Problém vražedného kyslíku a ekologismus

Uveřejněno dne 16 září 2016 000 10:00
Jedna z poměrně obecně přijímaných teorií o vývoji života na Zemi hovoří o tom, jak fotosyntéza a produkce prudce jedovatého kyslíku zničila během milionů let veškerý tehdejší život na naší planetě. Až téměř k naprostému vyhubení.

Připomněl jsem si tuto velmi pravděpodobnou verzi událostí nedávno vcelku náhodou na internetu (pro zájemce je odkaz ZDE) a shodou okolností krátce poté, co jsem narazil na rozhovor s jedním z mých oblíbenců ze světa ekologie Patrickem Moorem (jde o environmentalistu Moora, nikoliv o astronoma Moora, i zde nabízím pro fajnšmekry ODKAZ). Ten mi připomenul něco jiného. Totiž, že mám rád ekologii, protože je racionální. Nemám rád ekologismus, protože je to ideologie. Řekl bych levicová ideologie, ale já necítím slovo levicová jako negativní z principu. To je však již jiný šálek kávy.

Něco málo k oněm sinicím. Když přišly na to, jak získávat energii ze světla (objevily fotosyntézu), drasticky během nějaký pár desítek milionů let (nebo stovek milionů let) změnily zemskou „chemii“. Což vedlo k takovým roztomilým koncům, jako k vyhubení veškerého ostatního života prostřednictvím mohutné produkce smrtelně jedovatého kyslíku a v podstatě k vlastní sebedestrukci (doba ledová nebývalých rozměrů), která došla téměř k dokonalosti. Jenže „na poslední chvíli“ (která trvala zase nějaké desítky nebo stovky milionů let) se život zachránil a pak relativně rychle vyvinul do nekonečné pestrosti, jakou známe z naší doby (pochopitelně touto „naší dobou“ jsou zase desítky a stovky milionů let).

Jak souvisí Patrick Moore s vražedně – sebevražednými sinicemi? Sinicím, kterých bylo v podstatě nekonečné množství, trvalo v principu nekonečnou dobu (miliarda let je vlastně z hlediska existence člověka jako rozumné bytosti „nekonečno“) než ovlivnily Zemi. Naprosto si neumíme představit ono množství energie a chemických procesů, které se odehrály, než se jakkoliv projevily. Celou planetu bylo nutné nacpat do zkumavky a nekonečně dlouho přidávat nekonečné množství chemických prvků.

Patrick Moore s oblibou připomíná tweet amerického prezidenta Baracka Obamy:„Devadesát sedm procent vědců se shoduje – klimatická změna je skutečná, člověkem způsobená a nebezpečná.“

Pravda je jiná. Sto procent vědců říká, že klimatická změna je skutečná. O tom dnes v podstatě nepochybuje nikdo. Zda je tato změna způsobená člověkem, to je již jiná věc. Zase platí, že když položíme otázku „Má na tuto změnu vliv člověk – ať již malou nebo velkou?“, pak sto procent vědců řekne ano. Existence člověka a jeho činnost mají zjevný a nesporný dopad na klima. Ale opravdu by klimatické změny neprobíhaly, pokud by člověk „nic nedělal“ (seděl v jeskyni a lovil mamuty, například)? O tom se již vědci ani náhodou neshodnou. Již jenom kvůli nezpochybnitelnému faktu, že klimatické změny probíhaly miliardy let před tím, než se člověk vůbec vyvinul (vzpomeňme na sinice). Navíc mírné oteplování započalo (a na tom se většina vědců shoduje) zřejmě již více než před třemi stovkami let. Těžko si představit, jak by měl být člověk odpovědný za minimálně prvních 200 nebo spíše 250 let tohoto procesu. Tak, tak – mluvíme o několika málo stoletích, kdy člověk produkuje chemikálie, které možná něco mění na naší Zemi. Nemluvíme o miliardách let, ale o stovkách.

A pak je zde otázka, nakolik je tato změna „nebezpečná“. V obecné rovině se možná opravdu sto procent vědců shodne na tom, že pro živočišný organismus, jakým je nesporně i člověk, je v principu každá měřitelná změna jeho prostředí potenciálně nebezpečná. Když sinice začaly produkovat kyslík, vraždily svoje méně vyspělé sousedy, kteří fungovali na jiné chemické bázi. Tedy došlo k takové změně jejich prostředí, která byla nebezpečná dokonce smrtelně. A během těch stovek milionů či miliard let vznikly skleníkové plyny, které ochladily naší Zemi tak, že skoro vyhynuly i ty sinice.

Jenže zase tady srovnáváme stovky let a miliardy let, zase srovnáváme produkci člověka (jakkoliv obrovskou) s produkcí organismů, kterých bylo naprosto nekonečné množství a které díky své dominanci zabraly doslova celou planetu.

Někdy by bylo dobré připomenout si, jak malý je člověk (se vším, co kdy vytvořil a spáchal), ve srovnání s přírodou a systémem naší planety. Pak bychom si možná některé otázky pokládali jinak.

Když se průměrná teplota zvýší o třeba i několik stupňů Celsia, zabije to člověka? Jako jednotlivce s velkou pravděpodobností nikoliv. Skutečná otázka totiž zní, co taková změna provede s civilizací (společností) tak, jak ji známe nyní.

Tady jsme u klíčového rozdílu mezi ekologií a ekologismem. Ekonom, ekolog, někdo s vědeckým myšlením, si položí otázku takto: Vědecky prokázaný je fakt probíhající změny. Neumíme definovat její důvod, je tedy třeba se zabývat jejími důsledky. Ekologista však ihned prohlásí, že na vině je lidstvo a musí se začít chovat naprosto jinak. Začne kreslit budoucí modely chování lidí, začne plánovat společnost. Proto je ekologismus primárně levicový v tom smyslu, kde „levice“ není pěkné slovo.

Vliv ekologismu na chování světa je zhoubný. Vede nás k utrácení bilionů dolarů či eur na odvrácení něčeho, co odvrátit s poměrně velkou pravděpodobností vůbec neumíme. Tyto biliony by měly být vynakládány na naprosto jiný účel. Poprvé v dějinách lidstva (poprvé v dějinách planety) máme prostředky a potenciál nepřijmout klimatickou změnu jako osudem daný fakt, ale připravit se na ní a učinit alespoň pokus, abychom se s ní naučili žít.

Místo toho ztrácíme peníze a čas dohodami o omezení produkce kysličníku uhličitého.

Zdroj

Reakce
  1. 4 roky ago

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist