Jak žít s průtržemi

Povodňové sucho skončilo před dvaceti lety

Mraky se otevírají, přívaly deště dopadají na nepřipravené obce a působí škody. Čteme-li o Paříži, o uzavření části metra a Louvru, připadáme si jako v Praze v srpnu 2002. Jinde je to ještě chaotičtější. Postupuje-li povodňová vlna po řece, lze její průběh modelovat a předvídat. Ale na náhlé přívalové deště lze předem jen obecně upozornit, nelze stanovit, kam přesně dopadnou. Je-li to třeba jen kilometr vedle, už to může být povodí jiného potoka a jiná vesnice. Utrhlo se počasí – neřkuli podnebí jako celek – ze řetězu?

Bylo by zajímavé vědět, co si o tom myslí dvacetiletí, kteří za svůj život jinou zkušenost nemají. Starší lidé vyrůstali a rozum brali za stoletého „povodňového sucha“, které skončilo v létě 1997. I proto jim éra povodní (pluviál) připadá překvapivá a vyvolává potřebu ji jednoznačně zdůvodnit.

Když o průtržích mračen píše Frankfurter Allgemeine Zeitung, už v úvodu zdůrazní, že příčinou je změna klimatu (rozuměj způsobená člověkem). Jistě lze upozorňovat na korelaci mezi růstem teplot a výskytem zdivočelých srážek. Ale dělat z té korelace kauzalitu – jasnou příčinnou souvislost mezi emisemi CO2 a průtržemi mračen – moc nejde. U nás v pěti z celkem dvanácti měsíců připadají naměřená teplotní maxima na začátek 21. století. Ale v případě srážkových maxim je to jen jeden měsíc (srpen 2002 vČeském Jiřetíně).

Úterý přineslo „stoletou průtrž mračen“ do Města Albrechtic u Krnova. Za hodinu tam spadlo 120 milimetrů vody (tedy 120 litrů na metr čtvereční). Je to mimořádný objem, ale stále o ligu nižší než třeba přívalové deště z 25. května 1872. Tehdy spadlo v západočeských Mladoticích 237 mm vody za hodinu a půl (sesuvem vzniklo Odlezelské jezero). Téhož dne byla postižena i ves Hředle na výletní trase ze Zdic na Točník. Tamní cedule stále upomíná na přívalový déšť a jeho 29 obětí (víc než nyní v celé Evropě).Národní listy psaly: „Veliká pohroma stíhla část krajův českých. Povodní uvrženo jest tisíce krajanův našich v žalostné neštěstí.“ Ale bylo to v éře předinformační, takže se žádné emoční záběry nedochovaly – ani hruška ve Hředlích, na níž se zachránili přeživší.

Tím vším není řečeno, že se klima nemění a že změny nepřinášejí hrozby. Jen nemá velký smysl je ideologizovat. S přívalovými dešti byl, je a bude problém. Už proto, že předem nelze stanovit oblasti ohrožení. Lze jen pomalu a zdlouhavě napravovat odolnost krajiny.

LN, 4.6.2016

Zdroj