Bezzubá Paříž

Pařížská dohoda je dalším dokladem o existující mezinárodní realitě. Prokazuje se, že rozvojový svět nebude nikdy souhlasit s jakýmkoliv legálním závazkem o snižování emisí CO2. Došlo k předpovídaným úvahám nezávislých pozorovatelů, že bude jednotlivým rozvojovým státům ponecháno rozhodnutí, zda budou omezovat emise a v jaké míře by to mohlo být.

Dohoda je tedy o dobrovolném základu, jenž umožní jednotlivým státům realizovat jejich vlastní protiuhlíkové cíle bez jakýchkoliv závazných smluv nebo mezinárodního dozoru.

V kontrastu ke Kjótským protokolům odstraňuje „Paříž“ legální závazky k zachycování a k redukci emisí CO2. Tyto „Pařížské dohody“ odstraňují také bláznivý chvat do nerealistické „dekarbonizace“, tedy akcí ekonomicky a politicky sebevražedných.

Na druhé straně je to nová závažná zbraň do arsenálu klimatických alarmistů. Jejich novým argumentem je úspěšné odhlasování vědecké pravdy na fóru profesionálníchneodborníků v přírodních vědách. Starší z nás si ještě pamatují kampaně, kdy si Ústřední výbor odhlasoval – tehdy jednomyslně –, co je skutečná vědecká teorie a co byla buržoazní pavěda. Nyní nám nejvyšší političtí představitelé jednoznačně sdělili, že se klima zhoršuje, neboť se otepluje a nedej bože, aby se teplota přehoupla přes 2 oC oproti před-industriální éře. My tomuto kiksu přírody zabráníme, když nebudeme spalovat uhlí, naftu a plyn z podzemních nalezišť, tedy fosilní paliva. Snad už aspoň skončíme s bioplynem, protože jeho spalováním podle alternativců sice také vzniká CO2, ale ten je jiný než oxid uhličitý při spalování fosilních paliv.

S tou maximální přípustnou teplotou v rámci současné teplé fáze byste, páni nejvyšší představitelé, měli zacházet opatrněji, protože za posledních 12 000 let, tedy v období kladení základů našich civilizací a při jejich rozvoji, úspěšně asistovaly teploty až o 3 oC vyšší, než je průměrná naše. Mluvíme stále o klimatu, tedy průměru za nejméně 30 let. Nejčerstvější údaj je tedy průměr za období 1985-2015. Získaná hodnota přísluší roku 2000. Mé zkušenosti pedologa, tedy ne-klimatologa, by v holocénu daly přednost průměrování za 100 let místo příliš krátkých 30 let. Pak ten graf vývoje teplot v holocénu je hladší a ne tak roztřepený. To jsem si jen tak zkusil míru roztřesenosti grafu v závislosti na délce zprůměrované teploty. Je na to jednoduchá metoda klouzavých průměrů. Jako hodnověrná data jsme si brali teploty z postupně se zvětšujících hloubek vrtů na jednom místě v ledovci. Určení teplot bylo na změřeném množství izotopu kyslíku v ledu a potom také z izotopu vodíku v metanu.

Ale to už jsou detaily. Podstatné je určení teplot za statisíce let před tím, než jsme vynalezli teploměry. Vše na stejném místě. A klobouk dolů před vůbec první sovětskou expedicí, která začala vrtat v roce 1957. Žádný velký komfort si neužili. Kromě těchto dlouhých řad teplot za statisíce let mají klimatologové množství nepřímých, teoreticky přísně kontrolovaných postupů ke stanovení teplotních řad. Jsou však o dva až tři řády menší než v ledovcích, tedy za stokrát až tisíckrát kratší období.

I v tomto porovnání má život politika jepičí délku, ale kolik škody může nadělat těmi svými „Pařížemi“.