Bludy zelené obludy

Uveřejněno dne 1 září 2017 000 13:28

Nejsem jistě sám, kdo si všiml, že se nám zvláště poslední dobou v rámci boje proti změně klimatu a pod hesly o ochraně životního prostředí šíří řada tvrzení, která začínají být především díky nekritickým médiím přijímána bez jakékoliv oponentury jako fakt, či spíše jako dogma.

Tento stav nepochybně souvisí i se skutečností, že lidí s přírodovědným a technickým vzděláním vytrvale ubývá v porovnání s obory typu genderových studií. Proto jsem se rozhodl, že v seriálu pracovně nazvaném „bludy zelené obludy“ některá tato dogmata podrobněji rozeberu. Jedním z příkladů je i termín „zelená pracovní místa“, o kterém jsem psal již před nějakým časem, ale (bohužel) na tom textu netřeba pranic měnit ani dnes.

Jedna v poslední době hojně presentovaná pověra je, že „zelená ekonomika“ vytváří nová pracovní místa. Takto běžně argumentují „zelení“ aktivisté při obhajobě různých příkazů, zákazů a nařízení. Podobné sliby lze nalézt i v programu Strany zelených v ČR. Je příznačné, že nikdo z nich nikdy neuvádí cenu těchto míst, stejně jako kdy a z čeho budou zaplacena.

Je třeba si uvědomit, že vytváření pracovních míst obecně je velice drahá záležitost – například vytvoření jednoho pracovního místa v ČR stálo dle studie vypracované v roce 2007 1,6 mil. Kč, v jednom případě až 15 mil. Kč. Při průměrné výši platu 25 000 Kč by vyšlo daleko levněji tento plat vyplácet přímo. Navíc jde ve většině případů o místa v „montovnách“, a jejich stálost je tedy velice diskutabilní.

Druhý problém je samotný vznik (a reálná potřeba) pracovních míst – jejich vzniku lze jistě snadno dosáhnout omezením využívání techniky např. v zemědělství. Na počátku devadesátých let minulého století pracovalo v ČR v zemědělství 550 tisíc evidovaných zaměstnanců, v roce 2009 tento počet klesl na úroveň cca 120 tisíc pracovníků. Pokud srovnáme čísla z okolních zemí, roku 1950 bylo v zemědělství zaměstnáno 23 procent německých pracovních sil, ve Francii to bylo 31, v Itálii 44 a v Japonsku 49 procent – do roku 2000 se však u nich zemědělské populace zmenšily pod 5 procent – především díky rozvoji technologií. V minulém století byl pak počet osob zaměstnaných v zemědělství ještě vyšší.

Přitom dneska nikde nevidíme, že by tihle lidi skončili na dlažbě a neměli do čeho píchnout. Prostě přirozeně nalezli uplatnění v jiných odvětvích.

Pokud by tedy došlo na základě politického rozhodnutí – a to lze provést i nepřímo například tvorbou a prosazením vhodných norem (jak se ostatně již děje) – k omezení velkochovů a velkoplošného obdělávání půdy, zcela zákonitě vzniknou nová pracovní místa. Budou to ovšem místa, která bude muset někdo zaplatit. A ten „někdo“ bude nepochybně občan.

Pokud tuto úvahu doženeme do extrému, umožnil by v zemědělství zákaz „neekologických“ traktorů a jejich nahrazení daleko „ekologičtějšími“ domácími zvířaty (zajišťujícími současně produkci ekologických hnojiv a šetřícími fosilní paliva) jen v ČR vznik cca 2 000 000 pracovních míst. Není zajisté třeba zdůrazňovat, při jaké produktivitě a jaké životní úrovni. Jsem jen zvědav, kdy to naše „zelené“ napadne.

Stručně řečeno, žádná „zelená“ pracovní místa neexistují. Existují jen pracovní místa vzniklá na základě potřeb a požadavků občanů – tedy nenáviděného trhu – a místa vzniklá díky nařízení. Tedy místa, která nevytvářejí pro občany nic užitečného a jen jim vytahují peníze z kapes. A občané by měli bedlivě zvažovat, zda tato pracovní místa chtějí ze svých příjmů platit.

V konečném důsledku je totiž zaplatí hned dvakrát. Poprvé skrze dotace a subvence ze svých daní. A podruhé pak ve vyšších cenách v obchodě u pokladny.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist