Jenže biopaliva prostě škodí

Kdy se stalo, že by odpůrcům harmonizačních unijních politik nedal s odstupem času vývoj zapravdu? Nejinak je tomu u biopaliv.

Jejich odpůrci roky argumentují tím, že výroba biopaliv je drahá, neefektivní a státy ji musí dotovat z veřejných zdrojů. Celý jejich cyklus, tedy od pěstování plodin na poli, přes technologické úpravy, až po jejich rozvoz, nejen neušetří na spotřebě ropy, ale i vliv na snižování emisí oxidu uhličitého je při zohlednění celého cyklu nakonec minimální.

Při jejich výrobě je navíc spotřebovávána řada potravinářských plodin, kvůli čemuž se nejenže zvýšila cena některých z nich v evropských zemích, ale kvůli současné unijní energetické politice začínají mít problémy s potravinovou bezpečností lidé v Africe. Na výrobu jednoho litru biopaliva spotřebujeme 2500 litrů vody. Množství zrna, použitého k naplnění nádrže většího sportovního automobilu ethanolem, odpovídá množství jídla, které jeden člověk spotřebuje za rok. Na toto všechno odpůrci poukazovali, jenže o skutečné demokratické diskusi na téma odborných problémů si v Evropské unii můžeme nechat jenom zdát. Jedinými odpověďmi nám v minulosti byly takové, jako například od mluvčí Evropské komise, Barbary Helfferichové: „Jsme si vědomi nevýhod, které sebou přinášejí. Naše cíle ale kvůli tomu rozhodně nebudeme měnit.“

Pár let uplynulo a máme to tu zas, jen u jiného problému. Evropský institut pro politiku životního prostředí (IEEP) uveřejnil právě dokončenou odbornou studii (v originále zde), jejíž závěry potvrzují oprávněnost nevyslyšených argumentů odpůrců bipaliv:

Rozsah nebezpečí, které evropské země způsobí kvůli vlastním plánům na využití biopaliv, je nyní jasný. Škody na lesích a přírodě budou šokující, a to jen kvůli palivům do našich aut. Biopaliva budou ještě horším znečišťovatelem než fosilní paliva.

Plán evropské sedmadvacítky dává společnostem volnou ruku k zabírání půdy v nejchudších částech světa, aby naplnily naše nádrže spíše než žaludky jejich obyvatel. Evropská energetická politika uvrhla do nebezpečí miliony lidí a ohrožuje potravinovou bezpečnost v Africe.

Využití biopaliv v dopravě bude mít až o 167 procent horší dopad na životní prostředí, než využití klasických fosilních paliv.
Výše uvedené závěry na mě nedělají dojem pouhých nějakých nevýhod, jak to interpretuje Evropská komise. Považuji je ve své podstatě za definici nevratných škod. Cíl EU do roku 2020, podle kterého má být 10% paliva v automobilech „bio“, bude podle Evropského institutu pro politiku životního prostředí mít dopad na životní prostředí jako dalších 26 milionů nových aut na silnicích. Evropská komise je nepoučitelná a politika EU je zevnitř nezměnitelná, když místo skutečné a žádoucí diskuse nad problémy razí jen svou, ať to stojí (nás) co to stojí. Nyní už můžeme jen čekat, až se vyplní další prognózy těch, kteří jsou označování zcela neprávem za euroskeptiky, ačkoli jsou to jen eurorealisté. Vidíme to na stavu eura a nákladech na jeho záchranu s tím spojených, vidíme to na selhávající dosavadní imigrační politice. Dnes jsou to biopaliva a za doplnění stojí i kouzelná věta z úst eurokomisařky Cecilie Malmströmové na adresu našich výtek k nečinnosti EU ohledně víz do Kanady pro české občany: „Existuje solidarita, ale rovněž se nesmíme hnát do věcí, kterých bychom potom mohli litovat“.

Co bude na řadě teď? Já bych si dovolil skromně tipnout například společnou hospodářskou vládu a nesmyslné předkládání národních rozpočtů do Bruselu. A Vy?

ZDROJ