nedodržení míry znečištění atmosféry. My střed Evropy zbavíme sice jen části emisí, ale nad Japonskem jich zásluhou naší “eko-dolarové uvědomělosti” zase přibude a planeta Země se dál bude otáčet i nadále ve stejném neměnném obalu škodlivých emisí. Vskutku úžasné, globální ekologii a fotovoltaice oddané Bursíkovo srdce.Oddělení politických mrtvol

Dá se vůbec spočítat, kolikrát jsme za mj. Topolánkovy vlády četli Bursíkova zcela jasná ultimativní prohlášení, že když nebude po jeho, tak okamžitě končí s koalicí. Šetkrát takto vydíral koalici. A fotovoltaika ve velkém vykrádala peněženky uživatelům elektrické energie. Na řadu poté přišel nešťastník Jiří Čunek. Zdálo se, že má máslo na hlavě a to se nelíbilo ministru zahraničí za zelené Schwarzenbergovi. A tak společně s Bursíkem prohlašovali, že vedle podezřelého Čunka v jedné vládě zelení sedět nebudou… Nakonec zůstali v koalici Čunek, Schwarzenberg i Bursík, co pak chtěl uštvat Zubovou a ejhle; Zubová nakonec uštvala Bursíka. Jak se do LESa zeleného volá…, až se ucho utrhne. A tak sbohem a šáteček, a kdybychom se víckrát neviděli, bylo to příšerné a bylo toho až nad hlavu. Pouhá dvě procenta hlasů při volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 byl pro Bursíka zkrátka další propadák, ani jeho milovaná idealistka číslo dvě Katuška Jacques se nedostala za europoslankyni.

Tak se alespoň za milovaného Martina vdala a porodila mu dítě; do památkově chráněného domu na pražské Malé Straně, jehož polovinu s bratrem v 90. letech Bursík získal v restitucích. V roce 2006 ho oprava stála 20 milionů a část z této sumy získal jako 2,2milionovou dotaci od památkářů. Požádat o tuto dotaci považuje Bursík za legální cestu získání peněz na daný účel. O penězích podle něj nerozhodovalo pražské zastupitelstvo ani rada. Bursík byl totiž v době přidělení dotace členem pražského zastupitelstva. Přitom odmítal podezření, že jako pražský zastupitel byl ve střetu zájmů. Zastupitel podle něj nemůže rozhodování památkového odboru ovlivnit.http://olser.cz/wp-content/uploads/kopie-17012009-33517.jpg

Snímek Břetislav Olšer

Pro odpověď na otázku, proč šéf zelených vybíral nájemné skrze vlastní firmu, je třeba zacouval až na konec roku 1999. Martin Bursík tehdy řeší dva “rodinné” problémy. O podíly v historických domech v Praze, které s bratrem získali v restitucích, se hlásil i vzdálený bratranec z Venezuely. Ať se soudy “pudrujou”. Druhým Bursíkovým malérem byl rozchod s manželkou Ivanou a tedy i dělení společného majetku. Proto společně s bratrem Jiřím zakládá firmu Ecoconsulting. Zabývat se chtěli poradenstvím v ekologii. Kromě toho si jako činnost zapisují i pronájem bytových a nebytových prostor. A hned o měsíc později, v listopadu 1999, uzavírá Martin Bursík zvláštní smlouvu sám se sebou.

Týká se domu na Malé Straně. Podepisuje ji jako pronajímatel (spolumajitel domu), i jako nájemce (spoluvlastník firmy Ecoconsulting). K vyřizování těchto finančních věcí mu dává bratr Jiří plnou moc. Své firmě pronajímá část svého domu za 2,4 milionu korun ročně. Ty samé prostory Ecoconsulting pronajímá dál, ovšem už za nejméně tři miliony korun ročně. Tím Bursík dosáhl jednak nižší daňové sazby (firmy platí míň než fyzické osoby) a také si mohl z příjmů odečíst více nákladů. Jinými slovy: více peněz mu zůstalo v kapse a méně odvedl na daních.

„Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit. To je neuvěřitelný. Donutíme je ke spolupráci – silou, kaťuško. Políbení, martin.“ Slavný mail roztržitého Bursíka; odešel v neděli 24. února 2008 ve 23.13 hod. Tedy nedlouho poté, co skončilo zasedání republikové rady, z něhož se Zubová pro nemoc omluvila…

Inu, vše by klapalo, jen s nezanedbatelnou minipotíží; tím adresátem mailu byla sice předsedkyně poslaneckého klubu zelených Kateřina Jacques, ovšem SMS přišla řízením osudu, co čert nechtěl, Olze Zubové, o níž byla v textu řeč. Hoplá, ruská ruleta pravdolářkařů aneb Jak Jau Jau dojela na biomasu..

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist