Když jim ten jejich klimatický COP21 zkrachoval, tak nám nezbývá než se radovat

Uveřejněno dne 5 ledna 2016 000 10:47

Minulý týden jsem na večírku narazil na starého spolužáka z Oxfordu, který strávil celý svůj pracovní život přisátý k cecíku Velké ekologie: je to ředitel trvalé udržitelnosti hrabství Wessex nebo je to nějaká taková jiná ne-práce. Právě jsem se vrátil z konference COP21 v Paříži, a když jsem mu to říkal, oči se mu rozšířily radostí.

„Ale co teď budeš dělat?“ řekl.

„Co myslíš, že budu dělat?“ řekl jsem.

„No, vždyť pro tebe to všechno skončilo, ne? Věda je daná. Vy popírači jste to v podstatě projeli…“

Což bylo dost příšerně podobné tomu, co plácala vůdkyně britské Strany zelených Natalie Bennett, když jsem s ní včera debatoval na rádiu LBC o katastrofálních výsledcích klimatického summitu COP21. Podle Natalie jsem byl něco na způsob dinosaura, s nimiž se lidé jako ona nemají už moc zapotřebí bavit, protože naše názory byly teď už zdiskreditované, a v té debatě už pro nás není žádné místo.

Sebeklam? Kognitivní disonance? Ne, řekl bych, že psychologické trauma a zmatenost, kterou Zelenouši teď s debaklem COP21 prochází, je daleko horší než jen tohle.

Proti nim vypadají japonští vojáci, co na odlehlých pacifických ostrovech pořád ještě bojují ve II. světové válce za císaře Hirohita, dost informovaně a rozumně; proti nim vypadají ti cestující na Titanicu, ustaraní z toho, zda bude dost ledu i na zítřejší večerní gin s tonikem, jako střízliví a prozíraví. Vypadají jako postava Jonathana Pryce v temném koutě filmu od Terryho Gilliama, rozvalující se se svým už mrtvým mozkem v křesle, úplně mimo ve svých iluzích a dementně si pozpěvující úvodní melodii filmu Brazílie – což opravdu dost sedí vzhledem k tomu, že v Brazílii – konkrétně v Riu – celý ten klimatický nesmysl začal, což už vypadá jako od nepaměti, Summitem Země v roce 1992.

Mezi tím skutečný svět v reálu vypadá nějak takto:

Primární spotřeba energie 2014

image_thumb99

 

A takto:

Spotřeba ropy, plynu a uhlí

image_thumb100

A takto:

Primární spotřeba energie

image_thumb101

Tyto grafy, které pochází ze Statistického přehledu světové energetiky 2015 od BP, nám vypráví poněkud jiný příběh, než je ta povídačka, kterou v Paříži v posledních pár týdnech tak zavile protlačovali.

Mám dojem, že pro většinu z vás je význam těchto informací zjevný. Ale pro ty, jejichž kvalifikace pokrývá jen takové oblasti jako věda o životním prostředí, studie kultury hoverboardů a kultury znásilnění, ekologie, trans-genderové studie, management péče o lední medvědy nebo něco podobného, mi dovolte stručně vysvětlit, v čem je problém.

Lidem ve skutečném světě na těch zelených kecech už nezáleží. Myslívali si, že možná trošičku záleží, ještě tehdy, když to vypadalo, jako by důkazy naznačovaly, že svět se ohřívá souběžně s tím, jak stoupala koncentrace oxidu uhličitého, a když klimatičtí učenci pořád ještě vypadali jako ctihodní a důvěryhodní lidé. K žádnému ohřívání ale už skoro 19 let nedochází, takže tato konkrétní teorie – antropogenického globálního oteplování – je rozmetaná na kusy.

A globální ekonomika teď chce prostě dělat to, co chtěla dělat vždy už od Průmyslové revoluce, tj. růst!

A způsob, jakým to bude dělat – jestli mají Čína a Indie do této věci co říct, a to jako dva nejrychleji rostoucí emitenti CO2 hodně mají, tak to budou zkoušet přes ozkoušená a prověřená a levná a efektivní fosilní paliva, ne přes okrajové, předražené, neefektivní a nespolehlivé obnovitelné energie.

Takže nám v následujících týdnech a měsících nezbývá nic jiného než Zelenouše trápit jejich totální idiocií, jejich směšnou tupostí a dech beroucím propadákem jejich snah.

Bude to těžká práce. Ale někdo ji udělat musí. A tak jsem se obětavě rozhodl, že jedním z těch lidí, co to budou dělat, budu muset být já.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist