Pohádka o čertovi, medůze a Greenpeace

Ekologická organizace Greenpeace byla vyloučena z tendru na nákupněmeckých hnědouhelných aktiv švédského státního koncernu Vattenfall.

Doly mají být totiž logicky prodány zájemci, který předloží nejvyšší nabídku, což aktivisté, kteří dopředu avizovali, že v případě úspěchu nechají doly zavřít, evidentně nesplňovali. Přesto si hodlají stěžovat u švédské vlády a tlačit na ni, aby do tendru zasáhla.

Nejsem znalcem švédské legislativy, ale troufám si tvrdit, že stejně jako ti naši, mají i švédští ministři povinnost spravovat veřejný majetek s péčí řádného hospodáře. A nejspíš na tom nic nemění ani fakt, že švédská vláda přistoupila k prodeji německé části Vattenfallu z ekologických důvodů. Pořád se jedná o státní majetek a před soudem by se asi složitě vysvětlovalo, že švédští daňoví poplatníci sice přišli o pořádný balík peněz, ale za to se prodalo kupci, který byl sympatičtější než konkurence.

Celá věc tak trochu symbolicky ukazuje, jak se ekologičtí aktivisté dívají na okolní svět, fungování společnosti a dodržování zákonů. K nim totiž přistupují poněkud selektivně. Když se jim to hodí, jsou mistři právních kliček, nejrůznějších odvolání, předběžných opatření a dalších právních úkonů. Ve prospěch svých cílů se práva domáhají doslova do posledního písmenka. V opačném případě však neváhají označit zákony za pouhý rámec a nadřadit jim své pofidérní zájmy, pochopitelně úhledně zabalené do pojmů jako veřejné blaho či zdravý rozum.

Aby bylo navíc jasno, že jde o křišťálově čistý boj dobra se zlem, pomáhají si aktivisté rádi expresivními příměry. V tomto případě vyrobil tuzemský zástupce Greenpeace Jan Rovenský dokonce jakéhosi nového tvora, který má být křížencem čerta a medúzy. Děsivá představa, co říkáte. Jestli ono ale není mnohem děsivější to, jak agresivně se nám všem snaží ekologičtí aktivisté vnutit své pravdy, které buď přijmeme, nebo budeme označeni za ďáblovy advokáty či dokonce blízké příbuzné.

Zdroj