DOPRAVA: Nemám rád moderní auta

Uveřejněno dne 30 ledna 2019 v 9:01

Nechápejte mě špatně, nechci tím říct, že mi vadí pokrok ve vývoji nových automobilů. Právě naopak. Vadí mi jen to, co je s ním v posledním desetiletí uměle, zejména na politickou objednávku, spojeno.

Na začátek a lehce od tématu musím poznamenat, že mě velice mile překvapilo, když jsem na stránkách iDnes v minulém týdnu nalezl tento a tento článek, které v záplavě vnucené eko-doktríny působí jako z jiného světa. Stále ještě existují výjimky, které plují proti proudu politické manipulace i v rámci mediálního mainstreamu. Moc jich už ale není a dříve či později zmizí nadobro. Věty typu: „Ať ekoaktivisté a ti, kteří chtějí jezdit na elektřinu, puknou vzteky“, nebo „Adventní věnec čoudí víc než diesel, proč ho nezakážou?“ zní pro mě v dnešní pomatené době jako balzám na duši. Za mě prostě obrovský palec nahoru, články rozhodně stojí za přečtení celé.

Pokud vlastníte novější auto, jistě znáte ten pocit, když s vámi všemožně šíbuje, usměrňuje vás či upozorňuje, co byste měli nebo neměli dělat, případně dělá věci za vás. Opět, nic proti pokroku, spousta vylepšení posledních desetiletí (ABS, ESP, posilovač řízení atd.) opravdu ulehčuje běžnému řidiči život. I já jako člověk, kterého řízení baví, je oceňuji. Čeho je ovšem moc, toho je příliš. Prostě chci mít možnost řídit auto, ale nechci, aby auto řídilo mě.

Když si sednu do dva roky starého auta, které mám trvale k dispozici, palubní deska a stropní kontrolky se na mě okamžitě rozsvítí červeně a ukazují, ještě než zařadím jedničku, že jsem něco povinného neudělal (obvykle nezapnuté pásy, ačkoliv se vždy před jízdou poutám). Omezující tlačítko devastujícího start-stop systému umístil výrobce záměrně co nejdál od tlačítka startéru, abych na něj v polovině případů zapomněl a proklínal eurounijní emisní direktivy na první křižovatce, kdy mi motor samovolně zhasne (a já ho obratem musím nastartovat). Jako nádavek se samozřejmě start-stop systém nedá omezit trvale, pokud neautorizovaně nezasáhnete do mechaniky či softwaru auta, takže vás tahle pitomost obtěžuje neustále. Prostě nevím, proč mám mít pocit, že mě stát buzeruje i v momentě, kdy sedám do svého vlastního auta. Je to k vzteku.

Můžete namítnout, že mnohé otravné systémy lze v autech povypínat. Neplatí to ale absolutně. A už vůbec to neplatí v případě systémů, které jsou nám, běžným řidičům skryté a které nám do aut protlačili „chytří“ bruselští regulovčíci, údajně pro naše dobro a bezpečí. Tak například od druhého kvartálu minulého roku musí mít každé auto prodávané na unijním trhu namontovanou všemonitorující štěnici Velkého bratra zvanou E-call. Zapomeňte, že bude časem sloužit pouze pro bezpečnost, díky které to EU, téměř bez povšimnutí, prodala apatickému stádu. A chystá se toho víc, mnohem víc. Například černá skříňka, která nesmazatelně zaznamená vše, co se v autě a s autem děje. Myslím, že direktivní vývoj bude završen autonomními vozidly, která se za žádných okolností neodchýlí od pravidel, i kdyby mělo někomu jít o život. Absolutní kontrola státu nad lidmi v oblasti dopravy bude pak završena. Mnozí v tom vidí pokrok a jásají, mě z toho mrazí v zádech. Mimochodem, ne náhodou budou taková auta zřejmě plně elektrická, protože přeci co je elektrické, je moderní a co je moderní, u toho se totální dozor bere tak nějak samo sebou. Nevěříte? Podívejte se do Číny, kde jsou veškerá (ano, opravdu všechna) elektro-auta a jejich řidiči pod naprostým on-line dozorem ze strany státu. Každou vteřinu. A můžete si být jisti, že tento trend velmi brzy dorazí i do „vyspělého“ přeregulovaného západního světa.

Jaká je pak nádhera, když přesednu do svého „analogového“, jedenáct let starého, auta, kde se připoutám, protože to chci já a ne proto, že mě s tím otravuje auto. Motor vypnu v momentě, kdy dochladím turbodmychadlo, tedy když to chci já sám. Ve volantu stále cítím silnici a zpětnou vazbu. To auto prostě stále řídím já a ne naopak. Úžasné.

Dnešní moderní auta jsou jistě skvělá. Neustále se u nich zlepšují jízdní vlastnosti, aktivní bezpečnost, jízdní komfort i kvalita interiéru. Klobouk dolů před tím vším, vysloveně špatné auto si už dnes zřejmě nekoupíte. Současně se ale právě ta samá auta přirozeně, i vlivem drastického tlaku politiků a aktivistů, posouvají k plné automatizaci, absolutnímu (avšak nepozorovanému) dohledu nad lidmi a k totální shodě s vylhanou a agresivní eko-doktrínou.

Mám pocit, že nastává soumrak automobilismu, přinejmenším soumrak svobodné individuální dopravy, tak jak ji dnes známe. A to je sakra špatně, protože k tomu moderní auta nutně směřovat nemusí.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist