Obnovitelné zdroje znovu k Ústavnímu soudu

Uveřejněno dne 23 března 2014 000 15:50

červenci 2011 a v prosinci 2012 tady u D-FENSe vyšly dva moje články o možnostech obrany proti platbě ekovýpalného za energii z tzv. obnovitelných zdrojů. Výpalné kvůli své výši a vlivu na politiku a ekonomiku bylo a bude tématem mediálního tlachání a politické exhibice. Obojí ponecháme placeným mediálním manipulátorům a prolhaným politikům a zaměříme se na možnost účinné obrany v podmínkách demokratického právního státu.

Začneme krátkým shrnutím faktů. Výpalné, na fakturách oficiálně označované jako částka na podporu obnovitelných zdrojů, je domácnostmi a podniky placeno majitelům zdrojů. Mezi zdroji převažuje fotovoltaika, avšak Burešův bioplyn také není malá záležitost. Na podporu ekozdrojů platíme ročně 45 miliard Kč, z toho prostřednictvím státu 12 miliard, zbytek domácnosti a podniky přímo. Na fotovoltaiku jsme vloni platili 583 Kč za MWh a letos to bude po těžkém politickém boji 495 Kč. Celá čtvrtina obyvatelstva bude výpalné platit po zbytek svého života, neboť podpora bude placena po dobu 20 let od uvedení zdroje do provozu. Podpora snižuje čisté reálné příjmy obyvatelstva a konkurenceschopnost podniků; obojí tak silně, že si toho všimli i ekonomové ve službách politiků. Na deklarovaný cíl, tedy zastavení globální změny klimatu snížením emisí CO2, má česká podpora OZE neměřitelný vliv.

Takzvaný demokratický právní stát poskytuje formální a na praktické úrovni až iluzorní možnost obrany před neomezenou zvůli samozvané mocenské elity. K tomu účelu stát vydržuje a ovládá na politické moci formálně nezávislé správní soudy a Ústavní soud. Podpora obnovitelných zdrojů je podle mne v rozporu s podstatou demokratického právního státu, konkrétně jak je popsáno v prvním článku. Tento názor se mnou sdíleli další dva čtenáři do té míry, že jsme společně podali proti zákonu o podpoře OZE ústavní stížnost. Po zdržení způsobeném změnou napadeného zákona Ústavní soud stížnost odmítl, protože: „… nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Je tedy vyloučeno, aby fyzická osoba … napadla přímo … normativní právní akt. Podle … Ústavního soudu může protiústavní zásah do základních práv a svobod … osoby představovat pouze individuální právní akt…“. Detaily v III.ÚS 2475/12 a v druhém článku.

Výběr výpalného provádí soukromí distributoři energie a ti se sotva mohou dopustit právního aktu, neboť jim stát svou moc zatím nesvěřil. Nastal tedy problém s nalezením individuálního aktu nějakého orgána. O tom více v druhém článku. A ten akt ani orgán se mi nedařilo najít, ani místní čtenáři mi nic neporadili. Vloni na jaře jsem získal radu hodně z vysoka, ovšem ukázala se blbější než knížecí. Energetický regulační úřad sice vydává cenové rozhodnutí, kterým určuje výši podpory, ale jak mi sdělil, není kompetentní rozhodnutí zrušit nebo se dokonce ve správním řízení zabývat návrhem na zákaz výběru podpory. Přesně zákazem konkrétnímu distributoru vybírat od individuálního zákazníka. Teoreticky by bylo možné se v soudním řízení správním dožadovat, aby se ERÚ za nekompetentního přestal považovat a rozhodl; zdálo se mi to ovšem časově náročné a bez šance na úspěch.

Řešení problému s aktem je však prosté a jelikož jsem právní laik, napadlo mě až po dlouhé době. Individuálním právním aktem je pravomocný rozsudek obecného soudu. A ten rozsudek lze vyrobit i v kauze podpory OZE. Jednoduše podám návrh, aby soud nařídil mému distributoru vrátit mi neoprávněné obohacení, které se rovná vybrané podpoře OZE. A beznadějnou žalobu poněkud vylepším návrhem, aby soud řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na zrušení té části zákona o podpoře OZE, která definuje nárok majitelů zdrojů na podporu.

Občanské řízení v tomto případě bude snadné a přímočaré. Ve shodě se zaběhlou praxí bude žaloba obsahovat argumentační smršť, aby soud měl materiál pro práci. Detaily zatím uvádět nebudu. V občanském řízení o finanční částky do 10 000 Kč je konečným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně, protože odvolání není možné. Ve sporech o částky do 20 000 Kč není přípustný ani mimořádný opravný prostředek. Lze očekávat, že žádný soudce ústavní stížnost nepodá, protože by to byla kariérní sebevražda. Žalobu zamítne a akt v podobě pravomocného a konečného rozsudku je vyroben.

Výrobní náklady aktu nejsou závratné. Soudní poplatek je podle sazebníku v zákoně 549/91 1000 Kč. Protože prohraji, bude mít úspěšný distributor nárok na náklady právního zastoupení podle mimosmluvního sazebníku advokátního tarifu – §7 vyhlášky 177/96. Přesně dva úkony po max. 1000 Kč a dva paušály po 300 Kč. A bude-li advokát plátcem DPH, tak ještě kalouskovné.

Do 60 dnů po pravomoci rozsudku a vyčerpání všech opravných prostředků, které pro výši sporných částek neexistují, bude možno konečně podat tu ústavní stížnost, která je podstatou celého příběhu. To lze jenom prostřednictvím advokáta. Bylo by dobré mít nějakého v záloze a proto žalobu podám, až nějakého mít budu.

Ústavní soud může stížnosti nevyhovět, nebo vyhovět a zákon zrušit. V obou případech bude mít výsledek značné následky. Pokud vyhoví, a to je téměř jistě vyloučeno, sníží se náklady firem a zvýší životní úroveň lidí. OZE podvodníci a na ně napojení politici přijdou o snadné prachy a neuspějí ani v arbitrážích, neboť zákon o jejich prospěchu byl zrušen pro neústavnost. Vládnoucí elita tedy zařídí, aby ÚS stížnosti nevyhověl. Tím explicitně sdělí lidem, že je pokládá za svoje otroky, které může kdykoli, jakkoli a v prospěch kohokoli zdanit. Jinak řečeno, že vzletné řeči o demokratickém právním státě jsou propagandistické kecy zastírající reálnou fašisticko-korporativistickou podstatu státu a Listina práv a svobod je hajzlpapír. Rozhodnutí možná přijde dříve, než skuteční majitelé státu použijí úspory, penzijní fondy a nemovitý majetek občanů k „řešení“ zadluženosti státu.

Článek sem dávám, abych od čtenářů dostal podněty na vylepšení, upozornění na případné chyby a přehlédnutá úskalí. Kdo má dost odvahy může se k žalobě připojit, nebo žalovat svého distributora a zvýšit tak počet soudců, kteří by mohli podat ústavní stížnost. Příslušným soudem je totiž ten okresní v sídle distributora. Moje žaloba bude směřovat proti ČEZ Prodej se sídlem v Praze.


Drzý Stěžovatel, daňový otrok
DrzyStezovatel(zavinac)seznam.cz
15.03.2014
Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist