Jan Kraus? To je jen plevel, tvořit znamená ničit…aneb jak vznikají „Stropničtí“ !!!

Uveřejněno dne 17 února 2017 000 8:59
Destrukce hodnot jede na plné obrátky, proto nás nemusí překvapovat úpadek, kterého jsme svědky v přímém přenosu. Bohužel to občas přináší rozčarování i z lidí, jejichž břitký humor je blízký i Vám. Přesto však lež pravdou není…

Téma rozepsaného článku jsem posunul o pár odstavců níže, protože je dokonalou odpovědí na otázku, jak vznikají často neuvěřitelné nesmysly v hlavách lidí jako je M.Stropnický, kterému dnes Jan Kraus poskytl marketingovou podporu ve svém pořadu.

Po excesu s šaškárnou ve studiu, během „kauzy Jiří Brady“, se Jan Kraus ujal dnes role obhájce velikána české politiky Matěje Stropnického. Je s podivem, kolik prostoru je dopřáváno člověku, který vede stranu Zelených, mající, s trochou nadsázky řečeno, zhruba tolik voličů, kolik členů a jejich volební preference se pohybují kolem jednoho, opakuji, jednoho, procenta. A to si ještě troufám tvrdit, že i toto jedno procento je uváděno pouze proto, aby vzbuzovalo povědomí, že vůbec tato strana existuje. Jinak by se veřejnost o jejich existenci dozvěděla pouze v souvislosti s občasnými nehoráznostmi, kterými nás, čas od času, zásobují. Naposledy to byl, pokud se nepletu, návrh, aby tzv.squoting, tedy česky řečeno, svévolné zabrání cizího objektu k vlastnímu užívání bez souhlasu vlastníka, byl součástí českého právního systému.

Dnes se tedy Jan Kraus rozhodl dát mladému komsomolci prostor, aby vylepšil před veřejností svůj obraz po trapnostech v soudní síni, kdy se snažil na sedících dámách neomaleně vynutit místo se známou „argumentací“ „ale já to místo potřebuju, já jdu v neděli do televize“…Ani obrazový záznam, ze kterého je naprosto zřejmá trapnost situace, nebránil M.Stropnickému v obhajobě ve smyslu „o nic nešlo, já vůbec nechápu, čeho jsem se měl dopustit“. A nutno říci, že Jan Kraus byl velmi aktivním obhájcem a podporovatelem zástupce „novodobé politické avantgardy“. Jeho přitakání „já tam nic nevidím, tam se nic nestalo, Vy jste zdvořile odešel“, posoudí každý divák nepochybně sám. Stejně jako povýšenecké „z toho (myšleno negativních reakcí a odsudků) si nic nedělejte, to je plevel, ten sedí doma s čajem, něco napíše a pak se tváří, že byl ve světě“. Jsem si jist, že ani největší, ovšem myslící, sympatizant Jana Krause, nemůže být tak velkým idiotem, aby dokázal akceptovat takovou aroganci.

Arogance, demonstrovaná sebejistota, rádoby suverénně pronášené absolutní odsudky, nehoráznosti pronášené s takovou suverenitou a tak často, aby vyznívaly jako normálnost….tyto projevy jsou základním stavebním kamenem politiky dnešních slunečně multikulturních politických představitelů. Lež může být pravdou navzdory obrazovému záznamu, černá může být vydávána za bílou, bude-li to tvrdit dostatečně dlouho dostatečné množství „těch správných politiků“ a na ně navázaných „celebrit“. Pisoár, lejno, zmačkaný ubrousek, včerejší noviny v odpadkovém koši nebo kus tvárnice je možno vydávat za umění. Pokud se tomu kdokoliv diví nebo dokonce nesouhlasí, je označen za idiota či nechápavého křupana. Destrukce je vydávána za pokrok a běda ozývají-li se, čím dále tím silněji, nesouhlasné projevy obyvatel. Je nutné je umlčet a pokračovat v importu nových evropanů, tedy afroevropanů, ve vymýšlení „nových pohlaví“, protože Bohem vytvořená dvě jsou některým idiotům málo ….a v neposlední řadě v přípravě „nové generace“, pro kterou budou tyto zvrácenosti normou.

Tím se dostávám k původně zamýšlenému téma dnešního článku. Během cesty na hodinu klavíru se na mě dnes obrátila dcera s přáním, zda bych ji nekoupil „takovou knížku, do které může psát a kterou si dnes kamarádka přinesla do školy“. Myslíš deník, odpovídám a ona, že ano, deník, destrukční deník se to jmenuje. Slovo destrukce mě od osmileté dcery trochu překvapilo, ale to už mi vysvětlovala o co se jedná. Je to nepopsatelná zvrácenost, která legitimizuje a do jisté míry vysvětluje, všechna výše popsaná negativa dneška a připravuje novou generaci na přijímání absolutních nehorázností bez protestů. Posuďte sami, odkaz přikládám níže. Podstata tohoto, prý celosvětového bestselleru, spočívá v ničení, které je ovšem vydáváno za tvůrčí vybíjení negativní energie dětí. Sedmi, osmileté děti jsou ponoukány, aby trhaly listy, šlapaly po knize, vyhazovaly ji z oken, polévaly ji čajem, kávou, propichovaly listy a dělaly v podstatě vše co je napadne. Tedy namísto učení sebeovládání a sebekontroly jsou pobízeny k absolutní nesmyslné svévoli. Ačkoliv kanadská autorka tohoto „veledíla“ Kati Smith vidí samu sebe jako „konceptuální umělkyni“ a je bezpochyby přesvědčena o své vyvolenosti, já jsem si jist, že je jasným příkladem psychopata…..bez ohledu na počet prodaných výtisků.

Je však také dalším důkazem toho, v jaké fázi rozkladu se západní civilizace nachází. Dekadentní „umělci“ jsou médii vydáváni za „celebrity“a protěžováni namísto umělců nejedoucích na této rozkladné vlně. Dětská říkanka Jiřího Žáčka o holčičkách, coby budoucích maminkách, je pro pomatence skandální… Unifikované fráze blábolící „politici“ jsou médii protěžováni namísto politiků, jasně pojmenovávajících realitu. A tak vlastně už ani není potřeba se ptát, odkud se berou individua jako M.Sropnický, M.Holan, B.Sobotka, T,Zdechovský a všichni novodobí eurounijní svazáci, aktivisté a všemožní „pošahanci“ vidící sami sebe jako „nový svěží vítr dějin“……ti všichni mají za sebou evidentně velmi intenzivní „destrukční kurzy“.

Škoda jen toho Honzy Krause….a já mu kdysi vždy tak fandil, když šel do boje s medvědem a přál jsem mu dokonce, aby mu i ten Lexikon kouzel zůstal a nemusel ho Saxaně vrátit…..Řeknu vám, přátelé, buďme rádi, že ho vrátil, jinak by se tady asi děly věci….

Hezký a nedestrukční den

Destrukční deník…aneb jak vychovat idioty, které bude možno v budoucnosti využít k destrukci ulic, během demonstrací proti dnes nepohodlným normálním občanům…. (doporučuji poslední video s českou holčičkou, která vám dokonale předvede o co jde)

P.S. Po krátkém vysvětlení, že podstatou lidského bytí je tvoření, nikoliv boření, a neúcta a ničení knih opravdu není „jen taková legrace“, pochopila dcera, že „na tom asi fakt něco bude“ a tím je u nás vyřešena otázka „světového bestselleru“ navždy. Tímto se tedy omlouvám jak „konceptuální psychopatické autorce“, tak „avantgardnímu nakladatelství“, které tento škvár vydalo….

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist