“ALTERNATIVY”, PROSAZOVANÉ ZELENÝMI A JIM BLÍZKÝMI ORGANIZACEMI, JSOU JEDNOZNAČNĚ ŠPATNÉ A OHROŽUJÍ NÁS

Uveřejněno dne 27 září 2018 v 11:31

Na blogu iDnes se objevila úvaha od jednoho z blogerů, která by podle mě neměla zapadnout.

PODSTATA

Autor se zamýšlí nad tím, nakolik jsou rozsáhlé větrné parky na severozápad od nás vinny narůstání suchého počasí. Jde o to, že “větrníky” odebírají proudícímu vzduchu část energie (což je logické a zákon o zachování energie platí i pro ekologii, ač tomu většina ekologických aktivistů nevěří, případně se takové představě aktivně brání).

Jedním z dopadů větrníků je ochlazování vzduchu (dané odběrem energie) a dalším je přeměna luminárního proudění v nadzemní vrstvě vzduchu, zasahující, pochopitelně, desítky metrů nad výšku větrníků, na proudění turbulentní.

Oba uvedené jevy potenciálně snižují množství vody ve vzduchu, protože chladnější vzduch vody udrží méně a při turbulentním proudění voda snadněji kondenzuje do kapének, a ty se za těchto okolností snadněji spojují do velkých kapének, které už se nemohou vznášet ve vzduchu (Stokesův zákon). Dovoluji si připomenout, že na stejném principu funguje vypadávání mléčného tuku ze smetany při “stloukání” másla.

Jinými slovy, větrné parky by měly, alespoň podle toho, co říkají obecně platné zákony pro kapaliny a plyny (a jejich směsi), vysušovat mořský vzduch, hnaný Coriolisovými silami z Atlantiku na evropskou pevninu.

Je jasné, že Německo, které tvoří až na několik málo výjimek rovina, pozvolna stoupající od mořského pobřeží k východním hranicím, z mořského vzduchu nějakou vodu dostane. Stoupání terénu povede ke srážkám (opět ta “nešťastná” fyzika), ale původní úbytek se může drasticky projevit po překročení našich pohraničních hor, kdy vzdušné masy mírně poklesnou a jejich vazebná kapacita pro vodu tím naroste.

NENÍ TO JEDINÉ

Už jsem zde před časem zmiňoval, že s velkou pravděpodobností může “ekologická” destrukce Šumavy za pás sucha, který postihuje oblast Moravy, sahající co do šířky od okolí Brna až po hranice s Rakouskem, protože nad odlesněnými a mrtvým (tudíž neochlazujícím) lesem pokrytými svahy vznikají mohutné stoupavé proudy, které jsou patrně příčinou rozčísnutí dešťových front na dvě části, z nichž ta severní pokryje deštěm severnější oblasti (od úrovně Brna severněji) a jižní zase spíše Rakousko a příhraniční oblasti s ním, a mezi nimi leží pás sucha, kde se uplatní pouze lokální srážky, nezávislé na frontálních systémech, nebo systémy více front, z nichž ta první Šumavu ochladí a umožní přechod těm dalším. I letos byl tento fenomén dobře pozorovatelný na záznamech z meteoradaru, včetně “rozčísnutí” srážkových front nad Šumavou.

JSOU I DALŠÍ PROBLÉMY

K ohřívání krajiny nutně musejí přispívat i plochy slunečních elektráren, jejichž panely jsou téměř černé a tudíž se snadno zahřívají, a navíc je celá plocha zbavena významnější zeleně (nějaké přízemní bejlí sice kolem panelů roste, ale jeho ochlazovací efekt musí být výrazně menší než např. u obilného pole). Je z principu jasné, že tam nemohou být stromy. Protože řada slunečních elektráren stojí na místě původního lesa (nebo alespoň křovisek), musejí tyto stavby zcela jednoznačně oteplovat krajinu daleko více než když na daných plochách neexistovaly. Sluneční elektrárny tedy vytvářejí podobné tepelné ostrovy jako zeleně zbavená zástavba.

CO Z TOHO PLYNE

Měl by tedy platit princip předběžné opatrnosti, a to i pro “ekologické” stavby a instalace, aby bylo nejprve důkladně ověřeno, zda ekologickou situaci nebudou nějakým side efectem zhoršovat, a případně jaký bude u nich poměr cost – benefit.

Je jasné, že s instalacemi mimo naše území nic nenaděláme, ale můžeme si udělat pořádek na našem území a postupně omezit “ekologické” zdroje. Na procento “bezuhlíkových” energetických zdrojů bychom se měli buď zcela vykašlat (i za cenu odchodu z EU), nebo je zcela nahradit rovněž bezuhlíkovými jadernými reaktory.

Na druhé straně má Německo obrovské problémy s vedením elektřiny z oblasti pobřeží Atlantiku, kde nemá žádné kapacity na její spotřebu, do průmyslových oblastí na jihu státu, v nichž chybí energie z důvodu odstavení jaderných elektráren. Je také veřejným tajemstvím, že Německo po odstavení jaderných elektráren produkuje, bez ohledu na naprosto šílené kapacity větrníků v Severním moři a u jeho pobřeží a rovněž i obrovské plochy slunečních elektráren, větší množství oxidu uhličitého než před “ekologizací” energetiky, protože většina “alternativní” energie je zcela bezcenná a musí se pustit do země nebo jinak zlikvidovat (třeba mírným posunem fáze), protože přichází v době, kdy nikdo elektřinu nepotřebuje a nechce, a uhelné elektrárny pak produkují energii jednak v energetické špičce, jednak v době častých výpadků “ekologických” zdrojů, přičemž bez této produkce by se německá energetická síť zcela zhroutila.
Naši zelení již přišli s návrhem vést od hranic podél tratí (aby se to dalo vyřešit zjednodušeně) k rekultivovaným dolům v Severočeském kraji a zde postavit velké přečerpávací elektrárny.
Je to, pochopitelně, nesmysl, a to ze tří důvodů:

  1. Angažovali bychom se ve prospěch zdrojů, fungujících na bázi pochybné a škodlivé ideologie, a patrně bychom za to nedostali žádný rozumný benefit
  2. Režim neustálého zvyšování a poklesů hladiny až o desítky metrů by v uvedených nádržích nadělal dost velkou paseku, protože břehy těchto jezer jsou tvořeny nestabilními a snadno se sesouvajícími horninami. Viděl jsem destruktivní působení takovýchto změn výšky hladiny v Dalešicích, kam se ukládá “nadbytečná” energie mimo dobu energetické špičky z JE Dukovany, aby se posléze vyráběla elektřina v době energetické špičky na turbínách tohoto vodního díla. Přitom se jedná o břehy vymleté řekou v relativně tvrdých horninách.
  3. Nejsou tam dostatečně velké výškové rozdíly, které by umožnily získat z nich dostatek energie na turbínách.

Třešničkou na dortu je, že přes nádrže v rekultivovaných povrchových dolech netečou žádné vodou oplývající toky, samotné nádrže se budou plnit až několik let, takže by se skutečně voda musela prohánět z jednoho jezera do druhého, a pak pouštět zpět, a u obou jezer by docházelo k velkým změnám výšky vodní hladiny. Je také jasné, že takové využití jezera je silně neekologické z hlediska vodní flóry i fauny. V Dalešicích stačí čerpat z pod přehradní hráze nahoru část protékající říční vody.

CO TAKÉ ODMÍTNOUT

Zelení rovněž prosazují návrh velkých slunečních megaelektráren na Sahaře. Dokonce blábolí, že by došlo v této oblasti k více srážkám, což je IMHO naprostá pitomost, protože tepelný ostrov uprostřed Sahary by tamní klima dále silně ohřál a představoval by vážnou hrozbu pro zemědělství v Egyptě a Súdánu. Vznikaly by zde extrémně horké větry, drasticky vysoušející krajiny na západ od těchto instalací.
Druhou věcí je, že politicky problematické režimy na severu Afriky by dostaly k ropnému kohoutu ještě elektrický vypínač, umožňující vydírání evropských států. Zejména pak v situaci, pokud by byly na bázi vizí ekologických šílenců odstaveny další evropské energetické zdroje. Nehledě k tomu, že i v případě loajality severoafrických režimů by byly tyto instalace a vedení od nich do Evropy mimořádně atraktivním cílem pro teroristy a teroristické státy (přitom je třeba zdůraznit, že nejaderný útok na jadernou elektrárnu je považován za útok ekvivalentní útoku jadernému, a je tedy možná i podle mezinárodních dohod za něj jaderná odveta, zatímco útok na “nějaká vedení” takovýto statut nemá, bez ohledu na potenciálně horší následky).

Ukazuje se tedy jednoznačně, že “alternativy”, prosazované zelenými a jim blízkými organizacemi, jsou jednoznačně špatné a ohrožují nás. Měli bychom je důsledně odmítat, klidně i s použitím zelenými oblíbené fráze “i kdyby to odmítnutí mělo zachránit život jediného člověka”.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist