EVROPA: Jsou to „uálové“!

Při čtení sobotních Lidových novin jsem měl pocit, jako bych zažil něco dokonalého. Něco úžasného! Jako kdybych byl hvězdářem ve středověku a najednou bych uslyšel větu: „… a přece se točí!“ A mně by se v hlavě srovnaly pochybnosti o tom, že Země není středem našeho vesmíru. A pochopil bych, co je heliocentrická soustava.

Anebo kdybych byl svědkem toho, jak někdy ve třetím století před Kristem lítá po ulici Syrakus nahatý chlap, jistý Archimedes, a volá, že „těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno silou…“ a já bych hned chápal, proč mi v lázni plave…totiž ééé.. proč po moři u Syrakus plavou lodě, i když jsou těžké, a tak vůbec.

Nadšení ve mně vzbudil naprosto geniální vynález jistého P. Kamberského, když vynalezl pojmenování pro zdejší intelektuály bez intelektu: uálové. Už vím, jak pojmenovat nezapomenutelnou Kateřinu Biomasu Jau Jau, z jaké líhně je genius z pražského magistrátu, co navrhoval pražské cyklostezky. Který vážně uvažoval, že by v Praze mohlo až půl milionu lidí jako hlavní dopravní prostředek k cestám do zaměstnání i za zábavou využívat kolo, tedy bicykl.

Teď zrovna mě napadá obrovské množství „uálů“. Třeba jeden, co tvrdí, že když bude každému prodavači sedět za zadkem elektronický dráb, který bude hlásit tomuto „uálovitému“ naddrábovi každou prodanou položku, vypukne u nás ráj. Dotyčný „uál“ nějak nepochopil, že u nemiliardářů ekonomika funguje jinak a aby bylo co zdanit, je potřeba něco vyrobit.

Předem bych prosil, aby si laskavý čtenář nepletl „uály“ s obyčejnými grázly, byť patří nerozlučně k sobě. Tak třeba parta grázlů vymyslí, jak si namastit kapsu na fotovoltaice. A vymyslí plán. Zaplatí euro- i naše poslance, aby vymysleli zákony, které by to umožnily. Ovšem aby ty zákony prošly, je nutno pomocí presstitutů, jak je nazývá na webu „pracující lid“, vytvořit mediální propagandistickou smršť, která vytvoří dojem, že je to něco úžasného. A potřebného.

Prosil bych, aby osoby duševně mdlé nezačaly ihned ječet, že „to se nemůže stát nikde jinde než v Česku“. Protože naši prodejní novináři jsou často jen odvarem svých zahraničních kolegů. Nezapomenutelným vzorem pak byli novináři francouzští v době Napoleonova návratu z Elby a dobytí Paříže. O několik století pak najdeme příklad u novinářů anglických, třeba v době Mnichova. Dnešní pramen moudrosti těch našich, britský The Guardian, je pak dle názorů mnohých skutečných vzdělanců mimořádně silnou směsí novinářských presstitutů a „uálů“.

V průběhu shora popsaných dějů, jak co ošidit, jak koho okrást, jak co „podojit“, totiž vstupují skoro vždy do hry „uálové“. Bez nich by to nešlo. Mají většinou podobu středo- a vysokoškolských studentů, různých asistentů, případně též docentů a mnoha dalších. Kteří se sami pojmenovávají politology, genderisty, ekologisty atd. Též se vydávají za ombudsmany, nezávislé sociology, odborníky na energetiku, různé pachatele a poskytovatele dobra (lidově zvané „dobrosery“) a podobně. Jejich odborná kvalifikace je většino tak „odborná“, jako u Kateřiny Biomasy. Neplést se skutečnými intelektuály! „Uálové“ se vyznačují tím, že sami nic nevytvářejí, ani nic nezkoumají, nedej bože aby něco tvořili. Jen spotřebovávají.

Tyto typy byly, jsou a budou. Kdysi to tito lidé ale měli složitější. Museli původně, kdysi v dávnověku a středověku, přeci jenom získat nějaké vzdělání. V dnešní modernější době, hlavně od 20. století, pak stačil vhodný původ a politická strana. A už byl „uál“ ve funkci. Abychom vynechali nejhroznější příklady ideologů masových vrahů, podívejme se k nám, v době, když už jak se říkalo šlo o „ho…uby“. Blbost a „uálové“ kvetou v každé době. Například když vzdělanci a polovzdělanci v osmdesátých letech kladli otázku: „Dožijí se roku 2000?“ A v hnutí Brontosaurus spolu s nadšenci a různými „uály“ zachraňovali lesy a kolektivně nás strašili, a dodnes straší, že když nezajistíme

– životní styl postavený na jiných, zdravějších hodnotách, než je konzumní přístup,
– nebudeme rozvíjet „podporující“ a „otevřenou“ společnost – tzn. vědomí, že jsme především součástí celku,
– nezajistíme rozvoj proaktivní občanské společnosti jako cesty ke skutečnému využití potenciálu demokracie a svobody, k rozvoji důvěry mezi lidmi a tím vlastně ke štěstí
– a až na posledním místě a jen zprostředkovaně budeme ochraňovat přírodu coby úkol obnovy přírodního a kulturního dědictví jako nástroje k vytváření zdravých vztahů,

zhyneme my i příroda. A najednou skončil komunismus, kapitalismus zařídil odsíření elektráren a vzduch se dá dýchat a stromů je u nás o 100 % víc než v roce 1914.

Do té doby u nás za pomoci stranických „uálů“ řádila meliorace, podporovaná jakoby vědátory, Stranou a houfy mladých „uálů“, až skoro zničili ve jménu pokroku a míru celou krajinu.

Pak se rychle „uálové“ přesunuli do nových pozic takzvaných a jakoby „lidskoprávních organizací“ a vydali se na cestu k novým korytům. A naše školy začaly chrlit „uály“ ve velkém, maturanty, kteří by neměli dostat správně ani výuční list, bakaláře a magistry, kteří by dřív neměli ani na maturitu.

„Uálové“ v Bruselu dovedli Evropu na pokraj krachu, vítají imigranty, aniž by tušili, co činí. Asi tak jako íránští studenti, kteří žili v naivních představách o svobodě a demokracii, kluci v džínách a studentky v tričkách s výstřihy vítali ajatolláha Chomejního. Aby jich pak milion zemřel v náboženské válce s Irákem a děvčata byla bičována a vězněna za to, že jim vykoukl zpod šátku pramen vlasů.

Nejmocnější „uál“, tedy intelektuál bez intelektu, jistý Obama, vede USA a celou atlantickou civilizaci ke zkáze. Kdysi se říkalo, že aktivní blbec je horší diverzanta. Dnešní „uály“ lze počítat k aktivním diverzantům a blbcům dohromady.

Škoda jen, že čeština není světový jazyk. Stále jsme se – my, euroatlantičtí zastánci a milovníci té staré demokracie – neshodli na důrazném pojmenování všech těchhle pomatenců a škůdců.

Škoda, slovo „uál“ se světovým nestane. Otázka je, zda nám zbyde čas nějaké jiné slovo hledat. Americko-evropský marxismus nejen vyrobil všechny ty „mašíbly“, ty „uály“ a bohatě platí „presstitutům“. Ale pozval k nám i islám. Jako ti hlupáci kdysi v Íránu.

Co je to skutečný „mírumilovný“ islám, už vidíme a ještě brzo uvidíme i v Evropě. Ovšem pokud budou vládnout mašíblové a „uálové“, nemáme naději. Jako vždy – uvidíme, co udělají Američané. Zda skončí nejstrašnější doba levičáckého blouznění amerických „uálů“, kteří vynesli do čela největší velmoci intelektuálně dutý sud zvaný Barack Hussein Obama.

A zda v EU vydrží u moci „Mutti Merkel“, která je pro Evropu spíše „Stiefmutter“ z pohádky „O Sněhurce“. Sněhurka už otrávené jablko snědla. Byli v něm islamisti. Ovšem: vidí někdo někde nějakého sličného prince?

Sněhurka-Evropa čeká na osvobozující polibek. Prozatím jí sedí na skleněném víku rakve Mohamed. V jedné ruce má samopal, v druhé nůž na podřezávání křesťanů a kolem partu chlapíků s vestami plnými dynamitu.

A „uálové“ přesvědčují trpaslíky Evropany, že to jsou všechno vlastně kamarádi.

Václav Vlk st.

Zdroj