POLITIKA: Auta a ekodaň

Platit budou chudí, smrdět to tu bude stejně.

Dost možná jste na internetu nebo v novinách četli, že ekologickou daň budou platit i majitelé vozidel s emisní normou Euro 3, tedy vozidla s rokem výroby 2000–2005. A u vozidel s emisní normou starší, že se ekologická daň pořádně zvýší.

Mě to zaujalo, nemám auto, ale když jsem tuhle uvažoval, jestli přece jenom nějaké nepořídit, náklad na nějakou ekologickou daň jsem do kalkulací nezahrnoval. Tak teď už vím.

„Ekologickou daní“ se myslí příspěvek na recyklaci, který se platí Státnímu fondu pro životní prostředí. Neplatí se každý rok, ale jen při registraci či přeregistraci auta. A to ještě jen při prvním převodu. Takže kdybych snad náhodou chtěl kupovat patnáct let starou plechovku, pokud bych ji kupoval z druhé ruky, poplatek bych musel vysolit. Kdybych ho kupoval ze třetí ruky, už by byl zaplacený z peněženky vlastníka druhé ruky.

Dost mi vrtalo hlavou, co vlastně Státní fond životního prostředí s těmi penězi pro recyklaci materiálů z vysloužilé káry dělá. A proč s nimi vůbec něco dělá, když beztak poslední majitel vozu ručí (a platí) za to, že vůz bude ekologicky zlikvidován.

Nechal jsem si ale tuhle detektivku na některé příště. Začínal jsem totiž čout pár zajímavých paradoxů, rozporů mezi proklamovanými cíli a pravděpodobnými výsledky. A jakožto amatérský sběratel kuriozit jsem se vydal po stopě.

Napřed se ale bylo potřeba zbavit balastu.

Ještě to neplatí, vlastně to ještě vůbec není

Především: ještě není definitivně hotovo. To, co vláda schválila, byl věcný záměr budoucího zákona. Záměr sice už prošel připomínkovým řízením, ale hotové paragrafované znění je daleko, všechna čtení v obou komorách zákonodárného sboru ještě dál (opozice bude mimochodem asi proti, od toho je opozice). A pak je tu ještě nevypočitatelný muž na Hradě, který dokáže dělat nečekaná rozhodnutí, důvod si vždycky najde.

Mimochodem, pracovní materiál, o kterém tu je řeč, laboruje se dvěma variantami ekologické daně (klidně tomu tak říkejme). Jedna konzervuje současný stav, druhá zvyšuje poplatky a rozšiřuje je na auta, která mají emisní normu Euro 3. Předkladatel věcného návrhu, Ministerstvo životního prostředí, doporučuje poplatky rozšířit, mimo jiné s ohledem na to, že už jsme to slíbili – jak dokazuje tento roztomilý odstavec z doprovodného materiálu k věcnému návrhu (připomínám, že máme rok 2015):

„V případě nezměnění limitů k daným poplatkům se vystavujeme nedodržení Usnesení vlády České republiky č. 819 ze dne 9. listopadu 2011, které ukládá ministru životního prostředí ve spolupráci s ministrem průmyslu a obchodu předložit vládě do 31. 12. 2012 návrh nového zákona o zpětném odběru vybraných výrobků, ve kterém budou zahrnuty do placení poplatku za 1. registraci použitého vozidla i vozidla plnící emisní normu EURO 3.
Zdroj: Hodnocení dopadů regulace k věcnému záměru zákona o výrobcích s ukončenou životností. Ministerstvo životního prostředí 2015. Zvýraznění redakce.

Takže zatímco dnes se brečí, že ekologický poplatek se bude platit na auta deset let stará (minimálně Euro 3 musely splňovat vozy vyrobené mezi lety 2000–2005), ve skutečnosti se mělo platit už za auta stará osm let. Nevylučoval bych tedy pro příště, že za neekologická budou považována auta sedmiletá, pětiletá…

Ale teď už k těm absurditám:

Starých aut se nezbavíme

Ministerstvo životního prostředí chce omladit skladbu aut na našich vozovkách. Jak by k tomu ale měl nový zákon přispět? Tím, že zvednu cenu starého auta o tři tisíce a cenu staršího šrotu o pět nebo deset tisíc? Je to především pěkný atentát na ty, kteří se chtějí čmouďáka zbavit a koupit si něco lepšího. Mají dvě možnosti. Čmouďáka střelit někomu, kdo potřebuje první auto a za dva roky ho dojezdí (a koupí si něco o dvě tři a víc tříd lepšího). K utrženým penězům přihodit trochu úspor a koupit si něco méně smradlavého. S ekologickým poplatkem to samozřejmě bude těžší. Druhá možnost je jezdit čmouďákem do jeho úplného roztrhání. Dalších deset let. Dokud nebude vlastnictví smrdutějších aut trestáno každoroční daní, bitím nebo smrtí.

A – vlastně třetí možnost. Přestat si vozit zadek v autě a jezdit vlakem. To bych ovšem viděl nerad, protože jsem radši, když mám ve vlaku trochu místa. Proto radši doporučím nové řešení: pokud chcete, aby se někdo zbavil svého starého tanku, dejte mu příspěvek na ekologickou likvidaci. Pomůžete mu a to poselství „Chceme vyměnit špinavé za čisté“ bude mnohem zřetelnější a čitelnější.

Nová auta jsou ekologická zátěž: Musí se vyrobit

Ještě uhozenější je představa, že obnovování vozového parku je něco, co by životnímu prostředí bylo zvlášť prospěšné. Podle téhle logiky by bylo ideální, kdyby si lidé kupovali nové auto každý rok, protože každý rok se automobilkám podaří vymyslet nějakou novotu, která sníží emise zlých plynů a bude míň vířit prach. Jenže – odkdy je výroba auta ekologická záležitost? Za kolik let ježdění asi vyprodukujete tolik svinstva, kolik ho vyrobí automobilka spolu s novým auťákem?

Platí chudí, za všechny

A absurdita číslo tři: Není snad nejsilnější vládní stranou ČSSD, levicová partaj? Nejenom, že komplikuje sociálně slabším majitelům čmouďáka prodat auto a přijít k penězům, ale zároveň zdražuje auta těm, které tak mocně – zatím ale bohužel spíš jen hubou – podporuje. Mladým a rodinám s dětmi. Když si chcete koupit první auto, jdete samozřejmě po ojetinách. A ne po nejnovějších. Podobně když si pořídíte pár děcek a potřebujete najednou ne jedno, ale dvě auta – jedním jezdí táta do práce a druhým máma rozváží děcka po školkách, školách, kroužcích, doktorech… i v takovém případě se kupuje častěji ojetina než něco zbrusu nového.

Mimochodem, není taky na hlavu, že ten, kdo má na nové auto, nemusí na rozdíl od těch, kteří na něj nemají, žádný „poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vozidel s ukončenou životností“ platit? Proč? Proč se do toho vlastně plete nějaké měření emisí, když sbírat, zpracovat, recyklovat atd. se bude muset i tohle nové auto? Jako každé jiné. Platí to i pro elektrická auta od Tesly.

Zdroj