Brusel vyhnal náklady na energie do nebeských výšin, zdevastoval průmysl a zemědělství Evropy, zničil pracovní místa a celou ekonomiku EU postrčil do propadliště

Evropská komise pod vedením svého nového presidenta Jean-Claude Junckera nadále pokračuje se sebevražednou politikou „klimatické změny“ svého předchůdce José Manuela Barrosa, která v Evropské unii vyhnala náklady na energie do nebeských výšin, zdevastovala jí průmysl a zemědělství, zničila pracovní místa a celou ekonomiku EU postrčila do propadliště.

Dokonce i Washington Post, obvykle halasný roztleskávač každého politického návrhu, který tvrdí, že bojuje s neexistujícím antropogenickým (lidmi způsobeným) globálním oteplováním, čili AGW, loni v úvodníku uznal, že z EU se „stal děravý cedník na peníze unikající přes zelenou energii. Místo, aby se Evropa stala modelem pro svět k napodobení, tak se stala ukázkou, jak se to dělat nemá.“

Dr. Benny Peiser, ředitel v Londýně sídlící Nadace politiky globálního oteplování varuje, že klimatická politika EU zvláště ubližuje evropské chudině. „Zatímco bohatí vlastníci domů a podniků na své pozemky instalují větrné turbíny a solární panely na své domovy a komerční budovy, tak se rodiny s nízkým příjmem po celé Evropě musí vyrovnat s raketově rostoucími účty za elektřinu,“ řekl 2. prosince Dr. Peiser US Senátní komisi pro ekologické a veřejné práce. „Tuhle zimu se musí miliony rodin rozhodnout mezi topením a krmením. Mnohé si to už nemohou dovolit platit, a tak vypínají své spotřebiče.“

Ovšem Komise EU pořád vrší další regulace a vnucuje ještě více neudržitelné „zelené energie“ a protlačuje přijetí ještě přísnější globální dohody na klimatické konferenci OSN v Paříži v roce 2015.

Na schůzce ze 17. prosince v Bruselu ministři životního prostředí EU dosáhli dohody o nových celo-evropských předpisech pro emise CO2 z lodí. Rovněž se dohodli na nových předpisech k omezení použití lehkých plastových pytlíků po celé EU a nových předpisech omezujících emise ze středně velkých energetických provozů.

Tlak shora a zdola

V příspěvku na blogu den poté 18. prosince nadepsaném „Boj za šťastný konec rozhovorů o globálním klimatu“ apeloval Miguel Arias Canete, evropský komisař presidenta Junckera pro energetiku a klimatickou aktivitu „na občany světa, aby v příštích dvanácti měsících vyvíjeli neustálý tlak na své vůdce.“

Když se Canete vyjadřoval o nadcházejícím piklení OSN v Paříži, tak napsal: „Je jasné, že bude zapotřebí, aby občané světa v příštích dvanácti měsících vyvíjeli neustálý nátlak na své vůdce, aby je přiměli postavit se ke své odpovědnosti. Nátlak veřejnosti už letos v říjnu pomohl dotlačit vůdce EU ke stanovení našich vlastních klimatických cílů.“ (To, co Canete samozřejmě nezmínil, je fakt, že stejně jako ve Spojených státech ten „nátlak veřejnosti“, kterému přičítá dosažení podpory u vůdců EU pro sebezničující klimatickou politiku, zajistil falešný „lid“ v podobě štědře miliardáři z Wall Streetu financovaných NGO a ohromné daňové výjimky zajišťujících nadací).

„Takže mojí prioritou během několika následujících měsíců bude zabezpečit, aby se i ostatní země ve svých vlastních slibech vyrovnaly našim ambicím, a aby ukázaly, jak opravdu tyto sliby dodržují,“ pokračoval Canete. „Avšak jen tlak okolí toho tolik dosáhne. Je třeba, aby to bylo doprovázeno tlakem odspoda. Vůdci světa budou aktivní, ambiciózní a podepíší dohody, jedině když je budou jejich občané volat k odpovědnosti, ne jen jejich kolegové také vůdci.“

„Proto,“ říká Canete, „musíme všichni dělat, co můžeme, abychom promlouvali ke všem zemím a vyvíjeli na ně tlak, aby byly tak ambiciózní a transparentní, jak je jen možné, a zabezpečily, že klimatická změna bude příští rok vrcholem priorit.“

Dr. Benny Peiser ve své senátní výpovědi poskytl přesvědčivé a podrobné vysvětlení toho, proč by EU neměla poslechnout sebezničujících doporučení komisaře Caneta, a proč by i Spojené státy měly zamítnout cestu, na kterou už Evropa nastoupila. „Evropa v posledních 20 letech cítila jako svou povinnost jít příkladem doma uplatňovanou radikální klimatickou politikou,“ řekl Dr. Peiser. „Evropští vůdci byli přesvědčeni, že rozvoj nízkouhlíkaté ekonomiky založené na obnovitelnostech poskytne Evropě konkurenční výhodu. Bylo to v tomto politickém klimatu, kdy hlavy států a vlád EU v březnu 2000 spustily tzv. Lisabonskou strategii s cílem učinit z Evropy ‚nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější na znalostech založenou ekonomiku světa, schopnou trvale udržitelného ekonomického růstu s více pracovními místy a o lepší kvalitě a s větší sociální soudržností‘.“

Potom následoval Evropský program klimatické změny Evropské komise (EECP) a EU a schválení Kjótského protokolu OSN.

„Dnes 14 let poté, co EU přijala tyto klíčové politiky,“ uvedl Peiser, „je většina ekonomik členských států EU ve stagnamci nebo v poklesu. Minulý týden varovala OECD, že značnou hrozbu pro světovou ekonomiku představuje krizí zmítaná EU.“

Z hlediska dopadu na globální klima, představoval klimatický program EU všechny útrapy (pro daňové poplatníky a spotřebitele), ale žádné zisky – kromě tedy zisků korporací, které se napakovaly na „zelených“ programech nebo přesunuly svou výrobu do méně regulovaných rozvojových zemí. „I když se politice EU doma podařilo zredukovat emise CO2,“ uvádí Peiser, „tak toho bylo dosaženo pouze přesunutím energeticky náročného a těžkého průmyslu do zámoří: do míst, kde nejsou tak přísné emisní limity, kde je energie a práce levná, a které rostou daleko rychleji než EU.“ Většina výrobků dnes v EU spotřebovávaných, poukázal, jsou dovozy ze zemí bez jakýchkoliv závazných cílů pro CO2. „Není žádným překvapením, že zatímco domácí emise CO2 v EU spadly, tak když započítáte emise CO2 vtělené do zboží dovezeného do EU, tak se ta čísla ukáží být naopak značně vyšší,“ říká Peiser.

Přesun bohatství od chudáků k boháčům

Podle Petera Lilleye, poslance Britského parlamentu a člena Parlamentní komise pro energii a klima je britský Zákon o klimatické změně z roku 2008 asi nejnákladnějším vládním programem od zavedení státu blahobytu, který má v průměru dopad 17 000 liber na domácnost (598 686 Kč).

Open Europe odhaduje, že v roce 2013 v přímém důsledku jednostranných klimatických politik EU průměrný účet za energii pro středně velký podnik vzrostl o devět procent (o 130 000 liber, 200 000 dolarů) kvůli regulacím EU nebo kvůli britské realizaci EU definovaných cílů. Do roku 2020 zvednou klimatické regulace EU čili klimatické cíle účet středně velké firmě o 23 procent (tj. o 350 000 liber, 550 000 dolarů).

„V EU zaplatily běžné rodiny a malé a střední podniky stovky miliard během toho, co je bezpochyby jedním největších transferů bohatství od chudých k bohatým v moderní evropské historii,“ řekl Dr. Peiser.

Německá politika obnovitelných energií, která dotuje produkci „zelené“ energie, ty dotace zvedla z 14 miliard € na 20 miliard € během jediného roku kvůli obrovité expanzi projektů větrné a solární energie. A jak bylo předpovězeno, ceny energií spolu s tím vystřelily do stratosféry.

„Německá Asociace spotřebitelů energie odhaduje, že až 800 000 Němců utrpělo odpojení od elektřiny, protože nebyli schopni platit v této zemi rostoucí účty za elektřinu,“ uvádí ve výpovědi Peiser.

Tento ředitel Nadace politiky globálního oteplování své svědectví před Senátem uzavřel tvrzením:

Jednostranná klimatická politika EU je absurdní: zaprvé jsou spotřebitelé nuceni platit čím dále vyšší dotace na drahou větrnou a solární energii, zadruhé je žádají, aby zároveň s tím dotovali i jadernou energii, pak jsou zatřetí nuceni platit čím dále neekonomičtější uhelné a plynové elektrárny, aby zajistili záložní výkon potřebný k zaskakování za větrnou a solární energii; začtvrté jsou spotřebitelé navíc postiženi mnohamiliardovými dotacemi nutnými k modernizaci národních rozvodných sítí; zapáté, náklady na energii se ještě více zdražují přidáním jednostranně zavedeného Systému obchodování s emisními povolenkami. A nakonec, protože si Evropa zavedla takto šílený systém, který mrzačí její těžký průmysl, tak jsou spotřebitelé nuceni platit další miliardy na dotace téměř celému zpracovatelskému sektoru.

„Krach evropské klimatické politiky bez jakékoliv pochyby předvádí, že její jednostrannost přinesla naprosté fiasko,“ řekl Dr. Peiser senátní komisi. „Poučení z tohoto sebezničujícího debaklu je jasné: nedělejte tu samou chybu. Tvůrcům politických rozhodnutí je vhodné dobře poradit, aby dbali těchto varování.“

Zdroj