POMOC, TADY SE KOUŘÍ!

Stačilo několik minut a tuzemští bonzáci začali úřadovat. Sotva – tedy několik minut po půlnoci z 30. na 31. května – začal platit zákaz kouření v restauracích, hned se našli duševní mrzáci, kteří zavolali na tísňovou linku pražské městské policie a oznámili, že se někde navzdory zákazu stále kouří.

Jediné, co je na tomto sdělení legračního, je spojení výrazů „tísňová linka“ a „městská policie“. Hovínková polopolicie, jejíž někteří členové možná ejakulují při asistenci u odtahu špatně zaparkovaného auta, nicméně tváří se u toho – se slunečními brýlemi a barety na hlavách – jako příslušníci speciálníchzásahových jednotek, má v Praze už natolik skvělé renomé, že by ji o pomoc ve skutečné tísni volal skutečně jen naiva (čestným výjimkám se omlouvám). To ale opravdu není klíčovým motivem tohoto textu.

Jak je možné, že se v Česku vyskytuje tolik hnusných lidí, jimž dělá radost bonzovat, závidět, psát anonymy? Proč mají u průměrného tuzemského voliče takový úspěch politici, jako jsou Babiš a Zeman – ti, kteří ve skutečnosti „plebsem“ kolem sebe opovrhují a využívají ho jen pro své osobní cíle? To jsou ty hlavní otázky!

Odpověď je složitá stejně tak, jako byla spletitá cesta od listopadu 1989 k dnešku. Jedno je ale víceméně jasné: kdo volí oba jmenované po všem, co oba veřejně předvedli v posledních letech, nebo je kdykoli připraven někoho jiného anonymně udat, je buď tuplovaný hlupák nebo bezskrupulózní gauner.

Zdroj