Kdo zastaví vrtule ?

Energie z větrných elektráren je příliš drahá a její dodávka nespolehlivá

Když někdo okrade skupinku neinformovaných lidí dobře vymyšleným trikem, nabídkou skvěle vynášející investice, skořápkami nebo třebas i kampeličkou, noviny jsou plné odsudků.

Když ale prohnaná skupina vážených investorů vymyslí „skvělý“ zdroj elektrické energie a vystaví stovky jednotek vrtulových větrných elektráren, a okrádá jimi společnost jako celek, jsou všichni zticha. Nereagují ani na to, že nekompetentní vláda jim k tomu dá posvěcení, pozemky ke stavbě zdarma nebo za symbolickou cenu, nenávratné dotace, daňové úlevy a jako majoritní vlastník hlavního energetického podniku země jej donutí, aby vykupoval nekvalitní energii ještě za trojnásobek ceny platné pro solidního dodavatele. Za těchto podmínek se to pak šikulům rentuje. My všichni, spotřebitelé elektrické energie, jim to platíme a jinou možnost nemáme. Tomu já říkám perspektivní podnikatelský záměr. Klasik takovou akci nazývá „reelní podnik“. Přesto se na stromě zelenající se investigativní žurnalistiky nepohnul ani lísteček. Zpracován nebo spíše zblbnut postmodernistickými zelenými iniciativami tomu fascinovaně přitaká. Taková teď platí víra: nemyslet, každý má přece právo na svůj postoj. Kdo tedy zastaví to vrtulové šílenství, to veřejně probíhající okrádání a mrhání společenskými zdroji? Čekám na práci vzdělaných publicistů (či snad i novinářů?). Z vysokých škol jen u nás vycházejí ročně desítky lidí graduovaných v oboru ekonomie energetiky. A existují katedry s profesory pro tento obor. Je koho se ptát. Sami se ale neozývají. Nemusí to být výhodné. Vždyť i ČEZ prý ke svým třem vrtulím, jež byly léta k ničemu, postaví další. Nenechá tak dobrý reelní podnik pracovat jen pro ty filuty. I sám chce kus z koláče, který musí pomáhat péci. Dosti pedagogického hněvu. Měl vás pouze přilákat k věcným bodům problému.

Fakta proti vrtulím

Republika má na tento čas dost zdrojů elektrické energie. Nové nepotřebuje. Před časem byly noviny plné výtek, že stavíme nepotřebnou jadernou elektrárnu. Teď je ticho, vždyť jde o postmodernistický hit. Elektřina z větrné elektrárny přitom ekonomicky neobstojí. Je třikrát dražší i se všemi poskytnutými nespravedlivými (a nemorálními) výhodami. Společenské náklady jsou alespoň čtyřnásobné. Potřebuji-li něco vyrábět, základní pravidlo je využít nejdříve jednotky vyrábějící daný výrobek nejlevněji. Po jejich vyčerpání přibírám postupně ty méně ekonomické. V případě elektřiny z větrných elektráren je pravidlo vědomě porušeno a nehospodárnost přenesena na odběratele, který se není schopen bránit. Dodávka elektřiny z větrných elektráren je nekvalitní, vrtošivá. Celá musí být trvale téměř stoprocentně zálohovaná najetým, do sítě připojeným, ale nezatíženým zdrojem. Tato technická nutnost dále zdražuje provoz již tak neekonomického zdroje. Provozovatel energetické sítě musí tedy tak jako tak mít investici energeticky kryjící větrnou elektrárnu a kromě kolísání odběru vyvolaného spotřebiteli ještě vyrovnávat kolísání vrtošivého zdroje. Prvotní energie větru, kterou měníme na elektrickou, je tzv. „řídká“ energie. Je rozptýlená ve velkém objemu prostoru. Na produkci srovnatelné jednotky elektrické energie z „řídkého“ zdroje se spotřebuje úměrně více zastavěných ploch, železa, hmot, atd. než pro transformaci z „hustého“ zdroje, který se využívá v uhelných nebo jaderných elektrárnách. To je důvod té nepřekonatelné neekonomičnosti, ze které nevede cesta. Investor technicko-ekonomického nesmyslu, jakým je větrná elektrárna, by byl jakž takž ospravedlnitelný, pokud by předem odevzdal seznam spotřebitelů, kteří od něj budou kupovat elektřinu za plné společenské náklady. Tedy za čtyř – až pětinásobek normální ceny. Ale to nedělá ani on sám jako původce té zhůvěřilosti. Větrná elektrárna je navíc škaredá a v celých tzv. farmách je ohavná. Kdybyste mi ji postavili do hezké krajiny, například do Krkonoš či Jizerských hor, předem vyhlašuji zorganizování teroristické skupiny, která je bude ničit.

Zdroj