Černobylská katastrofa a její skutečná příčina

Uveřejněno dne 19 ledna 2011 000 12:06

cernobylJe to již skoro 25 let od explose jaderného reaktoru č.4 černobylské jaderné elektrárny, ale dodnes o opravdových příčinách tohoto neštěstí referovali jen krátce vysílač Radio Liberty a Radio Free Europa.

Oba vysilače po pádu železné opony a rozpadu sovětské říše byly zrušeny, poněvadž jejich žurnalistické činnosti již nebylo zapotřebí. Že jejich zpravodajství bylo pravdivé jsem si mohl ověřit porovnáním expertisy německých odborníků  ochrany proti záření, která se mně dostala tehdy, jako zaměstnanci Radiochemické laboratoře firmy Hoechst, k přečtení. Do veřejného  tisku nebylo možno tenkrát zprávu o skutečných příčinách této katastrofy přinést, poněvadž to znamenalo „vměšování se do vnitřních záležitostí“, tehdy ještě mocného, Sovětského svazu.

Ve snaze zvýšit produktivitu komunistického hospodářství si ideologové KSSS vymyslili tzv. socialistickou soutěž o titul „Brigáda socialistické práce“. Všem zaměstnancům větších i menších podniků se stalo povinností být členem takové brigády, která měla ve svých kriteriích vždy cíl zvýšení produktivity práce a hospodářských výsledků. Vedoucí takové brigády byl vždy zasloužilý, čti ideologicky přesvědčený, komunista.Přeneseme se nyní do tamějších časů.

Jaderná elektrárna Černobyl měla 4 jaderné tzv. trubkové reaktory, které jako moderátoru používají grafit, poněvadž v SSSR sloužily jaderné reaktory nejen k výrobě elektrického proudu, ale též jako zdroj suroviny pro výrobu vojenského Plutonia 239, potřebného k výrobě atomových zbraní. Tento typ reaktoru slouží k tomuto účelu i v jiných zemích, ale tam jsou pod přísnou vojenskou kontrolou. Výroba elektrického proudu je v těchto případech nezajímavá.
Jinak tomu bylo v Černobylu. Z ideologických důvodů bylo nutno ze zaměstnanců čtyř reaktorů vytvořit čtyři brigády socialistické práce. Hlavním soutěžním kriteriem byly KWh vyrobeného proudu. Každý z těchto reaktorů musil  čas od času do revise a po tuto dobu samozřejmě nedodával el.proud. První tři reaktory měly tuto revisi již za sebou, a proto reaktor 4 v soutěži  o „hrdý titul“ Brigáda socialistické práce vedl, jenže musel do revise  a vítězství bylo tím pádem značně ohroženo. Vedoucí této brigády se rozhodl vedení obhájit tím, že po odstavení reaktoru bude ještě dále vyrábět pomocí zbylého tepla reaktoru páru a nechá dál běžet turbinu i generátor s tím, že bude tento proud ( který již nemohl splňovat normu kvality el. sítě) dodávat pro potřeby elektrárny samotné. Pro lepší představu myšlenkového pochodu tohoto člověka uvádím, že tento reaktor byl osazen 1350 t uranu a asi 2000t grafitu vše ohřáté na pracovní teplotu 340°C. Po nuklearním odstavením reaktoru tedy nařídil tento soudruh nechat turbinu i generátor pokusně v provozu. Za velmi krátkou dobu ale musil konstatovat, že teplota reaktoru klesla rychleji než-li předpokládal a pára takto vyrobená nepřinesla potřebnou  hnací sílu pro turbinu. Jako přesvědčený komunista tento soudruh prohlásil, že předepsaná doba pro ochlazení reaktoru je zbytečně dlouhá a rozhodnul reaktor,který už předchozím porušením předpisů se nacházel ve velmi labilním stavu, znovu spustit. U tohoto typu reaktoru je nutné vyčkat samovolného zastavení tzv. divokých neutronových proudů, aby nedošlo k nekontrolovatelnému vzniku velkého množství tzv. termických neutronů. Tento problém byl sice odborníkům jaderné techniky znám,  odborníkům  marxismu – leninismu asi ne. Nedodrží-li se tato pausa a reaktor se znovu spustí,  rozjede se zhruba se stonásobným termickým výkonem než-li je jeho normální maximální výkon. Od tohoto okamžiku se nedalo nic zachránit. Chladící systém se během několika minut přehřál a došlo k explosi, kterou je možné srovnat s výbuchem přehřátého parního kotle. Že přitom byl reaktor roztržen a jeho radioaktivní obsah rozmetán do okolí je snad samozřejmé a představitelné i pro neodborníky.

Politické následky Černobylské katastrofy:

Nejprve ta snad jediná positivní. V samotném SSSR  rozvinuli vědci z jaderného výzkumu    kampaň proti vedoucí úloze komunistů na klíčových pozicích v průmyslu a tím zatloukli další hřebík do rakve velmoci – zpochybnili tzv. vedoucí úlohu komunistické strany.

Díky utajení skutečné příčiny této katastrofy se oportunistickým politickým silám hlavně ve SRN podařilo vyvolat strach z jaderné energie, který je dodnes  živen příslušníky Zelené strany a v neposlední řadě i organizací Greenpaece. Jeden z nejhlasitějších odpůrců jaderné energie, pozdější ministr zahraničí SRN Josef Fischer, zvaný Joschka, který se svým sloganem „ Raus aus der Plutoniumwirtschaft“ (opustit plutoniové hospodářství) se v mých očích ukázal jako demagog. Proč tomu tak je vysvětlím v dalších větách.

Samozvaní ochránci životního prostředí, prolezlí zelenou ideologií, při každé příležitosti prohlašují, že není vyřešen problém skladování radioaktivního odpadu z jaderných elektráren, což je jen polopravda. Tvrdí, že jaderné elektrárny musejí proto zastavit provoz a jejich výkon se je nutné výstavbou alternativních zdrojů el. energie. Každý, komu to soudně myslí, musí tento nesmysl zavrhnout. Ale existuje mnohem závažnější důvod proč je doslova nutné výrobu el. energie v jaderných elektrárnách naopak zvýšit. O radioaktivní odpad z jaderných elektráren nemá nikdo zájem. Je zpracován a zataven do  skleněných perel a dokud se nepostaví nějaký rozumný sladovací prostor je ho možné nechat stát v castorech tak, jak přijde po zpracování spotřebovaných  palivových článků. Při dodržení dostatečné vzdálenosti od takového skladu se není čeho obávat. Těsnost castorů je několikrát pojištěna, a protože intensita záření ubývá se čtvercem vzdáleností není újma na zdraví pro lidi a zvířata ani teoreticky možná. Je tedy možno v klidu a bez jakéhokoliv nebezpečí místo pro takový sklad najít. Mnohem nebezpečnější je zastavit chod jaderných elektráren. Politika je jedna věc, kdežto jaderná fysika přírodní věda, či-li dva páry bot.
V tabulce isotopů najdeme, mezi isotopy uranu  plutonium 239 a také jeho rozpadový poločas 24 600 let. Že tento prvek je znám nejen jako složka atomových zbraní, ale i pro svou obrovskou toxicitu přitahuje zájem  teroristů všeho druhu. Představme si kolik generací lidí by se vešlo do jednoho rozpadového poločasu.Je známo, že současné množství Plutonia239, které bylo vyrobeno hlavně v dobách tzv.studené války, by stačilo na několikanásobné zničení veškerého života na zemi. Nejsem sice jasnovidec, ale troufám si odhadnout, že drtivá většina lidí by si toto zničení života na zemi nepřála. Není známo, že by „zelený zachránce“ lidstva Joschka Fischer spolu se svými nohsledy a aktivisté z Greenpaece znali nějaký způsob, jak sprovodit toto plutonium239 ze světa. Zatím je známa jen jedna technologie, jak jej likvidovat, totiž zředit ho do palivových článků jaderných elektráren a jeho energii převést na energii elektrickou. Zásoby plutonia239  při dnešním výkonu jaderných elektráren by postačily zhruba na 200let.

Položili jste si milí čtenáři nyní otázku, která energetická politika je pro lidstvo lepší?

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist