Rezignace kvůli mediální bublině

Česko dlouho nezažilo nějakou opravdovou závažnou aféru. Naprosto zástupné problémy jako najímaní si vrahů novinářů, přikrádání si na byt, to se neřeší. Ale ptákoviny jako kdo byl kde na dovolené, nebo co kdo řekl termočasopisu, to jsou kauzy po kterých mají padat vlády.

Pavel Drobil nastoupil letos na Ministerstvo ŽP. Stal se prvním ministrem, u kterého hrozilo nebezpečí, že bude skutečně ministrem životního prostředí a ne ministrem ekoaktivistů.

To si samozřejmě nemohli ti kdo na rozdíl od nás běžných smrtelníků mají patent na rozum nemohli nechat líbit. Tak vznikla pseudoaféra, která jej zlikvidovala. Vše je tak absurdní, že ač nejsem přítelem konspiračních teorií, musím nad tím kroutit hlavou.

Kdybych nastoupil na MŽP se stejným cílem a posláním, tak bych si sakra kryl záda a nedělal nic, čím bych svým odpůrcům (a že jich je) nedal ani tu nejmenší záminku.

I kdybych nakrásně chtěl zneužít prostředky pro sebe, nebo svoji politickou stranu, nikdy bych to nedělal takto hloupě a nezasvěcoval bych do toho kdejakou slepičí prdélku. Způsobem jaký je občanům předkládán k věření, by to snad neudělal ani KATO Kavan.

Kolem celé záležitosti se podařilo rozpoutat úžasnou mediální kampaň, které začínají věřit i jinak soudní lidé. Samozřejmě většině lidí stačí říct, že jsou k dispozici odposlechy a je vymalováno vše je jasné, proč je číst nebo poslouchat. Z přepisu nahrávek totiž nevyplývá, že by se ministr zachoval nějak nestandardně, že by něco spáchal. A koho to zajímá ? Bohužel dobře formulovaná a načasovaná pomluva je účinnější než jakékoli důkazy.

Nakonec snad jen bylo úžasné poslouchat spravedlivě rozhořčeného Bohouška Sobotků, jak chrlí jedno prohlášení pro tisk za druhým. Toho Bohouška, který si nakradl na byt zneužíváním cestovních náhrad.

Zdroj