Je opravdu v okolí jaderných elektráren vyšší výskyt dětské leukemie?

Uveřejněno dne 18 prosince 2015 000 10:13

Organizace Společnost pro trvale udržitelný život a Jihočeské matky pozvaly Alfreda Kőrbleina, který je protagonistou tzv. KiKK studie (Kinderkrebs um Kernkraftwerke). Historie této studie začala v roce 1997, kdy Ústav pro medicínskou statistiku a dokumentaci v Mainzu využil data z německého registru dětských rakovin a provedl studii jejich výskytu v okolí jaderných elektráren a dalších jaderných zařízení.

V roce 1998 provedl právě Alfred Kőrblein novou analýzu těchto dat, kdy se omezil pouze na okolí 15 německých jaderných elektráren. Tyto práce vyústily ve zmiňovanou hygienickou KiKK studii publikovanou v roce 2008.

 

Kdybych měl charakterizovat průběh besedy a pohled Jihočeských matek na věc, tak využijí citát jejich předsedkyně Moniky Machové Wittingerové v průběhu besedy: „Já nepotřebuji žádnou statistiku …“. Pokud je výsledné číslo takové, jaké odpovídá jejich představám, tak je nezajímá, jaká je jeho spolehlivost nebo statistická či systematická nejistota. Je pro ně nepodstatné, jak korektně byla studie provedena a zda je známá příčina daného výsledku. Prostě je použitelné v kampani a zmíněné podrobnosti spojené se zákonitostmi statistiky či vědeckých metod jsou nepodstatné.

Zatím poslední uzavřenou jadernou elektrárnou v Německu je Grafenrheinfeld (zdroj Reiner Lippert, Wikimedia).
Zatím poslední uzavřenou jadernou elektrárnou v Německu je Grafenrheinfeld (zdroj Reiner Lippert, Wikimedia).

 

Pro ty, kteří se o studii podrobněji zajímají, je podrobný popis například v tomto článku P. Kaatsche, C. Spix a dalších, kde lze nalézt i řadu dalších odkazů. Já ve svém přehledu využiji hlavně prezentaci Alfreda Kőrbleina na zmíněné besedě, která se celá nahrávala a zájemce si její nesestříhanou nahrávku může pustit zde.

Analýzy, které KiKK studii předcházely

Jak bylo zmíněno, byla studie z roku 1997 věnována srovnání výskytu rakoviny u dětí v okolí jaderných zařízení. Závěry této studie byly, že se nepozoruje zvýšené riziko dětské rakoviny v oblastech do 15 km od německých jaderných zařízení. Jedině v oblasti do vzdálenosti 5 km od elektrárny a pro případy akutní leukemie bylo pro děti do pěti let věku pozorováno jisté zvýšení, ale v mezích statistických odchylek, tedy statisticky nevýznamné. Pokud se nedělalo porovnání dvou míst (tedy oblasti u elektrárny a daleko od ní), ale porovnání oblasti těsně u elektrárny a ve větší vzdálenosti, tak byl rozdíl statisticky významnější. Ovšem akutní leukémie u dětí do pěti let je poměrně značně vzácné onemocnění a statistika byla velice nízká.

Alfred Kőrblein udělal novou analýzu dat této studie. Hlavní body jeho přístupu byly tyto:

  1. Oddělil od sebe německé jaderné elektrárny (bylo jich 15) a ostatní zařízení (5 výzkumných a starých reaktorů)
  2. Soustředil se hlavně na oblast do 5 km
  3. Soustředil se pouze na případy rakovin dětí do 5 let
  4. Dělal relativní porovnání počtu případů v těsné blízkosti a ve vzdálenějších oblastech.

Jeho výsledek je shrnut na přiloženém grafu. Nejdříve je třeba zdůraznit, že celkově bylo pozorováno za sledovaných 15 let pouze 67 případů rakoviny dětí v oblasti do 5 km od zařízení a 510 ve větších vzdálenostech. Graf ukazuje, že v případě společné analýzy všech jaderných zařízení nepozorujeme žádné zvýšení rizika rakoviny u dětí do pěti let majících trvalé bydliště do vzdálenosti do 5 km od jaderného zařízení. V případě, že vyčleníme pouze jaderné elektrárny, dostaneme zvýšení rizika o 54 %. Ovšem statistická nejistota, vyplývající z malého počtu případů, je taková, že už na úrovní spolehlivosti 90 % se interval nejistot dostává do blízkosti nulového zvýšení pravděpodobnosti. V mezích dvou sigma (úroveň spolehlivosti 96 %) pak už nulové zvýšení rizika rakoviny u dětí ve vzdálenosti do 5 km od elektrárny leží. Je třeba zmínit, že v rozmezí dvou sigma leží nejen nulové zvýšení pravděpodobnosti, ale také i zvýšení i o 100 %. Prostě statistika je malá a statistická nejistota bohužel velká.

Naopak pro výzkumné reaktory a další jaderná zařízení neelektrárenského typu data ukazují snížení rizika dětské rakoviny ve vzdálenosti do 5 km o více než 50 %. A to na stejné úrovni pravděpodobnosti, jaké mělo v předchozím případě zvýšení rizika. Pokud tedy někteří z besedujících uvažovali o vystěhování lidí z okolí do 5 km od elektráren na základě této studie, tak by měli stejně tak volat po intenzivní stavbě bytů v okolí výzkumných reaktorů. I když tento výsledek studie by mě mohl potěšit, protože sám s rodinou bydlím blíže než kilometr od výzkumného reaktoru, považuji závěry o snížení či zvýšení rizika na této úrovni spolehlivosti za neprůkazná.

Relativní srovnání rizika rakoviny u dětí do pěti let ve vzdálenosti do pěti kilometrů od elektrárny a ve vzdálenosti větší. Srovnává se situace v okolí varných reaktorů (BWR), tlakovodních reaktorů (PWR), všech jaderných elektráren dohromady (NPP), jiných jaderných zařízení, např. výzkumných reaktorů (other sides) a všech zařízení dohromady. Vyznačené intervaly statistické nejistoty jsou vyznačeny na úrovni spolehlivosti 90 % (2 sigma je 96 %). (Prezentace Alfreda Kőrbleina)

Relativní srovnání rizika rakoviny u dětí do pěti let ve vzdálenosti do pěti kilometrů od elektrárny a ve vzdálenosti větší. Srovnává se situace v okolí varných reaktorů (BWR), tlakovodních reaktorů (PWR), všech jaderných elektráren dohromady (NPP), jiných jaderných zařízení, např. výzkumných reaktorů (other sides) a všech zařízení dohromady. Vyznačené intervaly statistické nejistoty jsou vyznačeny na úrovni spolehlivosti 90 % (2 sigma je 96 %). (Prezentace Alfreda Kőrbleina)

Výsledky KiKK studie

Na základě tlaku na zavření jaderných bloků po zahájení Energiewende koalicí s účastí zelených pak byla zahájena již zmiňovaná KiKK studie. Ta zahrnula pouze všech 16 tehdejších německých jaderných elektráren, pouze děti do pěti let věku, daleko přesnější informace o vzdálenosti bydliště od elektrárny a také pozdější případy po roce 1996 (celkově se tak pokrylo období více než 20 let). Zároveň se jednalo o případovou studii, která srovnávala případy z dané oblasti a kontrolní vzorek srovnatelných parametrů jiných než poloha bydliště u elektrárny. Celkově bylo využito 1592 případů rakoviny v okolí elektráren (ovšem ve vzdálenosti do 5 km pouze 77), v kontrolní skupině to bylo 4735. U leukemie to bylo 593 případů v okolí elektráren (do 5 km od nich pouze 37) a kontrolní skupina 1766. Je pochopitelné, že při použití stejných, jen o trochu zvětšených souborů dat je výsledná statistická nejistota podobně velká. Kromě nejbližšího okolí do 5 km od elektrárny se nepozoruje žádné zvýšení rizika rakoviny u dětí do pěti let. V blízkosti do 5 km se pozoruje o 28 případů více rakoviny než podle dat jinde v Německu (oproti 77 pozorovaným případům se předpokládalo 46) a u leukemie se pozoruje o 20 případů více (oproti 37 pozorovaným případům se předpokládalo 17).

Závislost zvýšení rizika výskytu leukemie u dětí do pěti let v závislosti na vzdálenosti jejich bydliště od elektrárny v kilometrech. V tomto případě jsou vyznačené nejistoty jedno sigma (úroveň spolehlivosti 68 %). (Prezentace Alfreda Kőrbleina)
Závislost zvýšení rizika výskytu leukemie u dětí do pěti let v závislosti na vzdálenosti jejich bydliště od elektrárny v kilometrech. V tomto případě jsou vyznačené nejistoty jedno sigma (úroveň spolehlivosti 68 %). (Prezentace Alfreda Kőrbleina)

Na grafu je vyznačen výsledek pro závislost relativního rizika výskytu dětské leukemie na vzdálenosti od elektrárny. Je vidět že zvýšení rizika je v datech pouze pro vzdálenost do 5 km a v mezích dvou sigma je i v tomto případě nulové zvýšení rizika. Navíc je jasné, že z jednoho bodu lze těžko něco říci o průběhu změny tohoto rizika se vzdáleností.

Nejen na základě této studie se podobné analýzy prováděly i v dalších státech, například ve Velké Británii, Francii, Švýcarsku a Finsku. V závěrech těchto studií se konstatuje, že na statisticky významné úrovni se v okolí jaderných elektráren nepozoruje zvýšení rizika dětských rakovin. Podrobná britská studie je dostupná například zde. Jisté klastrování ve výskytu dětský rakovin se pozoruje, ale je podobné tomu, které se vyskytuje i u některých průmyslových sídel, které s jadernými zařízeními nesouvisí.

Dozimetrická situace v elektrárnách i jejich okolí je velice pečlivě sledována a ví se, že příspěvek elektrárny je o několik řádů menší, než je přírodní pozadí a než by byla hodnota, která by měla vliv na výskyt rakoviny. Lze tak velice těžko spojit případné zvýšení počtu rakovin s radiací. Alfred Kőrblein sice nabízí hypotézu, že podstatná není velikost dávky, ale krátkodobá rychlá změna, například při výměně paliva v reaktoru. Problém je, že takové změny i dramatičtější jsou i v hodnotě přírodního pozadí, při transatlantickém letu nebo řadě zdravotních radiodiagnostických metod. A žádný jejich vliv na zvýšení počtu rakovin se nepozoruje.

Závěr

Jak je vidět, příslušné studie neukazují v rámci statistických nejistot svých výsledků vliv blízkosti jaderné elektrárny na výskyt rakoviny u dětí. Získané zvýšené hodnoty pro děti mladší pěti let a s bydlištěm do pěti kilometrů od elektrárny dovolují v mezích dvou sigma (úroveň spolehlivosti 96 %) i hodnotu nulového zvýšení rizika. Je třeba zdůraznit, že pozorovaný počet případů dětských rakovin u dětí do pěti let v oblasti do pěti kilometrů od elektrárny je pouze několik desítek za více než dvacet sledovaných let. Navíc případné navýšení rizika nelze vysvětlit radiací a takto kauzálně spojit s jadernou elektrárnou. Je tak vidět, že statistická nejistota příslušné epidemiologické studie a nemožnost případný efekt spojit s radiací nedovoluje na jejím základě tvrdit, že jaderné elektrárny zvyšují riziko rakovin u dětí.

Problém je, že podobné skupiny jako Jihočeské matky, které nepotřebují, jak zdůrazňuje paní Monika Machová Wittingerová, statistiku a vědu, prostě bez jakéhokoliv přemýšlení a vysvětlení kontextu vezmou číslo a hlásají, že se v okolí elektrárny zvedá riziko rakoviny dvakrát. Je třeba připomenout, že přesně takovým stylem využily zelené organizace v Německu popsanou studii při přesvědčování veřejnosti o nebezpečnosti jaderné energetiky a prosazování Energiewende. Výsledkem jejich kampaně tak je, že se v Německu jaderné elektrárny zavírají a nové uhelné, které jsou těmi největšími v Evropě, naopak otevírají (viz podrobněji zde). Přičemž vliv emisí z uhelných bloků (teď nemám na mysli oxid uhličitý) na zdraví je na rozdíl od vlivu jaderných elektráren jasně prokázán. Například i studiemi na Ostravsku prováděné Radimem Šramem, který byl také účastníkem popsané besedy. Němci tak na základě strachu s neprokázaného a extrémně nízkého rizika provozu jaderných elektráren zavírají jaderné bloky a prodlužují intenzivní využívání uhelných bloků, které vedou k prokázaným a relativně značně vysokým zdravotním rizikům. Naše společnost bohužel právě kvůli názorům o nepotřebnosti statistiky a vědy, které reprezentuje paní Machova Wittingerová, nedokáže racionálně hodnotit rizika. Ale nutnost analýzy a porozumění číslům a statistice jsem už paní Machové Wittingerové na Oslovi vysvětloval zde. A podrobněji vše rozebráno i v knize Fukušima I poté.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist