PROČ EKOFAŠISMUS

Uveřejněno dne 13 srpna 2018 v 10:59

Mnozí se negativně vyjadřují o uživatelích pojmu “ekofašismus”. Jsem přesvědčen, že nemají pravdu (dokonce i ti, kteří sami ekofašisty nejsou).

FAŠISMUS

Fašismus v obecné mluvě znamená totalitní společnost, která nějakým způsobem vykonává tlak na občany a nutí je nedělat věci, které by normálně dělali a naopak k aktivitám, které by spontánně nedělali.
Pokud tento pojem analyzujeme politicky a ekonomicky, tak se jedná o politicko ekonomickou formaci levicového typu, kde stát preferuje různé formy kolektivního vlastnictví a státního řízení ekonomiky a dusí až likviduje osoby samostatně ekonomicky činné (živnostníky) a drobné podnikatele.

Tento systém sice podporují některé velké koncerny, ale právě z toho důvodu, že likviduje jejich drobnější konkurenci a snižuje pravděpodobnost, že by jim ve fašistickém ekonomickém prostředí vyrostli nějací konkurenti. Navíc se fašistický stát vůči vybraným výrobcům chová explicitně ochranářsky a zvýhodňuje je jak státními zakázkami, tak i celními a dalšími bariérami, a to i v situaci, kdy kvalita jejich produkce zaostává za světovou špičkou (či dokonce průměrem).

Ve fašistických státech (obecně, výjimky jistě existují) zásahy do podniků vypadají tak, že podnik sice není formálně vyvlastněn, ale je to stát který přímo nebo nepřímo rozhoduje o tom, co se v něm a v jakém množství a jaké kvalitě bude vyrábět. V některých případech mohou být v soukromém podniku i přímí zástupci státní mašinérie, kteří buď celkově a na nejvyšší úrovni nebo v dílčích situacích podnik řídí.

Málo se ví, že první víceleté hospodářské plány v naší ekonomice byly čtyřleté hospodářské plány nacistického Německa (a nikoli socialistická dvouletka, jak učili komunisté), z nichž první se v době začátku okupace chýlil ke konci a příliš se do dění u nás nepromítl, zatímco druhý už naplno zasáhl i ekonomiku protektorátu. Nepodařilo se mi dohledat, nakolik se rozjel v letech 1944 a 45 čtyřletý plán třetí, ale v protektorátních učebnicích (po tetě) měli čtyřletky rozplánované až do druhé poloviny 50. let.
Fašismus také, podobně jako socialismus, podporuje a řídí odbory a státem či politickou mašinérií řízené odbory představují opět další cestu, jak “usměrňovat” ekonomické aktivity podniků.

Fašismus je obecně řízen shora dolů, takže je na štíru s demokracií. Proto prosazuje i věci nepopulární a lidem škodlivé (jakmile upevní svou moc).

Mimochodem, podobnost výše uvedených atributivních vlastností politiky a ekonomiky fašismu s tím, co prosazuje a nutí členské státy povinně zavádět EU, je ryze zákonitá.

Právě bezohlednost ekologů vůči zájmům občanů, včetně těch, kteří je (z blbosti) podporovali, připomíná velmi silně fašismus i nacismus. Stačí jeden příklad: Auta s dieselovými motory. Tato auta propagovali sami ekologové (a mají smůlu, že si to řada lidí dodnes pamatuje) a řada lidí si skutečně tento typ auta kupovala s motivací “ekologičtějšího provozu”. Načež po pár letech ekologové obrátili, z dieselových motorů v autech se stalo největší zlo, je snaha soudit manažery automobilek, které tato auta vyrábějí, a je snaha (v silně ekofašistickém Německu) trestat jejich majitele zákazy vjezdu do některých oblastí.

OBECNĚJI

On ten fašismus má ještě i jakousi nábožensko – ideologickou stránku (byť se tím velice podobá i dalším totalitám, včetně komunistické). To se projevuje prosazováním naprosto bezduchých hesel, která jsou, po převodu do obecného jazyka, ryzími bláboly. Z válečných filmů (a dokumentů) můžeme tu a tam vidět hesla nacistická, z filmů a televizních seriálů z 50. let a období normalizace na nás zase tu a tam vyskakují hesla socialistická, stejně stupidní a informačně bezcenná, jako např. texty křesťanských modliteb (a mající v podstatě identický “oblbovací” význam). Některá ještě můžeme vidět na pustých budovách těch továren, které zkrachovaly po Velké Sametové tak rychle, že jejich zaměstnanci ani nestačili tato hesla z budov odstranit.

Řada toho, co hlásají ekologové, má spíš charakter článků náboženské víry, které jsou absolutně nevývratné rozumovou argumentací. Je to stav silně podobný jako bludy při některých duševních chorobách – což do jisté míry rehabilituje socialistické psychiatry, kteří pro některé náboženské blouznivce vytvořili diagnostickou škatulku “pomalá schizofrenie”, přičemž zařazení do ní (a příslušnou léčbu) by zasluhovala i řada ekologických aktivistů.

Předchozí odstavec znamená, že významná část “tvrdého jádra” ekologů není přístupna racionální a věcné argumentaci, a je nutné ji zatlačit do pozadí vítězstvím v demokratických volbách a likvidací “vymožeností”, které napáchali.

U NÁS

Pokud se podíváme na předchozí text, pak vidíme zcela jasně, že se prvky fašismu či tomuto zřízení blízkého uspořádání společnosti i ekonomiky objevují i u nás a velice často v souvislosti s tím, co máme nařízeno od EU.

Ono je to do značné míry logické: To, co prosazují ekologové, jsou naprosté hovadiny, jejichž nesmyslnost je jasná i voličům hluboko pod populačním průměrem v oblasti intelektu i vzdělanosti. V naprosté většině případů jsou “ekologická” opatření spojena se značnými výdaji, kterými ekologové, pod praporem s marxistickým heslem “z cizího krev neteče”, zatěžují normální lidi.

Normální lidé by neodhlasovali biopaliva, která ničí motory a jejichž pěstování má silně negativní dopad na krajinu a její druhovou diversitu (včetně otrav zvěře toxiny z řepky), a jako “bonus” zvyšují cenu paliv. Normální lidé by neodhlasovali podporu “alternativních” zdrojů, které jen nutí v klasických zdrojích udržovat vyšší míru pohotovosti (a pouštět teplo “pánubohu do oken”), ničí krajinu (vrtule i solární panely), opět ohrožují řadu rostlinných i živočišných druhů, jsou zdrojem (především solární panely) problematického toxického odpadu a jako “bonus” stojí průměrnou domácnost 2000 Kč ročně.

A pokud by něco takového bylo po masívní lživé kampani i odhlasováno, v demokratických poměrech by došlo k velice rychlé nápravě. Oproti tomu se ve fašistoidním a antidemokratickém prostředí EU oficiálně již léta přiznává, že jak biopaliva tak “alternativní zdroje energie” jsou ekologicky jednoznačně škodlivé, a že by se tudíž “měl změnit pohled na jejich podporu”. Nicméně žádné praktické kroky na toto téma učiněny nebyly a dále jsme, a to ve stále se zvyšující míře, okrádáni a jinak poškozováni těmito (a dalšími podobnými) opatřeními.

Přitom, rekapituluji, bez silné antidemokratizace až fašizace politického systému by byla naprostá většina ekologických opatření neprosaditelná a ten zbytek by byl korigován po následujících demokratických volbách, jakmile by došlo ke konfrontaci ekologie s realitou.

Události v Brně také ukázaly názorně významnou míru korupčního potenciálu u ekologů. Ekologové v Brně léta bojují proti odsunu Hlavního nádraží (jediná rozumná věc z toho, co hlásají), nicméně jak se dostali v Brně do mocenských pozic na radnici, otočili okamžitě o 180 stupňů a pomohli tento škodlivý nesmysl, který bude celá léta obtěžovat občany Brna i příměstí (dojíždějící do Brna za prací a jinými záležitostmi) a následně na dlouhá léta (ne-li navždy) významně znekvalitní městskou hromadnou dopravu.

Z výše uvedených důvodů je jasné, že ekologové bojují proti demokracii a bojovat proti ní budou do roztrhání těla. Jejich obhajoba tohoto boje (oni jsou ti vyvolení a jediní, co tomu, oproti nevzdělanému či ideologicky pomatenému plebsu, rozumějí) je prakticky identická jako ta, kterou zdůvodňovali svou moc klasičtí fašisté i nacisté (a do jisté míry i komunisté). Z tohoto důvodu jsou zelení pro demokraticky orientovaného voliče volitelní asi stejně, jako by byla pro něj volitelná nějaká reinkarnace Mussoliniho fašistů, Hitlerových nacistů, nebo třeba Francových falangistů.
Ekologové prostě nemají v demokratické společnosti co pohledávat.

Název “ekofašismus” je tedy velice výstižný a velice perfektně (byť zkratkovitě) popisuje podstatu politické ekologie.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist