Rudá, vlastně zelená záře? Zelený mladík přiměl Šichtařovou k mimořádně drsné reakci

Uveřejněno dne 7 března 2019 v 9:38

Jak si poradit bytovou krizí v hlavním městě? Vyvlastňováním nepoužívaných bytů. Alespoň to si myslí člen bytové komise Prahy 3, donedávna za Zelené, Filip Hausknecht. Autor textů na podporu Kliniky má za to, že by bylo záhodno vyvlastňovat byty zahraničních investorů a těch, kdo v nich provozují službu AirBnB. A to není vše, co by podle něj stálo za vyvlastnění… Ekonomka Markéta Šichtařová se ptá, zda to už není nabádání ke krádeži. Rozhovor s politikem přinesly Lidové noviny.

Již před více než týdnem sdílel Filip Hausknecht tento status ohledně bytové politiky:

„V sobotu jsem měl možnost vystoupit v rámci debaty O bydlení dostupném a důstojném. Shodli jsme se, že je třeba krizi co nejdříve zarazit a přijít s radikálními řešeními, jak z ní ven.

Stěžejní je samozřejmě zahájit masivní státní a obecní bytovou výstavbu a tyto byty následně nabízet za dostupné nájemné. Problematická je ale výše prostředků, které k tomu jsou třeba a ve velkých městech (např. v Praze 3) není ani dostatek prostoru na takový objem bytové výstavby, který by krizi jednou pro vždy vyřešil. Proto jsem do diskuze vnesl ještě další řešení a tím je vyvlastnění. Tento institut by se měl začít používat u bytů, které jsou drženy na investice prázdné, nebo porušují zákony krátkodobým pronajímáním (tzn. nemají živnost a/nebo nesplňují územní plán).

Může se to zdát jako kontroverzní řešení, ale vzhledem k akutnosti problému si musíme položit tyto otázky – jsou pro nás důležitější lidské životy, nebo nedotknutelnost soukromého vlastnictví? Je morální vlastnit několik prázdných bytů nebo domů, když v ČR žije 187.000 lidí bez domova? Jsou nám víc proti srsti majetkové tresty, nebo tresty smrti umrznutím v podchodu? Vyřeší problém nedostupného bydlení, když se chudí budou stěhovat stále dál a dál z městských center?

Musíme si jasně říci, že střecha nad hlavou je základní lidskou potřebou a tudíž i právem. A podle toho by se měli stát i obce zachovat a dostupné bydlení svým lidem zajistit.“

Lidové noviny tento názor zřejmě zaujal, protože se rozhodli zjistit, jak si tuto představu Filip Hausknecht představuje v rozhovoru. Předně Hausknecht argumentuje, že vyvlastnění je už v českém právním rámci. Také namítá, že vyvlastnění není znárodnění, protože za vyvlastnění dostanou majitelé kompenzaci. Ta ovšem podle něj není stanovena dobře, protože se vypočítává z tržní ceny.

„Cena bytů, ať už na prodej nebo k pronájmu, šla v posledních letech strmě nahoru. Naceňování mají pod palcem jen realitní kanceláře a různí investoři. Cílem těchto skupin je pochopitelně na bytech co nejvíce vydělat, navíc jsou to ony, které vytvářejí cenové mapy, čímž se dostávají do střetu zájmů, jelikož ty byty sami prodávají. Je pak zřejmé, že jednají čistě ve svém zájmu,“ říká Hausknecht.

Prý by se cenové mapy nemusely rušit, jen by je měl dělat někdo jiný: „Dělali by je odborníci a odbornice. Vypracovali by stejnou mapu, ale s nižšími cenami, podle které by se následně rozhodovalo o ceně bytů při případném vyvlastnění. Je nicméně nutné zahrnout další faktory. Spousta bytů v Praze se například privatizovala za velmi nízké ceny, tržní cena bytu, jenž majitelé kdysi koupili za dva miliony, má nyní cenu deseti milionů. Není důvod, aby se touto cestou majitelé tak výrazně obohatili jen proto, že jim předchozí garnitura prodala byt za tak nízkou cenu.“

Ale návrh by se dle něj neměl týkat vlastníků soukromých bytů. „Rozhodně nenavrhuji vyvlastňovat byty lidí, kteří v nich bydlí. Netýká se to ani těch, kteří mají bytů několik a využívají je členové jejich rodin. Já narážel spíše na zahraniční investory, kteří si tu prostřednictvím prázdných bytů ukládají peníze nebo v nich provozují krátkodobé pronájmy známé pod zkratkou AirBnB. Pokud nemají živnostenský list nebo stavební povolení pro hoteliérství, a tím pádem městu neodvádí poplatky, je potřeba si na ně došlápnout. Tací mají u nás desítky a stovky bytů. A my se musíme jako společnost demokraticky rozhodnout, co je pro náš důležitější – ochrana životů, nebo ochrana soukromého majetku,“ tvrdí Hausknecht. Jako další cestu navrhuje komunální politik progresivní zdanění a evidenci nájemních smluv.

Hausknecht hovoří o vyvlastňování i ve zbrojním průmyslu a v jiných odvětvích. „Napadají mě třeba příklady strategických podniků, které kdyby například učinily rozhodnutí se odstěhovat za hranice, způsobily by české ekonomice velké problémy. To jsou případy třeba Škodovky nebo dnes ‚populárního‘ Agrofertu. Je to logické u velkých průmyslových odvětví, třeba těžební. Ostatně nás nevyhnutelně čekají ekonomická krize a již probíhá i klimatická změna. A protože jsme skutečně na pokraji klimatické krize, tresty za porušování limitů znečišťování by se měly pohybovat na hraně vyvlastnění. Situace je neúnosná, nebavíme se už o tom, jaký vzduch tu bude za 11 let, ale jestli tu za 11 let vůbec budeme,“ tvrdí bývalý člen Zelených. Není překvapením, že je i autorem textů na obranu autonomního sociálního centra Klinika.

Celý rozhovor ZDE

Filip Hausknecht se také rozhodl vystoupit ze strany Zelených. „Přestože byla strana po celou dobu slabá a neúspěšná, tak jsem jí věnoval hromadu energie a času, a to z jediného důvodu – věřil jsem v náš program a chtěl jsem bojovat za zelené ideály. Z mého pohledu ale nyní Zelení tyto ideály zradili a odklonili se zpět ke konzervativní pravici, kdy do evropských voleb budou kandidovat společně s Top09, STANem a Bursíkovým LESem. Nepřekonatelnou překážkou pak pro mě je podmínka vstupu do lidovecké frakce EPP, ve které jsou nyní i fašisti z Orbánovy Fidesz, Forza Italia a ÖVP, kteří v Rakousku vytvořili národní koalici s fašisty z FPÖ. V Evropském parlamentu je při tom skvělá zelená frakce Greens/EFA, která nabízí skutečnou a udržitelnou alternativu současné EU. Frakce EPP, kde bychom měli po boku výše zmíněných zasednout, se naopak podílí na příčinách potíží, se kterými se Evropa i celý svět potýká, a které chceme jako European Green Party řešit. Programy Zelených a EPP jsou protichůdné a tudíž v rámci této koalice není možné skutečně prosazovat zelený program,“ zdůvodňuje své rozhodnutí.

Nad jeho nápady o vyvlastňování se pozastavila ekonomka a analytička Markéta Šichtařová. „Prosím vás, neví náhodou někdo z psychiatrů mezi mými přáteli, zda už to je vážná psychická nemoc, když otevřeně v médiích vybízíte ke krádežím, anebo je to ještě možné považovat za nějaký přechodný a vratný stav v důsledku jakýchsi lysohlávek? A pokud se nejedná o vážnou psychickou poruchu, nevěděl by náhodou někdo z právníků, jak to je s vyzýváním k trestnému činu krádeže? Já vím, že na jedné straně je svoboda slova, ale nejsem si po právní stránce zcela jistá, zda svoboda slova zde náhodou není v rozporu s nabádáním k trestnému činu?“ ptá se.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist