Kam ekologický aktivista šlápne…

Už stokrát bylo vysvětleno, jaký je rozdíl mezi ekology a ekologickými aktivisty. Nehodlám opakovat, že ekologové jsou lidé, kteří se odborně zabývají oborem ekologie.
Nechme je v klidu bádat a spíše se podívejme na druhou skupinu, kterou jsou ekologičtí aktivisté. Co dělají tito lidé a jaké jsou výsledky jejich činnosti? Abychom se příliš nerozmachovali, nebudeme se pouštět do vln světových oceánů, ale zůstaňme raději v našem českém rybníčku. Tuzemské výsledky ekologických aktivistů jsou totiž přinejmenším diskutabilní, stejně jako metody, které používají.

Nechci a nebudu házet všechny do jednoho pytle a apriori tvrdit, že ekologický aktivista rovná se ekoterorista. Spousta z nich jsou srdcaři, kteří bojují za své přesvědčení a myslí to s životním prostředím dobře. Dělají mravenčí práci, o které není slyšet, sbírají odpadky, vysazují zeleň, pomáhají migrovat žábám apod. Těmto lidem však kazí pověst jejich mediálně viditelnější kolegové, kteří se mravenci ani žábami nezdržují. Mají totiž na bedrech mnohem větší projekty, věnují se lobbyingu. Toto slovo má u nás pejorativní nádech a je téměř synonymem pro trestnou činnost. Obecně jde samozřejmě o nesmysl, ale nějak si svou špatnou pověst lobbisté vysloužit museli. Všichni slušní, kteří zcela transparentně prosazují zájmy jednotlivých zájmových skupin, za to mohou poděkovat různým Dalíkům, Janouškům apod.

V případě ekologických lobbistů nebo chcete-li ekoteroristů je to podobné. Co si naprosto běžný občan vybaví, když se řekne ekologický aktivista? Namátkou vzpomeňme na šílené scény, kdy se tito údajní bojovníci za životní prostředí vrhali pod nohy koní při Velké Pardubické, přivazování ke stromů na Šumavě, blokády dostavby dálnice D8 nebo třeba boj za obnovitelné zdroje energie či odpor proti prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Proč to dělají, nám ochotně prostřednictvím nejrůznějších kanálů sdělují sami. Proto se spíš podívejme, jaké jsou výsledky těchto akcí.

Například obyvatelé obcí na Lovosicku, kterým pod okny proudí kamiony, by asi pro aktivisty vlídného slova ani nehledali, spíše by šátrali po zbraních všeho druhu.
Zaměstnanci uhelných společností by jim nejspíš rádi nabíjeli, chovatelé koní vozili na frontu proviant a obyvatelé Šumavy poskytli svá obydlí k zasloužené dovolené po vyhrané bitvě.

Neméně zajímavé jsou také finanční dopady boje aktivistů. Například čistá solární energie už přišla české daňové poplatníky na desítky miliard korun. Pokud bude utlumena těžba uhlí, dojde ke zdražení elektrické energie i tepla a opět to někdo bude muset zaplatit. Greenpeace, Děti Země a podobné organizace to určitě nebudou. Nepochybně k zajímavé částce bychom se dobrali, kdybychom sečetli náklady na všechny studie a posudky, které musely být pořízeny kvůli nátlaku aktivistů při nejrůznějších projektech. Asi poslední zajímavá zpráva říká, že jakási společnost Ekoteam vyinkasovala 2 miliony korun za studii, která řešila možnost přemístění křečků z lokality, kde se chystá výstavba komunikace R49. Kolik peněz se komu zaplatilo za to, aby už nepřišlo další odvolání například proti nějaké stavbě, to vědí nejspíš jen profesionální ekovyděrači.

Právě teď se všichni slušní ekologičtí aktivisté bouří a říkají si, ten autor je ale demagog. Píše o různých zlodějinách a svádí to na ekologické aktivisty. My přece nemůžeme za to, že jsou někteří lidé zloději, kteří na ochraně životního prostředí parazitují.

A mají pravdu, ovšem jen částečnou. Záměrně jsem použil trochu demagogie, abych ukázal, jak často argumentují ekologičtí aktivisté. Vybírají si ta fakta, která se jim hodí, jiná vynechají nebo ohýbají dle své potřeby. Už v úvodu jsem napsal, že odmítám házet všechny do jednoho pytle. Bohužel oni si do něj často, ke všem ekozlodějům, ekovyděračům a ekoteroristům, lezou sami.

Zdroj