ČT v kauze NP Šumava

Jde o téma, které z nedostatku času nezaznělo na konferenci „Role České televize v naší společnosti“, která se konala v Senátu 11. dubna 2017. Jde o jednu z největších veřejných kauz, která se táhne 20 let. Za tuto dobu došlo k radikální změně rozsáhlého území.

Z kulturní krajiny Šumavy, která živila tamní obyvatele, se stala zdivočelá krajina. Uschly tam lesy v pásmu 42 km dlouhém při státní hranici, došlo k socio-ekonomickým změnám, které způsobily vylidnění Šumavy. Vznikla ideologie environmentalismu a její odnož ideologie divočiny. Ta měla stoupence v různých hnutích s totalitními prvky a v nevládních neziskových organizacích (NNO).

Česká televize se jistě snažila o nestranné a vyvážené zpravodajství, ale redaktoři často nezapřeli své osobní sympatie k divočině a nezasahování do přírody. Takový postoj patří do kategorie „liberální levice“, vyskytující se napříč všech současných parlamentních stran.

Obecně je zřejmé, že Česká televize preferuje ekologické NNO a dělá to dlouhodobě i ve sporech o ochranu přírody v NP Šumava. V historii parku došlo k mnoha vypjatým sporům ekologických aktivistů a jejich blokád kácení stromů napadených kůrovcem. Mezi ty nejznámější patřily blokády Trojmezenského pralesa r. 1998, pralesa na Pramenech Vltavy r. 2000, lesy Na Ztraceném r. 2011. Tyto a další obdobné akce byly vždy atraktivními tématy pro Českou televizi. Šlo zde nejen o emoce, ale i o lidská práva, ohrožení života, policisty a jejich zasahování proti demonstrantům.

Televize přenášela detaily o agresivitě policie vůči blokádistům a pokud-možno je zveličovala.

Výsledkem takových zpravodajství bylo ovlivnění rozhodnutí orgánů státní správy pro nevydání či zrušení výjimky na ochranu lesa zasahováním. V důsledku ne-zasahování uschlo či bylo nuceně vykáceno 54 % státních lesů ve správě NP Šumava.

Historicky lze vysledovat, že pořady ČT v kauze NP Šumava byly převážně postaveny tak, že výsledný dojem a fakta vyzněly ve prospěch fanatických eko-aktivistů a ideologicky nadšených vědců – a nikoliv domorodých obyvatel, obcí, turistů, lesníků a racionálních vědců. Vysílané pořady byly téměř výhradně stavěny na vědeckých poznatcích ideologicky nadšených ekologů a biologů – a ne lesnických odborníků a vědců. Obdobně vyznělo i každoroční zastoupení téma Šumavy v pořadu „Nedej se“.

Tyto vysoce sledované pořady nesporně přispěly ke vzniku generačního problému, kdy krajina přestává být vnímána jako živitelka a člověk – hospodář – je někdo, kdo ničí přírodu. Tato propagace nemálo přispěla k odporu veřejnosti k lesnictví a dřevoprodukci lesů. Vystudovaný lesník je negativní postavou a ochranář přírody je pozitivní ve veřejném mínění.

Dvacetiletá kauza Šumava je příkladem toho, že produkce České televize má obrovskou moc, která dokáže prezentovat ideologicky motivovanou menšinu jako nadřazenou sílu racionálního a demokratického rozhodování. Neúměrná mediální podpora dává hnutím a občanským uskupením váhu, která je schopná oslabit demokratickou moc a většinu. Proto jsem názoru, že veřejnoprávní televize má být pod intenzivnější kontrolou. Když kontrola volenými politiky není možná, měl by to dělat onen volič politiků.

Zdroj