Nastává dramatická změna postoje českého Greenpeace k energetice?

Uveřejněno dne 1 srpna 2018 v 8:44

S velkým zájmem jsem si poslechl vystoupení vedoucího klimatické a energetické kampaně Greenpeace Jana Rovenského v rozhovoru s Martinem Veselovským na DVTV. Jisté náznaky změny postoje českého Greenpeace k jaderné energetice i dalších zelených organizací se objevily již dříve (viz třeba zde), ale v tomto případě jde o první prezentaci opravdu radikálního obratu tak vysokým představitelem této organizace. A to navíc ve velmi hojně sledovaném médiu.

Jan Rovenský – vedoucí energetické kampaně Greenpeace (zdroj Greenpeace).

Jan Rovenský – vedoucí energetické kampaně Greenpeace (zdroj Greenpeace).

V nynějším rozhovoru pan Rovenský sice ještě nepodporuje výstavbu nových bloků, ale velice razantně se staví za co nejdelší provozování stávajících jaderných reaktorů. A dokonce i u Dukovan by stál o jejich provoz celkově 60 let do roku 2045. Taková možnost je technicky reálná, jak ukazuje příprava prvního reaktoru VVER440 na tak dlouhý provoz. Blok Novovoroněž 4 začal provoz v roce 1972 a v rámci celkové rekonstrukce pro dalších patnáct let provozu bylo v nedávné době provedeno i vyžíhání reaktorové nádoby (podrobněji viz zde). Problémem však je, jak se k takové snaze české energetiky postaví Německo a Rakousko. Bude tak určitě přínosem, jestliže v případě nutnosti využití této možnosti ji podpoří Greenpeace a další české zelené organizace.

 

 

Připomeňme si vývoj postoje této organizace k jádru během předchozího čtvrtstoletí. Organizace Greenpeace byla v čele boje zelených hnutí proti stavbě Temelína v devadesátých letech. Hlavně ve spolupráci s rakouskými aktivisty se organizovaly demonstrace, blokády a další přímé akce. Podle prezentací zelených organizací z té doby měly za pár let lehce Temelín nahradit fotovoltaické a větrné elektrárny a pro nahrazení uhlí tak nebyl potřeba. V těchto akcích a snaze o zastavení využívání Temelína pokračovaly tyto organizace i řadu let po jeho spuštění, docházelo i k řadě soudních podání (připomeňme třeba činnost antijaderných expertů Greenpeace Jana Haverkampa a Jana Beránka). Později se Greenpeace více soustředila na snahu, aby po vzoru Německa nebyly české jaderné bloky využívány déle než třicet let. S tím počítá i stále platná energetická koncepce Greenpeace Energetická [R]evoluce, podle níž už měly být bloky Dukovan odstaveny.

Z tohoto pohledu je názor pana Rovenského v rozhovoru s panem Veselovským, že je potřeba provozovat stávající jaderné bloky co nejdéle a bez nich se odstavování uhlí neobejde, radikální změnou postoje. Za takové obhajování jaderných bloků jako ekologického zdroje, který pomáhá snižovat emise CO2, by ještě před pár lety dostal cenu Ropák nebo alespoň Zelenou perlu.

Tato změna postoje je dána hlavně tím, že se stále více zvýrazňuje rozdíl mezi intenzitou využívání uhlí a dalších fosilních paliv ve státech, které jádro využívají a plánují i nadále využívat, a Německem s jeho Energiewende. Francie, Švédsko, Švýcarsko, Slovensko, Velká Británie či Finsko využívají uhelné i další fosilní zdroje minimálně a nízkoemisnosti elektroenergetiky už buď dosáhly, nebo se k ní blíží.

 

Blokáda Temelína v roce 1995 podporovaná Greenpeace (zdroj Jiří Neustupa, Ekolist).

Blokáda Temelína v roce 1995 podporovaná Greenpeace (zdroj Jiří Neustupa, Ekolist).

Německo sice podle plánu uzavírá své jaderné bloky, ale v oblasti snižování emisí a závislosti na fosilních palivech v elektroenergetice je situace dramaticky jiná. Své cíle v této oblasti neplní. Na rozdíl od Česka, které i díky Temelínu snížilo své emise CO2 o více než 40 %, Německu se tento cíl splnit nepodařilo. A to v situaci, kdy také využilo restrukturalizaci a propad socialistického průmyslu v bývalé NDR v devadesátých letech. Ukazuje se, že ještě řadu desetiletí bude muset využívat uhlí a i posléze nahradí jádro i uhlí z velké části plyn. Tedy opět fosilní palivo s emisemi CO2. To navíc vede k dominantní dlouhodobé závislosti na ruských zdrojích. Německo se tak stává z pohledu emisí po Polsku jedním z nejšpinavějších států Evropské unie.

 

Na rozdíl od vizí prezentovaných zelenými organizacemi, že vítr a slunce je zadarmo a cena pro spotřebitele tak v Německu půjde dolů, má nyní německý spotřebitel spolu s dánským i kvůli poplatkům za obnovitelné zdroje nejdražší elektřinu v Evropě. Za takového stavu už i české zelené organizace pomalu přestávají propagovat Německo jako ekologický vzor hodný následování. Alespoň ty, jimž jde opravdu o snížení emisí, ekologii a mají ve svých řadách lidí, kteří alespoň trochu energetice rozumí.

Na otázku, zda se mají stavět nové jaderné bloky, odpovídá Jan Rovenský rozhodně záporně. Zdůvodňuje to tím, že je Česko v současné době významným exportérem elektřiny a má přebytek výkonu. To je sice pravda, ale tato situace se už v roce 2022 může i dramaticky změnit. V té době se u nás odstaví značný výkon v uhelných zdrojích, může jít až o 40 %. Zároveň se v Německu vypnou všechny jaderné bloky a i část těch uhelných. Uhelné se zavřou i v dalších evropských zemích. Samotná Česká republika pak bude mít sice celkovou roční bilanci výroby a spotřeby elektřiny vyrovnanou, ale hlavně v dobách zimní inverze, kdy nefouká, fotovoltaika také dodá minimálně a je vysoká spotřeba elektřiny, bude mít nedostatek výkonu. Mohla by v principu využít dovoz, ovšem na import elektřiny bude v té době spoléhat většina států a nebudou exportéři. Další zlom nastane pravděpodobně kolem roku 2035. Do té doby se odstaví řada dalších uhelných zdrojů a s velkou pravděpodobností i Dukovany. Jejich provozování přes 50 let si lze sice přát, ale nelze na ně spoléhat. Podrobněji je blízka budoucnost rozebrána v článku o možných rizicích a scénářích vývoje elektroenergetiky v Česku.

 

Blokáda Temelína v roce 1995 podporovaná Greenpeace (zdroj Jiří Neustupa, Ekolist).

Blokáda Temelína v roce 1995 podporovaná Greenpeace (zdroj Jiří Neustupa, Ekolist).

 

Už v současné době klesá dostupný výkon v regionu a ceny elektřiny v době, kdy nefouká a sluneční svit není v maximu, výrazně stoupají. Již poměrně brzy se ukáže, zda bylo oprávněné spoléhání Jana Rovenského na dlouhodobé pokračování přebytku výkonu a možnosti importu elektřiny, nebo se uskuteční rizika, o kterých mluvím ve zmiňovaném článku. V každém případě je jasné, že v případě útlumu uhelné energetiky odstoupení od exportu stačit nebude a bude potřeba část výkonu uhelných zdrojů nahradit.

Pokud bude prioritním cílem Greenpeace v Česku opravdu rychlé snížení emisí CO2, je možné, že za pár let bude ve svém vystoupení Jan Rovenský nebo jiný představitel Greenpeace podobně razantně lobovat za co nejrychlejší vybudování nových reaktorů v Dukovanech a Temelíně.

V rozhovoru Martina Veselovského s Janem Rovenským byly podle mě zajímavé ještě dva aspekty. Prvním je diskuze o možném typu reaktoru, který by se pro Temelín a Dukovany využil. Jako pravděpodobně nejvhodnější zmiňuje ruské zařízení VVER1200. V tomto názoru s ním souhlasím. V současné době se po celé řadě zpoždění spouští v Číně první blok EPR firmy AREVA v elektrárně Tchaj-šan a blok AP1000 v elektrárně San-men. I tyto reaktory tak budou mít fungující příklady. Výhodou Ruska je však to, že její první blok v Novovoroněžské elektrárně v provozu již více než rok a běží i druhý blok v Leningradské elektrárně. Další bloky v Rusku i zahraničí jsou těsně před dokončením a jiné se budují v Rusku i v zahraničí. Ruská firma staví reaktory bez přerušení kontinuálně a dodávky pro ně zajišťují i české podniky. Česko má s těmito reaktory zkušenosti a při jejich výstavbě by se dalo snadno docílit největšího podílu českých firem na ní.

 

Na rozdíl od devadesátých let nyní i představitelé českého ústředí Greenpeace začínají uznávat, že hlavně v zimním období nelze bez jaderných elektráren Temelín a Dukovany přistoupit k zavírání těch uhelných (zdroj ČEZ).

Na rozdíl od devadesátých let nyní i představitelé českého ústředí Greenpeace začínají uznávat, že hlavně v zimním období nelze bez jaderných elektráren Temelín a Dukovany přistoupit k zavírání těch uhelných (zdroj ČEZ).

Námitkou Jana Rovenského proti využití této možností je vznik následné závislosti na Rusku. V případě jaderné elektrárny jsme ovšem schopni její provoz a údržbu zajistit sami, jak je vidět i v případě stávajících bloků v Dukovanech a Temelíně. Palivo má velmi malý objem, je možné je zajistit a skladovat na léta dopředu a produkují je i jiné firmy, než ruské. Zvlášť jasně je to vidět při srovnání možné varianty náhrady jádra, kterou prosazuje právě část zelených organizací. Jde o intenzivní využití plynu. V tomto případě je vytvoření dlouhodobých zásob velmi problematické. Vlastní produkce plynu Evropské unie a jejich evropských spojenců se snižuje a stále více závisí na dodávkách z Ruska. Je to vidět i na příkladu Německa, které prosazuje další plynovody z Ruska a plánuje vyšší využití plynu z této země.

 

Druhým zajímavým aspektem v rozhovoru bylo zdůrazňování minoritních akcionářů ČEZ Michal Šnobra a Jana Rovenského. Michal Šnobr je spojen s několika kyperskými firmami, například Hamafin Resources Limited, Tinsel Enterprises Limited a J&T Securities Management Limited. s a (více zde), jejichž vlastnická struktura je ve většině případů nedohledatelná. Jeho skupina tak spíše připomíná dalšího z finančních žraloků, kteří se dominantně snaží co nejvíce a nejrychleji vytěžit stát či danou firmu, jako byly třeba projekty Viktora Koženého. Nemají zájem na jejím dlouhodobém rozvoji, prosperitě a službě české společnosti. Jan Rovenský je pracovník mezinárodní globální organizace s dost specifickou ideologickou linií. Je otázka, do jaké míry mají tito minoritní akcionáři snahu přispět k tomu, aby ČEZ pomáhal k rozvoji dlouhodobě udržitelné, prosperující, efektivní a ekologické energetiky u nás. Připomeňme, že v případě minulého rozvoje ČEZ podle tehdejších představ Greenpeace by Temelín dnes nestál a Dukovany by už byly zavřené.

Je otázkou, v jakém směru se názory české organizace Greenpeace budou v následujících letech rozvíjet. Není však vyloučeno, že postupně dojde k ještě většímu obratu. Velmi silně to však závisí i na tom, jak se budou vyvíjet pohledy na jadernou energetiku u ústředí Greenpeace. A ty jsou mnohem rigidnější. I u světového Greenpeace však na základě zkušeností s vývojem německé Energiewende muže ke změnám postojů dojít.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist