EKOLOGIE: Jaká má být role biopaliv

Uveřejněno dne 22 dubna 2015 000 8:46

Z bouřlivých parlamentních diskusí mezi koalicí a opozicí o biopalivech, v nichž zazněly zdánlivě veškeré souvislosti a argumenty pro a proti, by se mohlo zdát, že k tématu již není co dodat. Je to ale jinak, množství dalších souvislostí vůbec nebylo zmíněno anebo se o nich zájem politiků otřel jen okrajově.

Především co se týká perspektiv biopaliv druhé, případně třetí a další generace. Obvykle se těmto alternativním palivům dává větší šance než tolik kritizovaným biopalivům první generace, o kterých byla zejména politická debata. Na biopaliva dalších generací také stále ještě oficiálně sází EU, k tomu je ale třeba velmi hlasitě dodat, že ani druhá, ani jakákoli další generace biopaliv, pokud bude surovinou k jejich výrobě cíleně produkovaná biomasa, tedy nějaký druh rostlin nacházejících se na planetě Zemi, nejsou a nebudou cestou, kterou by se mělo lidstvo vydat. Je totiž zcela jisté, že jakékoli využití jakékoli biomasy k výrobě náplní do nádrží aut bude generovat prakticky stejné problémy, jaké generují biopaliva první generace. Jediný rozdíl bude v tom, že místo pěstování řepky nebo cukrovky nebo jiných plodin primárně určených pro výživu obyvatel bude lidstvo zbavovat povrch planety jiného rostlinného porostu – a je zcela jedno, půjde-li o lesní porosty, kokosové palmy nebo mořské či jiné řasy. Problém se prostě jenom přesune do jiných komodit a možná bude ještě horší, než „jen“ lány řepky produkované k technickým účelům. Minimálně o dřevní hmotě lze na rozdíl od řepky či obilí říci, že tvoří pověstné „plíce planety“, a pokud se týká řas, tak to je zase pro změnu nezbytný počátek přírodního potravního řetězce.

Samozřejmě, oponenti namítají, že biomasa přirozeně dorůstá, a stejně je tedy třeba ji nějak využít a zpracovat. Co je ale podstatné: Mezi přirozeným přírůstkem biomasy a mezi jejím cíleným pěstováním je nebetyčný rozdíl. Zejména za situace, kdy je zmíněné cílené pěstování podpořeno dotačními nástroji. V takovém případě začínají fungovat zcela iracionální mechanismy, protože trh s biomasou je deformován iracionálními finančními toky. Řepka také kdysi rostla přirozeně na našich a jiných polích, než se z ní stala technická plodina. A teď také přirůstá – ale poněkud více, než je zdrávo, což samozřejmě ničí pestrost rostlinného pokryvu půdy a to zase snižuje biodiverzitu. Jenže řepku lze přestat pěstovat z roku na rok – se stromy by to bylo o poznání horší.

Samozřejmě, nemusí to být stromy – kdyby to ale byly pro změnu také často zmiňované řasy, dostalo by „dardu“ pro změnu moře – anebo krajina, v níž by byly řasy, třeba i mimo moře nebo klasické vodní prostředí, produkovány. Biomasu jakožto zdroj pohonných hmot pro automobilový průmysl je tedy třeba – nebrat.

Respektive nadměrnou biomasu by bylo možné k produkci pohonných hmot využít, ale jen ve zcela okrajové míře a především za situace, kdy jí bude skutečně přebytek. Původní myšlenky o produkci biopaliv, v případě těch osvícenějších, také s takovým scénářem počítaly. Argumentem tehdy bylo, že je třeba hledat při evropské nadprodukci potravin další využití pro zemědělskou půdu s tím, že si výrobou svých vlastních pohonných hmot zemědělci o něco sníží náklady na jejich nákup. To se ale nestalo, mimo jiné i proto, že k produkci biopaliv první generace (s dalšími generacemi to ale nebude ani v tomto bodě o moc lepší) je třeba spotřebovat při polních parcích a dalších krocích, než náplň do automobilových nádrží vznikne, více pohonných hmot a energií, než z procesu nakonec „vypadne“. Kromě toho se svět už dávno nenachází v období přebytku surovin (možná snad ještě Evropa a Severní Amerika), potřebného množství půdy a i potřebného množství vody. Lidé se množí a chtějí jíst a ti, co toho k jídlu mnoho nemají, považují za zločin plenit planetu a zkapalňovat povrch země k tomu, aby si mohli bohatí vozit své řitě v automobilech.

Jestli má něco skutečně potenciál pro produkci něčeho, na co dokáží jezdit automobily, pak je to cokoli, k čemu je a bude surovinovou základnou nějaký (třeba i biologický) odpad. Svět spěje do stadia jedné velké megaskládky, což nelze donekonečna prodlužovat. Je tedy záhodno začít planetu systémově uklízet a vzhledem k tomu, že objem odpadu díky zvyšující se lidské populaci na planetě roste a poroste, je protipólem k tomuto trendu jeho zpracování a následné využití – třeba v automobilech. To je ovšem něco úplně jiného, než jak vnímají zatím biopaliva druhé a dalších generací evropští i naši politici a kupodivu zřejmě i ekologové, kterým by nemělo být jedno, když by se cílenou produkcí biomasy ničilo životní prostředí. A to by se ničilo zcela jistě.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist