Když je správné splachování záchodů důležitější než problém s imigranty

Uveřejněno dne 30 června 2015 v 10:22

Nebo jinak, žárovky jsou důležitější než šestileté řecké trápení na hraně krachu. Nebo ještě jinak, splachování je důležitější než schopnost být připraven na vojenskou a hospodářskou krizi na Ukrajině, která v přímém sousedství EU čelí neoficiální invazi svého agresivního souseda.

Bezradnost smíchaná s neschopností řešit opravdu důležité problémy,čili ty, které se EU bezprostředně a s velkou naléhavostí týkají, a současně přímo až degenerativní „schopnost řešit“ málo podstatné záležitosti až marginality. Asi tak by se dal charakterizovat současný stav Evropské unie.

Je veřejným tajemstvím, že řada mimořádně důležitých otázek evropské integrace bylo odfláknutých, ne-li úplně odignorovaných. I proto se dnes – mnoho let po vytvoření společného schengenského prostoru, nebo zavedení eura – potýkáme s nedomyšleností, nebo dokonce nefunkčností „vybudovaných“ systémů, které jsou pro evropské společenství důležité.

A to vše ruku v ruce s gigawatty doslova vyplýtvané energie na mnoho hovadinách typu zakazování vysavačů s vyšším výkonem, regulací žárovek, splachování záchodů či tvaru kabin kamionů.

penize_do_zachodu

Kolega-bloger je mimo jiné i ministr zahraničních věcí SR a dokonce  ikandidát na nového šéfa OSN . A tento pán, který je bezpochyby mimořádně dobře informovaný, s neuvěřitelnou lehkostí politického bytí a až dětskou upřímností potvrzuje to, čeho se mnozí z nás tak obávají:

„… Svět a Evropa v něm (…) se stále rychleji kroutí ve víru událostí, na které – namísto adekvátního reagování – jen neustále hledáme odpovědi. (…)   Absolutně nepřipravené nás zastihly události na Krymu a na Ukrajině,zaskočily nás obludnosti v Iráku a Sýrii, trápíme se s Řeckem, váháme, co si počít s desetitisíci uprchlíků z Afriky. Žonglujeme ve vzduchu s pěti-šesti horkými bramborami… Faktem je, že s obrovskou vlnou přistěhovalců do Evropy si nevíme rady.“  (M. Lajčák, ministr zahraničních věcí SR, kandidát na šéfa OSN) 

EU neví co má dělat s narůstající imigrantskou vlnou, neví co má dělat s šest let (!) krachujícím Řeckem, neví co má dělat s eskalujícím se vojenským konfliktem na Ukrajině a s její hrozivě se vyvíjející hospodářskou situací. EU není schopna realizovat programy, které byly svého času těmi nejvyššími prioritami (Lisabonská strategie 2010systém Galileo atd.).

A k tomu ještě připočítejme velmi podezřele fungující „řešení“ ekonomické krize, kde se jakoby na běžícím pásu pošlapává mnoho pravidel, které byly dohodnuty při evropské integraci (tzv. Maastrichtská kritéria dluhů a deficitů, nepřípustnost ručení za dluhy jiných států EU nebo obcházení zákazu financování států prostřednictvím centrální banky …)

Existuje ještě něco takového, jako priority EU? To jest hlavní (klíčové) nebo mimořádně důležité problémy, které je třeba přednostně řešit a zejména vyřešit?

Ale ano, zdá se, že priority existují. Nejsou to však problémy imigrace, Řecka, ekonomické, ukrajinské nebo demografické krize (tyto podružností mají čas, počkají a nějak „se“ vyřeší).

Zdá se, že nejdůležitějšími problémy EU jsou úplně jiné věci – jsou to právě regulace vysavačůžárovekkabin kamionůpodpatků kadeřnicbalíčků žvýkaček, domácích bazénůkávovarůsplachování a tak dál, a tak podobně.Právě jim, se jako prioritám, úspěšně věnují desetitisíce europoslanců, euroúředníků a euroúřednic, diplomatů, konzultantek, analytiků a dalšího administrativního aparátuintegrované Evropy.

A tyto – opravdu důležité problémy – jsou vyřešeny, nebo jsou těsně před vyřešením. Dá přece rozum, že nejprve je třeba řešit priority a až pak ty menší problémy, lapálie a okrajové nepříjemnosti.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist