Zelení kolaboranti

Strana zelených požádala prezidenta Miloše Zemana, aby při příležitosti středečního udílení státních vyznamenání ocenil dobrovolníky, kteří pomáhají uprchlíkům v nynější migrační krizi – tolik čerstvá zpráva. A pod ní, ejhle, zrušena diskuse.

Dívám se na jiné servery a co byste řekli? Výsledek je stejný. Copak to? Že by se lidé nechtěli vyjádřit? Že by nechtěli podpořit senátora Václava Lásku v jeho snaze „vhodným způsobem poděkovat“ našim hrdinům?

Co k tonu říci? Snad jen, že načasování nemohlo být vhodnější. Před pár dny, 24. října, totiž uběhlo pěkných a kulatých 70 let od popravy Vidkuna Quislinga,  nejznámějšího norského kolaboranta s německou okupační mocí.

Jeho kariera přitom začínala nadějně. Byl diplomatem, působil jako vyslanec ve Společnosti národů, byl i ministrem obrany. Ale pak se dal do služeb zahraniční, zlé a nenávistné ideologie. Fašismu. Ze všech sil se snažil (netuším, nakolik nezištně) o její prosazení v Norsku, po okupaci horlivě kolaboroval. Až tak horlivě, že se jeho jméno stalo v některých jazycích symbolem vlastizrady.

I u nás byli takoví. Třeba Jan Rys-Rozsévač. Aktivní fašista, horlivý kolaborant. Jak ten se snažil! Kolikrát promlouval do duše tupému a nevděčnému českému národu, že jen v rámci Velkoněmecké říše je budoucnost a štěstí našeho lidu… A konec byl podobný. Akorát že Češi si, oproti Norům pospíšili, a své vlastizrádce popravili ve velmi pěkném, až rekordním termínu. Jan Rys-Rozsévač byl 27. června 1946 v Praze na Pankráci oběšen, spolu se svými dvěma spolupracovníky Josefem Burdou a Jaroslavem Čermákem.

Proč to tu uvádím? Proč se prohrabuji v tak vzdálené historii? Protože myslím, že nabízí zajímavé historické paralely. Tehdy, ve třicátých letech minulého století, se také tlačila jakási agresivní a našemu národu nepřátelská ideologie.  Propagandisticky ji podporovali někteří, řekněme pomýlení, „intelektuálové“, jako například zmíněný Jan Rys-Rozsévač. Kromě toho pak, zvláště v pohraničí, působily i skupiny „aktivistů“. Tehdy se jim říkalo ordneři. Oficiálním názvem Sudetendeutsches Freikorps, SdFK. Co měly tyto skupiny společné?

Byl to především cíl, kterým bylo rozvracení Československé republiky. Byly to ale také prostředky, a to nemalé, které na jejich činnost proudili ze zahraničí. Byla to i materiální výbava, která přitékala rovněž přes hranici. A nakonec to byl i podobný osud jejich příslušníků, alespoň těch, kteří zavčas neuprchli někam hodně daleko.

Jaký je rozdíl, mezi těmito tlupami a aktivisty senátora Lásky? No přece zásadní. Hitler si musel tu svoji partu platit ze svého. Z německého rozpočtu.My si na Láskovy ordnery musíme připlácet ze svého, z rozpočtu ČR. Tomu se říká pokrok…

Zdroj