Další kapitola klimatického šílenství

Uveřejněno dne 2 července 2015 v 10:46

Michal Semín ve světle nejnovější manipulace českých klimatických alarmistů uvažuje nad novou papežskou encyklikou, která až neuvěřitelně nahrává stoupencům zelené totality a příjemcům „zelených“ grantů.


Jsme svědky další klimatické frašky, tentokrát made in Czech Republic. Pánové vědci se zase „vytáhli“. Kolektiv autorů z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy přišel s „alarmistickou“ studií – a hned máme plno novinových titulků o katastrofě. Města se prý změní v pece a na horách nebude sníh. Skoro by se chtělo dodat s klasikem české vědy Járou da Cimrmanem – a mezi Pískem a Sušicí bude se rozkládat poušť.

Vysoká věda a pečení senioři
Jenže legrace přestává, když si domyslíme závěry údajně nestranných pánů vědátorů. Neslouží totiž ničemu menšímu, než podpoře českého stavebnictví, zasaženého tvrdě krizí. Najednou čteme o jakési „alianci Šance pro budovy“, která chystá studii navazující. Protože pokud prý kvůli rapidně vzrůstající teplotě okamžitě nepřestavíme (nejlépe) všechny domy na takzvaně úsporné, naši senioři se upečou jako řízky na grilu.
Nic proti zlepšování životních podmínek nás všech. Jenže vše je prezentováno jako „vysoká věda“ – a tedy jde o manipulaci. Nepochybně stejnou, jakou zanedlouho uvidíme stran nové papežské encykliky Laudato si, jež pro změnu odsuzuje klimatizaci. A teď, babo, raď! Čechy se změní ve výheň – ale klimatizaci by prý správný křesťan používat neměl.

Hrozivá encyklika
Stran samotného textu encykliky jdou ovšem žerty skutečně stranou. Světu byl představen minulý čtvrtek na tiskové konferenci ve Vatikánu. Asi není mnoho lidí, kteří k dnešnímu dni encykliku stačili důkladně přečíst. Není divu. Má přes 180 stran, což z ní činí nejdelší encykliku v historii papežství. Již to vypovídá o mnohém.

Od papežských okružních listů se dříve očekávalo, že se budou stručně a jasně vyjadřovat k otázkám víry a mravů. A také tomu tak bylo. Dokonce i sociální encykliky z doby před II. vatikánským koncilem, jež se dotýkaly i jiných oblastí, než jen specificky věroučných, byly jasně zakotveny v katolické nauce, trvale a neměnně obsažené v církví střeženém pokladu víry.

Zneužití papežského úřadu
Laudato si se této tradici vymyká. O co je delší, tím méně je v ní důrazu na katolickou nauku. Vyjadřuje se k otázkám, v nichž ani papež, ani Církev, nejsou kompetentní. Je jistým znamením rozpornosti současného pontifikátu, když právě papež, mající sklon „reformovat“ papežství směrem k větší demokratičnosti, použije (zneužije?) svůj učitelský úřad k propagaci vědecky neprokázané teorie člověkem způsobeného globálního oteplování.

Ať už encyklika obsahuje cokoli jiného – a najdou se v ní i podnětné pasáže – v mediální realitě znamená jen jedno jediné: Katolická církev stojí na straně ekologických alarmistů.

Autorita církve a papežského úřadu se tím mezi lidmi, kteří dosud neobdrželi dar víry, ale dokážou se řídit zdravým rozumem, rozhodně nezvýší. Proč přikládat váhu encyklikám o jiných tématech, pro spásu duší mnohem důležitějších, než je ochrana biodiverzity, když se v tomto pastýřském listu papež tak očividně mýlí?
V zajetí klimatického alarmismu
Zde jsou jen některé pasáže, v nichž se František vyjadřuje k tématu globálního oteplování:

23. Existuje velmi značný vědecký konsensus, který říká, že prožíváme znepokojující oteplování klimatického systému. V posledních desetiletích bylo toto oteplování provázeno stálým zvyšováním hladiny moří a je obtížné neklást je do souvislosti s rostoucím počtem extrémních meteorologických jevů, nehledě na to, že vědecky zjistitelnou příčinu nelze připisovat každému jednotlivému jevu zvlášť… ale četné vědecké studie ukazují, že větší část globálního oteplování posledních desetiletí je způsobena velkou koncentrací skleníkových plynů (oxid uhličitý, metan, oxid dusný) vznikajících především z lidské činnosti.

24. … Pokud bude nynější tendence pokračovat, mohlo by toto století být svědkem nevídaných klimatických změn a bezprecedentní destrukce ekosystémů, což by mělo vážné důsledky pro nás všechny.

25. Klimatické změny jsou globálním problémem, který má vážné ekologické, sociální, ekonomické, distribuční a politické implikace, a představují pro lidstvo jednu z hlavních současných výzev…

26. Proto se stal naléhavým a neodkladným rozvoj politiky, která by v příštích letech drasticky snížila emise oxidu uhličitého a ostatních znečišťujících plynů, například nahrazením fosilních paliv a rozvojem zdrojů obnovitelné energie.

Není samozřejmě pravda, že ve věci člověkem způsobeného oteplování klimatického systému existuje „velmi značný vědecký konsensus“. Existují stovky, možná tisíce vědců, kteří tento názor nesdílejí. Nedostávají sice politicky zatížené granty z veřejných rozpočtů, ty však o kvalitě vědeckého bádání nevypovídají – naštěstí – vůbec nic.

Teorie globálního oteplování utrpěla v posledních letech takové šrámy (ví František, že v posledních 18 letech, vykazujících nižší intenzitu slunečního záření, průměrná teplota na zemi nestoupá, ale spíše klesá?), že ji alarmisté nahradili blíže nespecifikovanými klimatickými změnami. Sich je sichr – byla by přeci škoda vyloučit se předem z možného seznamu příjemců grantů na „boj s globálním ochlazováním“, že?

Ani tvrzení, že se hladina moří neustále zvyšuje, není pravdivé. Ve středověkém teplém období byly hladiny moří o 20 cm výše, než jsou dnes. V 18. století byly oproti dnešnímu stavu zase o 20 cm níže. Současná hladina tedy není ničím výjimečná. Tempo růstu hladin není větší, než bylo předchozí tempo jejich poklesu. Je to asi podobná katastrofa, jako když se střídá noc a den.

Rovněž nepanuje shoda vědců na tom, že roste počet extrémních meteorologických jevů. Někde ano, někde ne. Tak tomu bylo ostatně vždy, rozhodně dávno předtím, než stála první továrna.

Umírají mikroorganismy. A co chudí tohoto světa?
Jako absolvent chemické průmyslovky by snad také papež František mohl vědět, že oxid uhličitý není životní prostředí znečišťující plyn. CO2 je přirozenou součástí zemské atmosféry, bez něj by život na této planetě vůbec nebyl možný. Bohu díky za skleníkový efekt! A pokud jde o nahrazení fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie, uvědomuje si František, jak tím zvýší cenu elektrické energie pro chudé, na něž se ve svých kázáních, rozhovorech a knihách s takovou oblibou odvolává?

Františka rovněž trápí údajná ztráta biodiverzity:

33. Nestačí však myslet na různé druhy jako eventuální využitelné zdroje a zapomínat přitom, že mají hodnotu samy o sobě. Každý rok mizí tisíce rostlinných a živočišných druhů, které už nikdy nepoznáme a naše děti je už neuvidí, protože zmizely navždy. Drtivá většina zanikne z důvodů, které mají co do činění s nějakou lidskou aktivitou. Kvůli nám tisíce druhů nevzdá slávu Bohu svojí existencí, ani nám nebudou moci předat svoje poselství. Na to nemáme právo.

34. Avšak pro dobré fungování ekosystémů jsou nezbytné také houby, chaluhy, červi, drobný hmyz, plazi a bezpočet druhů mikroorganismů. Některé málo početné druhy, které obvykle zůstanou nepovšimnuty, hrají v určitém místě zásadní a rozhodující roli při ustavení rovnováhy.

Tryzna za prehistorického žraloka
Škoda, že se stejnou naléhavostí, s níž volá po záchraně naprosté většině lidí neznámých živočišných druhů, nezvedá varovný prst směrem k potratářům či vykonavatelům eutanázie. Co je v současném světě více alarmující, než jsou milióny dětí, zabité dříve, než se vůbec stačily narodit? Místo toho se máme trápit tím, že mezi námi již není blboun nejapný, jehož název nejspíš vypovídá i o tom, proč se 21. století nedožil?

Pokud je mi známo, papež František je evolucionista (ostatně to lze vyčíst i z této encykliky). A není snad základním zákonem darwinismu „přežití nejsilnějších“? Pokud tedy opravdu Bůh vložil svému stvoření do vínku tento princip, proč František vyčítá lidstvu, že svoji sílu a moc uplatňuje vůči jiným tvorům?

Opravdu mám litovat toho, že někteří živočichové, kteří již vyhynuli nebo jim vyhynutí hrozí, nám „nebudou moci předat svoje poselství“? Měli bychom rozjímat o životě a smrti pravěkého až 18 metrů dlouhého žraloka Megalodona? Zkusme to. „Kam ses poděl, sladký Megalodone? Ani já, ani mé děti se již z tvé přítomnosti nemůžeme radovat. Již nikdy neoslavíš Boha svou důstojnou plavbou v mořích. Již nikdy nám nepředáš své poselství. Ach, drahý Megalodone, jaká mystická slova moudrosti bys pro nás měl, kdybys mezi námi byl“?

Upřímně řečeno, tuším, jaká by byla: „Vítej v mé tlamě, blbečku.“

Po spuštění klimatizace do zpovědnice?
Myslím, že jen málokdo z nás si kdy uměl představit, že si bude jednou v papežské encyklice číst o „zlu klimatizace“: „55. Ekologická vnímavost zesílila, třebaže nedokáže změnit škodlivé návyky konzumu, které zdá se nejsou na ústupu, nýbrž šiří se a rozvíjejí. Děje se tak, jak ukazuje jednoduchý příklad, narůstajícím a intenzivnějším užíváním klimatizace.“

Klimatizace však není žádným „škodlivým návykem konzumu“ či frivolním přepychem hýřivých milionářů, ale účinným prostředkem, jak chránit lidský život všech společenských vrstev ve dnech mimořádných veder či zdraví zaměstnanců v přetopených kuchyních, továrnách či jiných provozech.

Nicméně bychom měli nyní očekávat, že jak papež František, tak všichni, kteří jej za tuto encykliku chválí, přestanou klimatizaci s okamžitou plaností používat. Byla by to ostatně skvělá příležitost pro fotografy, pořizujících snímek papeže, jak vypíná regulační klimatizační systém Vatikánu. A nakonec i pro Františka samotného, známého tím, že se se svou skromností a pokorou okázale netají.

Vstříc globální vládě
Tyto aspekty encykliky však nejsou ještě tím, co ji činí tak problematickou. Falešná teorie, o níž se papež opírá, má své praktické uplatnění: „164: Vzájemná propojenost všeho stvořeného nás vede k uvažování o jednom světě se společným plánem.“ Papež tuto myšlenku vysvětluje tak, že není v silách jednotlivých států jimi vyznačené ekologické hrozby odvrátit.

Proto připomíná slova Benedikta XVI. z jeho poslední encykliky Caritas in veritate: „Řízení světové ekonomiky; ozdravení ekonomik zasažených krizí a preventivní opatření, aby se nezhoršila a nevedla k větším nerovnostem; realizace náležitého integrálního odzbrojení; potravinové a mírové zabezpečení; zaručení ochrany životního prostředí a usměrnění migračních pohybů – to vše si naléhavě žádá existenci světové politické autority…“ František tuto ideu doplňuje o požadavek na to, aby tato „světová politická autorita“ měla moc svá rozhodnutí vymáhat a jejich přestoupení trestat.

Jedna miliarda lidí stačí
Snad je nyní již zcela zřejmé, proč globalisté všech barev a odstínů tuto Františkovu encykliku přivítali. Však také na její přípravě spolupracovali. Ještě před jejím zveřejněním přijeli na pozvání Papežské akademie pro vědu, pořádající konferenci o „udržitelném rozvoji“, populační inženýři generální tajemník OSN Pan-Ki-Mun a Jeffrey Sachs, aby se k tématům encykliky vyjádřili.

O jejich podílu na výsledném textu svědčí také to, že jedním ze čtyř osobností, uvádějících encykliku při tiskové konferenci, byl guru německého klimatického alarmismu a poradce kancléřky Merkelové Johann Schellnhuber, zakladatel a ředitel Institutu pro zkoumání klimatických změn v Postupimi.

Planetární soud, nebo soud nad světem?
Je mj. známý teorií, z níž vyplývá, že při vzestupu průměrné teploty o pět stupňů, který při zachování současných emisí skleníkových plynů předpovídá, lze ekologickou rovnováhu planety udržet jen při stabilizaci populace na úrovni jedné miliardy obyvatel. Vzhledem k tomu, že je nás již dnes přes sedm miliard, je pro tento scénář i pojem alarmismus eufemismem. I Schellnhuber patří k stoupencům centrální světové vlády.

Ve svém článku z roku 2013 navrhuje: „Globální demokracie by mohla být organizována okolo tří ohnisek: Ústavy Země, Globální Rady a Planetárního soudu.“ Schellnhuber je rovněž členem Římského klubu, propagujícího populační kontrolu lidstva prostřednictvím nucených sterilizací a potratů. A právě tohoto muže si papež vybral k prezentaci jeho „zelené“ encykliky. A aby to nebylo málo, udělil mu členství v Papežské akademii pro vědu. Tuto informaci s povzdechem komentujme snad jen tak, že v ní zdaleka nebude jediným ateistou.

Utopená kritika omezování porodnosti
Vedle všech těchto výše uvedených skutečností si jen málokdo povšimne toho, že papež do encykliky vložil několik málo vět, odmítajících potraty a malthuziánskou populační politiku: „50. Namísto řešení problémů chudých lidí a přemýšlení o odlišném světě někteří navrhují redukci porodnosti. Nechybí mezinárodní nátlak na rozvojové země podmiňující ekonomickou pomoc politikou „reprodukčního zdraví“. Avšak, „je-li pravda, že nerovná distribuce populace a dostupných zdrojů je překážkou rozvoje a udržitelného užívání životního prostředí, je třeba uznat, že demografický růst je plně kompatibilní s integrálním a solidárním rozvojem. Obviňovat demografický růst a nikoli extrémní a selektivní konzumismus některých, je způsob, který problémy neřeší.“

K této myšlence se vrací ještě na pár místech encykliky, jsou však utopené v záplavě poplašných zpráv z oboru oceánografie, klimatologie či z říší flóry a fauny. Kdo je speciálně nehledá, snadno je přehlédne. A je zcela jisté, že lidé jako Pan-Ki-Mun, Al Gore či Barack Obama je ani hledat nechtějí. Jim úplně stačí, že jim jde papež František svým bezvýhradným přihlášením se k ideji globální vlády, sjednocující lidstvo bojem proti klimatickým změnám, na ruku.

Je autorkou encykliky bohyně Gaia?
Kdo si však myslí, že jsme se zde dotkli těch nejproblematičtějších pasáží encykliky, mýlí se. Z hlediska víry je nakonec podružné, zda se ochlazuje či otepluje, či zda je lepší neomezená státní svrchovanost či nadnárodní instituce. U papežské encykliky je podstatné něco jiného – aby svými výroky v oblasti víry a mravů odpovídala tomu, co církev kontinuálně učí nebo co z tohoto učení organicky vyplývá. Teologicky zdatný čtenář však již brzy zjistí, že v některých aspektech autoři encykliky (papež František ji jistě nepsal sám) nepodléhají jen ekologickému alarmismu, ale i zvláštní směsici křesťanství a panteismu.

Možná i proto encyklika nevybízí své čtenáře, aby se stali katolíky, tedy ke katolické konverzi – o níž se ostatně papež František pohrdavě vyjadřoval již několikrát – ale ke konverzi ekologické.

K obsahu encykliky se jistě ještě vrátíme. Její důsledky totiž mohou být mnohem ničivější než to sebehorší tornádo.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist