Architektura globální loupeže

Teorie v rozporu s rozumem, jako je antropogenní globální oteplování, neměla reálnou šanci – pokud se nebude moci pochlubit relevantními výsledky – ve vědeckém světě prorazit.
Proto vědci byli, a dodnes jsou, nuceni vyrábět vědecké podvrhy. Po desítkách let podvodů je nyní v hlavách lidí pevně zakotvena teorie, na jejíž oprávněnost se ze setrvačnosti, nevědomosti a pohodlnosti nikdo neptá.

Poznámka autora: „Prostřednictvím redakce Neviditelného psa: Žádám entity vystupující v komentářích pod nicky ‚Rada‘ a ‚Šejna‘, aby tento článek rozhodně nečetly. Mohlo by je to vyprovokovat k ještě stupidnějším komentářům (expektoracím), nežli jsou ty, kterými zde na NP již dvacet let deviantně zanášejí diskuse!“

Krátká reminiscence místo úvodu

Ostrava-Poruba, rok 1978, konec února, mrzne, až praští (po ránu ve větru z Polska -22°C). Ve světě již doznívá alarmistická hysterie s globálním ochlazováním a příchodem nové ‚doby ledové‘, zastíněná ropnou krizí v roce 1973 a jejími následky. Na VŠB, v posluchárně B2, probíhá přednáška z historické geologie, přednášející doc. Kumpera. Na pořadu dne je permobilní prototektonika horké Země v archaiku, složení paleoatmosféry, Ureyho a Pasteurova hladina kyslíku, skleníkový efekt. Jako perličku doc. Kumpera vypráví o novince, s kterou přišli britští vědci – ‚nebude se ochlazovat, ale naopak oteplovat a může za to růst emisí CO₂ ze spalování fosilních paliv‘ – posluchárna burácí smíchem. O přestávce se nad popelníkem před posluchárnou (tehdy se ještě na chodbách VŠB smělo kouřit), vytvoří okolo doc. Kumpery diskusní kroužek a probírá se možný vliv CO₂ na klima.

„To je přece tak blbý, že tomu nikdo nemůže uvěřit!“, říká kdosi nakonec.
Doc. Kumpera zamyšleně potáhne z nabídnuté sparty a pronáší památnou větu:
„No, blbý to je, je to dokonce nesmysl, ale když se toho chytí pár dostatečně bezskrupulózních darebů, může z toho být pěkná polízanice!“

A objevili se. A je z toho polízanice. A jaká…!

Už za rok v Ženevě (1979), na Světové klimatické konferenci (WMO), byla problematika antropogenních emisí skleníkových plynů poprvé oficiálně nadhozena, zatím jako diskusní téma, pokusný balónek, ověření, zda se téma ujme. Inu, ujalo se. Tisíce dobývačů renty zavětřilo příležitost, jaká se naskytne jednou za sto let… Poučili se z neúspěchu s globálním ochlazováním a při tomto druhém pokusu již postupovali po špičkách.

Deset let poté

A deset let poté, v roce 1988, již byl ustaven Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC, Intergovernmental Panel on Climate Change) při OSN – u jeho zrodu stála Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP).

To vyústilo nejprve v Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC – United Nations Framework Convention on Climate Change – také The Convention), byla podepsaná 4. června 1992 na konferenci OSN v Rio de Janeiru. Je skoro příznačné, že první alarmistický koncil – konference smluvních stran (Conference of Parties – COP) se uskutečnila v Berlíně, na konci března roku 1995 a výsledkem koncilu byl tzv. ‚Berlínský mandát‘,s uzavíráním závazků snižování emisí GHG (Green House Gas), nastavení emisních limitů a příprava na Kjóto, které uvedlo v život další nonsens ‚Kjótský protokol‘ a přepočet ekvivalentního CO₂. A konsensus – hlasováním zpečetěná vina antropogenního globálního oteplování – je v uhlíku, resp. v CO₂ze spalování fosilních paliv.

„Aby bylo jasno: fungování vědy nemá nic společného s něčím, jako je konsensus. Konsensus je záležitost politiků. Naproti tomu věda potřebuje pouze jednoho výzkumníka, který má pravdu, což znamená, že jeho nebo její výsledky jsou ověřitelné v reálném světě. Ve vědě je konsensus irelevantní. Relevantní jsou pouze reprodukovatelné výsledky. Největší vědci v historii jsou velikány právě proto, že se vymanili z konsensu…“ – Michael Crichton, A.B. Anthropology, M.D. Harvard.

A posléze v Mexiku, Cancún – COP16, se podařil průlom – byl založen ‚Zelený klimatický fond‘. Rozvinuté státy se zavázaly, že budou do fondu společně přispívat od roku 2010 cca 10 mld. USD ročně s postupným nárůstem až na 100 mld. USD ročně v roce 2020! Konečně bylo dosaženo primárního cíle – vytvoření bezedné kasičky, do které budou trvale proudit peníze.

O co opravdu jde

A potom přišla na řadu Paříž COP21, prosinec 2015.

Samy artikuly ‚Pařížské klimatické smlouvy‘ mluví za vše, stejně jako letošní zpráva EK o plnění ‚závazků‘ připravená na COP24. Za politicky korektním mnohomluvným mlžením se v textu skrývají nenápadné kratičké věty, velmi opatrně formulované, jen napůl napovídající, o co opravdu jde. Jde totiž o peníze, o skutečně velké peníze. Velkoryse naplánované k utracení na příštích téměř 100 let.

Skoro vše shora zmíněné je obsaženo v článku 2. Pařížské smlouvy (COP21), připravované již od Durbanu (COP17), (cit.):

Článek 2:
Odst. 1. Tato smlouva, vylepšující implementaci ‚the Convention‘ /dohody/, zahrnující její cíle, je zaměřena na posílení globální reakce k potlačení klimatické změny, v kontextu udržitelného rozvoje a úsilí k vymýcení chudoby, zahrnující:
(a) Udržení vzestupu průměrné globální teploty nejméně pod 2°C nad úrovní předindustriálních hladin[1]⁾ a usilovat o omezení vzestupu teplot o 1,5°C nad předindustriálními úrovněmi, rozpoznávaje, že to signifikantně omezí rizika a dopady klimatické změny;
(b) Zvyšování schopnosti adaptace na různé nepříznivé dopady klimatické změny a pečovat o klimatickou odolnost a snižovat vývoj emisí skleníkových plynů, tak aby to nezasáhlo produkci potravin;
(c) Nastavit finanční toky v souladu s cestou nízkých emisí skleníkových plynů a klimaticky odolného vývoje.
Odst. 2. Tato smlouva bude uplatňována s ohledem na rovnost a principy spolupráce, ale s rozlišováním odpovědnosti a schopností, ve světle různých národních podmínek.

Z dvaceti pěti stran textu (OSN, 2015) s 29 články je téměř 75 % věnováno subvencování a technologické pomoci zaostalým a tzv. rozvojovým zemím třetího světa, které jsou z ostatních povinností jaksi vyjmuty, což je zdůrazněno hned v několika článcích. Proč? No protože jsou zaostalé a ‚rozvojové‘. To je ona přílepka ‚koloniálního hříchu‘ rozvinutých zemí, které jsou podle představ rozvojových zemí rozvinuté, protože ony zůstaly v koloniálním útlaku zaostalé.

Klimaalarmisté a na ně zavěšené pijavice, halící se skromně do altruistického hávu starosti o budoucí generace, planetu Zemi a okolní vesmír, před COP21 v Paříži očekávali, že dostanou každoročně k utracení částku zhruba 1,545 bilionu dolarů a více, podle aktuálního růstu světového HDP (tj. nejméně 1 545 000 000 000 dolarů/rok – uvádí se, že očekávaná výše světového HDP v roce 2014 činila 77,27 bilionu dolarů – z něhož tehdy byla uvedená částka odvozena)!

No, kdo to má? A šídlo bylo z pytle venku. Jako vždy – o peníze jde až na prvním místě. Podrobněji viz (Kružík, 2015).

Co je zač spolek IPCC OSN a UNFCCC

V roce 2018 má IPCC za sebou již třicet let existence. Již má svoji historii. Historii provázenou vědeckými podvody a skandály, manipulacemi s naměřenými daty, jejich zatajování, dezinterpretování, strašení neodvratnou katastrofou globálního oteplování a stoupání hladiny světových oceánů, masového vymírání života na Zemi. Historie ryzího, ničím nezdůvodnitelného katastrofismu, která by slušela spíše nějaké chiliastické sektě, stejně jako soustavné masívní manipulace lidským strachem toho nejhrubšího zrna. Kam se hrabou různé církve se svými představami pekla.

O zkorumpovanosti, prolhanosti a chamtivosti alarmistů bylo napsáno tisíce stran publikací, článků a webových textů. Byly předloženy nevyvratitelné důkazy o podvodech a manipulování s naměřenými daty, jejich pokřiveného nebo zcela vylhaného interpretování, mnohé z nich předložili – mimoděk nebo dobrovolně – i sami zúčastnění komplicové tohoto vskutku globálního spiknutí, kterému o změny klimatu jde až v poslední řadě (viz ‚Climategates‘) např. (Hepler, 2016); (Fleming, 2006).

Reprezentativní shrnutí klimatického světového podvodu, pod záštitou již tak zkompromitovaného OSN, poskytuje např. již druhé doplněné vydání publikace R. B. Alexandera ‚Global warming false alarm: the bad science behind the United Nations…’ (Alexander, 2012), který se velmi informovaně zabývá pozadím klimatické pseudovědy šířené IPCC OSN a UNFCCC. Už názvy jednotlivých kapitol a podkapitol jsou vypovídající a autor každým odstavcem textu a předloženými fakty (včetně odkazů na publikace a klíčové zprávy IPCC) drtí bílého porcelánového slona ‚boje OSN proti klimatické změně‘ na prach.

Absurdní postupy zahájené v rámci ‚boje proti globálnímu oteplován‘ se nezměnily ani o píď. Jsou vedené pod oficiální zástěrkou ‚boje proti emisím skleníkových plynů‘ – v zásadě však jenom proti CO₂ – které byly hlasováním (sic!) panelu ‚vědců‘ IPCC, pod záštitou OSN, označeny za škodlivé a příčinu tzv. ‚Global Warming‘ (GW – globálního oteplování, někdy uváděno s adjektivem ‚antropogenní‘) a poté, kdy byly tyto nesmysly krok za krokem vyvráceny důkladnějšími vědci z tábora skeptiků, IPCC koncil v Kodani (2009 – COP15) přejmenoval svoji předem vyvrácenou hypotézu eufemisticky na tzv. ‚Global Climate Change‘ (GCC – Globální klimatické změny).

IPCC OSN v nové kampani proti emisím zahájil neprodleně nekompromisní boj spočívající ve vybírání obrovských částek peněz od signatářských zemí tzv. Pařížské smlouvy schválené na zeleném koncilu v Paříži (COP21) v roce 2015. Protože o peníze jde až na prvním místě.

V Paříži se to úplně nepodařilo, částky na bázi světového HDP se prozatím shodily pod stůl, dohodlo se však, že signatáři ‚Pařížské smlouvy/úmluvy‘ budou platit. Ve hře zůstaly různé částky, ale to mělo být dořešeno později – nejprve v Marrákeši (COP22), jenže to již bylo oficiálně oznámeno Donaldem Trumpem, že USA od pařížské smlouvy odstupuje. Panika mezi shromážděnými UNFCCC darmošlapy, tlučhuby a byrokraty byla bezmezná. Také US alarmistům se zatmívá před očima, protože s utrácením peněz, na které nebudou přispívat Spojené státy, si poradí v Evropě a jinde i bez nich, a jejich protitrumpovská hysterie v USA překračuje všechno, co dosud předváděli. Však už mají na své straně i Terminátora – „I’ll be back!“ prohlásil v Katowicích…

A tak se naděje upřely k Bonnu (COP23) 2017, kde Angela Merkelová hned v úvodním projevu srazila naděje oteplovačů do prachu prohlášením, že na ‚boj proti klimatu‘ to bude ‚jenom‘ 100 miliard US dolarů ročně… (Appun, a další, 2017)

Ale klimaalarmisté na ten svůj původní návrh rozhodně nezapomněli. Aktualizované hodnoty světového HDP do roku 2016 a odhady od roku 2017 do roku 2022, tj. v období 11 let, ukazují, na jaké částky mají klimaalarmisté i nadále zacíleno (tab. 1).

 

Tabulka 1: Global GDP (gross domestic product) at current prices from 2012 to 2022 (in billion U.S. dollars). Světový hrubý domácí proddukt v současných cenách [mld. US dolarů] a rozpětí od 0,5 % do 2 %. zdroj © Statista 2018, IMF

Ochabující naděje se proto nyní upírají do Katowic na klimaalarmistický koncil UNFCCC COP24 (3. – 14. prosince 2018). Proto zvláštní zpráva IPCC OSN 1,5°C (Masson-Delmotte, a další, 2018), proto až hysterický mediální tlak, proto i u nás recyklovaní ministři životního prostředí v ČT, proto na ‚naučných‘ domácích i zahraničních TV kanálech dokola běží 10 – 20 let staré dokumenty o GW a katastrofě z toho plynoucí.

CO₂ principiálně nemůže způsobit globální oteplování a jeho omezování nemá vliv na vývoj klimatu

Souvislost s proklamovanou a oktrojovanou nutností snižovat emise GHG, je suše komentována statistickou informací, že v roce 2017 je ČR odpovědna jenom za 0,28 % globálních emisí CO₂, Polsko za 0,84 % globálních emisí CO₂.

Z toho vyplývá, že i kdybychom akceptovali již dávno a mnohokrát falsifikovanou hypotézu vlivu CO₂ na globální klimatickou změnu, jsou ČR i Polsko schopné kontrolou emisí CO₂ v řádu jednotek nebo desítek miliónů tun omezit hypotetické ‚antropogenní oteplování‘ zcela marginálně nebo spíše bez jakéhokoli měřitelného efektu! To je ještě významnější v kontextu dalšího zvyšování světových emisí CO₂, speciálně v rozvojových zemích, které tím prokazují naprosté nerespektování ‚Pařížské klimatické smlouvy‘ – a respektovat ji, jinak než verbálně, nikdy neměly v úmyslu!

Absurdní požadavek snižování emisí CO₂ v Polsku ještě kontrastněji vynikne na grafice (obr. 1 a 2). To se netýká jenom Polska, např. emise CO₂ v ČR jsou zhruba 1/3 polských.

Porovnáme-li vývoj objemu emisí CO₂ Evropské unie za uplynulých 27 let – od roku 1990, s objemem emisí Číny, Indie a ostatních zemí, zjistíme, že zatímco EU v roce 2017 snížila emise CO₂ o 0,92 Gt (pozn. 1 Gt = 1 gigatuna = 1 miliarda tun = 10⁹ tun) proti roku 1990, emise Číny v roce 2017 vzrostly proti roku 1990 o 8,03 Gt (o 329,24 %), Indie o 1,85 Gt (o 299,69 %) a ostatní svět o 5,50 Gt (o 67,11 %), tj. celkem emise Číny, Indie a ostatního světa vzrostly proti roku 1990 o 15,39 Gt CO₂, což je skoro 17x větší nárůst proti snížení emisí v EU. A nejen to. USA jsou alarmisty často označovány za největšího světového CO₂ hříšníka. Pohledem do tab. 1 zjistíme, že jejich celkové emise CO₂ po roce 1990 se pohybují mezi 5 až 6 Gt, s maximem v roce 2007, kdy dosáhly 6,001 Gt.

 

Tabulka 2: Produkce emisí CO₂ ve světovém měřítku a podíl Polska na emitování CO₂.

Nic neřešící snížení emisí CO₂ v EU, ve srovnání s celosvětovým růstem, bylo dosaženo nesmyslným vynaložením astronomických částek v řádu biliónů eur na zavádění tzv. ‚OZE‘, likvidaci spolehlivých zdrojů (jaderné a tepelné elektrárny), sekvestraci CO₂, kampaně proti spalovacím motorům, vymýšlení nesmyslných norem EURO 1 až EURO X, zavádějících restrikce emisí mimo fyzikální realitu, a kdejakou další pitomost, kterou si vymyslela EU/německá banda zelených parazitů. O neskutečné byrokracii s tím spojené a polykající absurdní peníze nemluvě, např. (Henning, a další, Listopad 2015).

Prototypem takového byrokrata je spolková ministryně životního prostředí Svenja Schultze (SPD), která se v několika svých veřejných výstupech projevila jako žvanivá reinkarnace české Matky Kuchtové – koneckonců studovala na univerzitě v Bochumi, ekologii a energetice velmi ‚blízký‘ obor: ‚Německá studia a politické vědy‘ (ukončila 1996), tj. pro životní prostředí a energetiku dokonale vzdělaná a kvalifikovaná osoba – jako ostatně většina politiků socialistických stran Německa i u nás. Naposledy se proslavila svým záměrem zdanit v Německu pohonné hmoty (benzín a motorovou naftu) na dvoj- až trojnásobek současné cenové hladiny, aby Němce motivovala ke snížení používání osobních automobilů.

Navléknou si i Němci reflexní vesty?

 

Obrázek 1: Vilné chtíče Německa a potažmo EK na cestě k dekarbonizaci Evropy do roku 2050 . Návrh Fraunhofer institut ISE – klíčový německý vládní zdroj zelených nesmyslů. zdroj Fraunhofer ISE

Ve dnech 6. až 17. listopadu 2017 se v Bonnu konal alarmistický koncil zeleného náboženství pod záštitou OSN, eufemisticky nazvaný 23. konference zúčastněných (23^rd Conference of the Parties /zkratka COP23/, oficiální rámec: United Nation Framework Convention on Climate Change /zkratka UNFCCC/). Údajně bylo zastoupeno 195 zemí, které reprezentovalo přes 25 000 delegátů a hostů. Velmi umírněné odhady nákladů na konání této monstrózní akce, tj. náklady na pořádání koncilu a doprovodných programů, byly odhadované na více než 150 miliónů €…

Kolik asi budou stát Katowice 2018? Koneckonců i samotná IPCC/UNFCCC koncilová turistika budí nechuť a odpor.

Vše ostatní, jakkoli neprokázané nebo vyvrácené, domnělé, chybné a nesmyslné, zůstalo při starém.

Nesplnitelné socialistické závazky, které jsou samoúčelné, nepřinášející naprosto nic, postavené mimo realitu tohoto světa, známe jako pamětníci z minulosti, ti pamětníci, kteří ještě donedávna doufali, že se nic takového již nikdy nebude opakovat. A hle, máme tu závazky, které o celé světelné roky překonávají ty bývalé socialistické, jen k nám přicházejí jako nařízení a pod hrozbou sankcí z Německa, prohnané kabinetem EU komise. To je opravdu děsivé.

 

Obrázek 2: Vývoj emisí CO2 ve světě a v Polsku. Podíl Polska na světových emisích činil v roce 2017 pouhých 0,84 % (308,6 mil. t), tj. zcela marginální a neměřitelný dopad na hypotetické antropogenní globální oteplování. zdroj statista.com, koema.com, globalcarbonatlas.org

 

Obrázek 3: Vývoj emisí CO2 ve světě podle regionů a v Polsku – kumulovaně. zdroj statista.com, koema.com, globalcarbonatlas.org

Důležitým argumentem je málo známá skutečnost, že ze současných cca 400 ppmv CO₂ v atmosféře, jenom asi 13 % (= asi 52 ppmv) je schopno efektivně ovlivňovat teplotu[2]⁾, ať již kladně nebo záporně, tj. dočasně pozdržet vyzařování mikrovlnného spektra ze Země do okolního vesmírného prostoru nebo vyzařování urychlovat a zintezivňovat.

Tento současný objemový podíl CO₂ v atmosféře je zároveň pouhým dvojnásobkem minimálního objemu CO₂ (≈200 ppmv) nutného k udržení procesů fotosyntézy. Pokles objemu CO₂ pod 200 ppmv znamená celosvětově zastavení fotosyntetických procesů rostlin a svět, jak jej známe, umírá…

K tomu výstižná glosa W. Happera (cit.):

„CO₂ není polutantem, ale benefitem (dobrodiním) pro svět a zůstane jím, pokud se ze současné nízké úrovně koncentrace zvýší k hodnotám bližším normálnímu stavu známému z geologické historie, kdy dosahoval úrovně optimální pro většinu rostlin. To je troj-, čtyřnásobek současné úrovně (≈1200 – 1600 ppmv). Bude trvat mnoho set let k dosažení této úrovně, za předpokladu, že bude k dispozici dostatek zdrojů nebo fosilních paliv.“ (Happer, 2016)

Závěr

Alarmisté srovnávají současné koncentrace CO₂ k (domnělým) koncentracím odvozeným z dob posledních pleistocenních glaciálů a k antropocénnímu vývoji ‚před průmyslovou revolucí‘ v 18. století, s úrovní koncentrací CO₂ ≈180, resp. ≈280 ppmv.

Hodnoty CO₂ v úrovni ≈180 – 280 ppmv jsou indikovány z proxy dat (např. foraminifery, aj.) a z analýz bublinek vzduchu uzavřených v ‚kompaktním‘antarktickém a grónském ledu[3]⁾, datovaných dle principu superpozice do období glaciálů a stadiálů (tj. nejchladnějších časových úseků během dob ledových).

Zjednodušeně řečeno, všechny snahy o snižování CO₂ v atmosféře se rovnají pokusům o zakonzervování stavu klimatu v podmínkách doby ledové. To je snaha poněkud kontraproduktivní, pokud by vůbec mohla být úspěšná. Ve skutečnosti – a opět velmi zjednodušeně – nacházíme se v době ledové, která začala někdy ve spodním pliocénu, pokračovala celý pleistocén a poslední glaciál skončil před cca 12 – 14 tis. lety – podle geografických podmínek jednotlivých kontinentů.

Z geologického hlediska je současnost, ve stratigrafii označovaná jako holocén (jeho oficiální trvání je v současnosti 11,7 tis. let – podle ICS[4]⁾, dobou meziledovou. To jest relativně krátkým obdobím mezi dvěma glaciály, tedy interglaciálem, jehož celkové maximální trvání může dosáhnout až 40 tis. let, trvání celé současné doby ledové (tj. svrchnoneogenní a kvartérní) se zatím pohybuje mezi 4,8 až 5,3 mil. lety – ta spodní hranice je předmětem dlouholetých vědeckých sporů.

W.Happer sarkasticky uzavírá (cit):

„Někdy v budoucnu, možná okolo roku 2050, kdy většina původních klimatických křižáků už bude na věčnosti, historikové budou psát odborné články o tom, jak bylo možné ve zdánlivě osvícené civilizaci raného 21. století démonizovat CO₂ více, nežli činili ‚boží‘ členové společnosti při popravách nešťastných čarodějnic ve stoletích dřívějších.“ (Happer, 2016)

Poláci mají historickou zkušenost s křižáky. Jak se popasují s těmi novodobými?

Chtělo by se zvolat: „Narovnejte kosy, okovejte cepy, bratři Poláci, a žeňte je…!“

Zdroj